Vzpomínka na profesora Dr. Alfreda Drukkera, dětského nefrologa z Jeruzaléma

Vzpomínka na profesora Dr. Alfreda Drukkera, dětského nefrologa z Jeruzaléma

Alfred drukker se narodil 1. srpna 1932 v schagenu (Holandsko) v židovské rodině. Za války byl s rodiči a sestrou napřed internován v koncentračním táboře v Holandsku, pak transportován do tábora v terezíně, kde rodina strávila celkem 8 měsíců do května 1945, alfredovi bylo v té době 12 let.

V květnu 1945 byl terezín osvobozen, ale již předtím vypukla v táboře epidemie skvrnitého tyfu, takže drukkerovi se vrátili zpět do Holandska až v červenci.

Po absolvování gymnázia navštěvoval alfred lékařskou fakultu v amsterdamu v letech 1952–1957, studia ale dokončil až v Jeruzalémě, kam se rodina přestěhovala. po promoci absolvoval pediatrickou rezidenturu v Jeruzalémě a částečně i v amsterdamu, titul ph.d. získal na univerzitě v utrechtu. strávil kratší dobu v usa; pak už se věnoval v Jeruzalémě pediatrii se zaměřením na dětskou nefrologii. Byl členem evropské společnosti dětské nefrologie (espn) i Mezinárodní společnosti pediatrické nefrologie (ipna). Vedení ipna jej pověřilo organizací světového kongresu dětské nefrologie. tato významná a úspěšná akce proběhla v roce 1992 za velké účasti dětských nefrologů z celého světa, také za aktivní účasti skupiny našich dětských nefrologů. drukker si zachoval k evropě blízký vztah. strávil určitou dobu v Heidelbergu, později byl aktivní již jako senior v centru dětské nefrologie ve švýcarském lausanne u prof. Jeana-pierra Guignarda, známého experta na neonatální nefrologii. Začátkem 90. let byl mezi prvními, kteří upozornili na riziko nízké porodní hmotnosti a pozdější hypertenzi, resp. nefropatii.

S naší zemí spojuje profesora drukkera událost, která pro něj zůstala nezapomenutelná. V červenci 1980 přicestoval do prahy na nefrologický kongres edta (evropské společnosti pro dialýzu a transplantace ledvin). prezidentem akce byl známý pražský nefrolog profesor albert Válek. profesor drukker byl ubytován v hotelu Flora a při prohlídce města navštívil v sobotu staronovou synagogu. tam jej napadlo navštívit po 35 letech terezín, kde byl jako dítě s rodinou internován. prodloužil si pobyt v Československu o několik dní a odejel autobusem do terezína – cestovní pas ale musel nechat v hotelu, kde byl ubytován. dostal do ruky jen poněkud ušpiněný kousek papíru, na kterém stálo, že jeho pas zůstává v recepci hotelu Flora.

Bez problémů dorazil do terezína a dopoledne vystoupil z autobusu. Byl sportovně oblečen, měl na sobě džíny a tenisky a na krku dva fotoaparáty – jeden z nich s filmem na barevné diapozitivy.

Při procházce po městě si začal uvědomovat lokalitu, kterou zažil sám jako 12letý hoch. najednou uviděl budovu, kde za války bylo místní velitelství ss označované jako „komandatura“ a také veškerá vojenská administrativa. otevřel dveře budovy a vešel na dvůr, kde udělal několik snímků. náhle se objevili dva mladí vojáci, kteří mu beze slova ukázali, kam má jít. V místnosti blízko vchodu mu naznačili, aby se posadil.

Později se objevil důstojník, který začal mluvit česky.

Ještě v roce 1945 jsem měl malou místní slovní zásobu, která mi umožňovala jakési primitivní rozhovory s českými vězni a po osvobození i s některými ruskými vojáky, ale nyní zbylo jen pár bezvýznamných slov. Nakonec jsem zjistil, že chce můj pas. Předal jsem mu ten ušpiněný lístek z hotelu a zamumlal pár slov o tom, že jsem lékař, účastník kongresu v Praze, nyní turista, za války internován v Terezíně. Lehce srozumitelnými pohyby rukou jsem naznačil, že by měl zatelefonovat do hotelu a požádat je, aby potvrdili, že jsem bona fide turista v Terezíně po 35 letech. Dokonce jsem mu vysvětlil, proč jsem po těch letech navštívil Terezín a měl jsem pocit, že to pochopil. Důstojník se pak snažil dovolat do hotelu Flora, což se mu nedařilo, takže nakonec odešel. Po hodině jsem byl eskortován do budovy komandatury, kde bylo zřejmě stále armádní velitelství.

Pak se objevilo auto a profesor drukker byl odvezen do nedalekých litoměřic. tam mu oznámili, že je zatčen. Byl ponechán několik hodin sám ve velké místnosti. později se objevil další důstojník se starší dámou, která mluvila německy a byla přivolána jako překladatelka. drukker vyslechl, proč byl zatčen – důvodem bylo fotografování vojenských objektů.

Teprve po letech sdělil autorovi této vzpomínky, že před odjezdem na kongres do komunistického Československa se v Jeruzalémě dozvěděl, že se u nás občas ztrácejí židovští turisti…

V Litoměřicích jsem si v tomto okamžiku uvědomil, že mohu být zařazen do kategorie židovský špión v džínech a teniskách. Nepadlo ani slovo, a tak jsem zůstal u svých myšlenek. Nebál jsem se, ale spíše se obával označení špión-lékař, Žid. Nakonec se ale, díky překladatelce, ukázalo, že nejsem špión, ale opravdový účastník evropského kongresu, který se chtěl podívat na místo, kde žil jako dítě v terezínském ghettu. Nicméně bylo trváno na tom, že fotografování vojenských objektů je nepřípustné, a proto byly filmy z obou kamer vyndány. Nakonec jsem musel podepsat zprávu, které jsem samozřejmě nerozuměl a kterou nechtěli přeložit dříve, než ji podepíšu. Také mi odmítli předat kopii toho dokumentu.

Nakonec jsem přece jen dostal šálek kávy a atmosféra se změnila. Policista najednou mluvil také německy a nabídl mi odvoz na autobusové nádraží v Terezíně, abych stihl poslední spoj do Prahy. Protože do odjezdu zbývaly dvě hodiny, sám důstojník-vyšetřovatel mi navrhl, že mi ukáže věci, které jsem zmeškal. Nasedli jsme tedy do jeho (soukromého?) volkswagenu Brouk a v dokonalé harmonii jsme prošli celé bývalé ghetto Terezín, včetně areálu krematoria a velkého hřbitova a jeho pomníků. Z nepříjemného vyšetřovatele byl náhle „turistický průvodce“!

po návratu do Jeruzaléma napsal profesor drukker dopis prezidentovi pražského kongresu profesoru Válkovi s vylíčením trapné příhody v terezíně. po dvou měsících dostal Válkův dopis s omluvou a vysvětlením: je třeba pochopit, že zahraniční turista fotografující vojenské objekty musel vyvolat podezření. Za několik dalších týdnů se v Jeruzalémě překvapivě objevila zásilka vyvolaných černobílých filmů, nikoliv barevné inverze…

S alfredem drukkerem jsme se často setkávali na kongresech, navštívil nás pak znovu i v praze. snímek je z kongresu v Heidelbergu v roce 2003. Zemřel v Jeruzalémě ve věku nedožitých 90 let 16. července 2020. V archivu bývalé i. dětské kliniky je monografie s drukkerovým věnováním The Jerusalem Windows. Je to text a reprodukce dvanácti barevných vitráží, dílo Marca chagalla, umístěné v synagoze medicínského univerzitního centra v Jeruzalémě. drukkerovi jsme pak poslali z prahy knihu pražské německy píšící spisovatelky lenky reinerové s osobním věnováním autorky.