#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Radiologická diagnostika močových cest u dětí na Fakultě dětského lékařství UK v Praze ve druhé polovině dvacátého století


Authors: S. Tůma
Authors‘ workplace: Katedra radiologie a toxikologie, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice přednosta doc. Dr. rer. nat. Friedo Zölzer
Published in: Čes-slov Pediat 2013; 68 (6): 385-388.
Category:

Význam diagnostických zobrazovacích metod pro vývoj české pediatrické nefrologie a urologie je po zásluze připomínán [1, 2]. Jejich poválečný rozvoj na klinikách Dětské fakultní nemocnice v Praze byl spojen s historií pediatrie a vývojem pediatrické radiologie na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze koncem dvacátého století.

Tradice sahá k přednostovi I. dětské kliniky Josefu Švejcarovi, který v Bratislavě provedl s Františkem Dreushuhem Jr., rentgenologem na dětské chirurgii u profesora Kostlivého, vylučovací urografii u dětí již ve dvacátých letech [3]. V areálu Nalezince v ulici Ke Karlovu byl od roku 1931 používán přístroj, zkonstruovaný ing. Vinopalem speciálně pro vyšetření dětí včetně kojenců [4]. V padesátých letech se do popředí pediatrické nefrologicky zaměřené diagnostiky dostali Oldřich Šnobl na rentgenovém diagnostickém oddělení II. dětské kliniky vedené Josefem Houšťkem a Miroslav Hladík, rentgenolog na Klinice dětské chirurgie s přednostou Václavem Kafkou. Dvojice Hladík - Šnobl byla představitelem rentgenových postupů v klasickém pojetí Caffeyovy školy pediatrické radiologie [5].

Rentgenová diagnostika vývodných močových cest u dětí vycházela v té době z vylučovací urografie. Před vyšetřením se u dětí vyžadovalo žíznění, koncentrační pokus se zvýšením specifické váhy moči nad 1015 a negativní biologická reakce na alergii po podání 1 ml kontrastní látky 24 hodin před vlastním vyšetřením. Nežádoucím reakcím na kontrastní látku to nezabránilo, popravdě si však na žádnou neobvyklou příhodu z těch dob nevzpomínám. Podávala se polovina či celá 20ml ampulka 50% Diodonu. Od konce šedesátých let byl k dispozici Verografin (Spofa) se třemi atomy jodu v molekule o koncentraci 60–76 %. Mattheiho metoda byla u kojenců samozřejmostí. Variantou bylo podávání kontrastní látky kojencům intramuskulárně, kdy se do gluteální či femorální svaloviny podávala látka zředěná stejným dílem fyziologického roztoku s přidáním až 6 ml 0,5% prokainu a 1 ml hyaluronidázy [6]. Šnobl u dětí experimentálně zobrazoval současně vývodné močové i žlučové cesty uro-cholecystografií 50% Biligrafinem [7]. Cystografie a retrográdní uretrografie vstřikem 5% natriumjodátu do uretry byla postupně nahrazena 15% roztokem Diodonu zředěným fyziologickým roztokem a podávaným stříkačkou ručně do retrográdně zavedené cévky [8]. Později se močový měchýř plnil 20% roztokem Verografinu (Spofa). Cystografie s dvojím kontrastem – doplněním 20 ml jodové kontrastní látky stejným množstvím vzduchu – byla variantou zobrazující intracystické struktury, nejčastěji přítomnost ureterokély. Samostatným výkonem byl průkaz močového rezidua – Youngův test s Lipiodol fluide. Přetrvávání jodovaného oleje – 5 ml Lipiodolu podaného cévkou do močového měchýře – na kontrolním skiagramu po 24 hodinách sloužilo k potvrzení infravezikální obstrukce [9, 10]. Pyelografie a varianty tohoto vyšetření byly prováděny vzácně a vždy urology. Naopak pneumoretroperitoneum a pneumopelvigrafie zůstaly doménou rentgenologů až do éry dostupnosti US a CT.

Základem vybavení byly skiagrafické přístroje a sklopné skiaskopicko-skiagrafické stěny Chirodur nebo Durolux (Chirana) a rentgenové filmy FOMA. V budovách České dětské nemocnice v Sokolské ulici vyšetřovali na šesti pracovištích všichni sloužící pediatři. Roku 1959 zakoupila nemocnice skiaskopické C rameno s pětipalcovým elektronoptickým zesilovačem rentgenového obrazu Müller BV 20. Vytvořením Ústředního rentgenového oddělení se od roku 1962 služby centralizovaly pod vedením Evy Kolihové v areálu Nalezince, v těsném sousedství Dětské chirurgické kliniky. Centrální pracoviště získalo šestiventilový přístroj Tridoros 3 (Siemens). Byl vybavený dvouprůmětovým AOT seriografem Elema-Schönander se 4 snímky za sekundu na film Agfa-Gevaert formátu 35,6 cm krát 35,6 cm odvíjený z filmových rolí. Jednoprůmětová rentgenová kinematografie s 35mm Arriflex kamerou napojenou na sedmipalcový zesilovač umožňovala 24 snímků za sekundu na filmy Agfa-Gevaert, ORWO, později Kodak.

Zobrazování vývodných močových cest vycházelo z požadavků specialistů klinik Dětské fakultní nemocnice a v úzké spolupráci s nimi, Ludmilou Hradcovou, Věrou Biganovskou, Věrou Kottovou, Jiřím Švorcem, Janem Jandou či Zdeňkou Válkovou, která se zabývala komplexní problematikou enurézy [11]. Trvalá byla spolupráce radiologů s chirurgy urologického týmu Kliniky dětské chirurgie, s přednostou profesorem Václavem Kafkou, jeho zástupcem docentem Milanem Brodským a s asistenty Helenou Faflovou, Bohumilem Fišerem a Milanem Krolluperem. Dynamické zachycení mikce v šikmé projekci bylo podníceno seriografickými studiemi Kjellberga, Ericssona a Rudheho [12]. Kromě dynamiky vyprazdňování byla tak dokumentována funkce hrdla močového měchýře, náplň uretry a vezikoureterální reflux.

V pětiletém období 1962–1966 bylo na pracovišti Ústředního rentgenového oddělení Dětské fakultní nemocnice v Praze provedeno 1174 mikčních cystouretrografií u 996 dětí ve věku od 2 dnů do 15 let [13]. V té době šlo o největší publikovaný soubor vyšetření. Nespornou prioritou české radiologie je počítačové zhodnocení tohoto souboru logicko-statistickou matematickou metodou GUHA českých autorů na automatickém počítacím stroji MINSK [14]. Metoda odpovídala logice postupu užívaného později v metodách hodnotících postupů známých jako data mining. Výsledky rentgenového vyšetření zahrnovaly hodnocení 32 znaků – vlastností či charakteristických nálezů. Nálezy byly hodnoceny podle jednotné zásady – zda jsou zkoumané vlastnosti přítomny, či zda chybí. Počítač zhodnotil jak přítomnost či nepřítomnost jednotlivých znaků (pozitivní nebo negativní údaj), tak i jejich skupin. Výsledky byly zpracovány a formulovány pomocí statistické spojky o souvislostech dvou vlastností. Spojka udává, zda jedna zkoumaná vlastnost se relativně častěji vyskytuje u skupiny s druhou zkoumanou vlastností než u skupiny bez této vlastnosti. Počítačové zpracování tak velkého souboru dovolilo vyřešit jak některé tvarové nálezy na močovém měchýři [15], tak i problematiku rentgenových nálezů u enuretiků [16]. Nepodařilo se prosadit vlastní hodnocení mohutnosti vezikoureterálního refluxu ve třech stupních proti ve světě uznávané pětistupňové klasifikaci [17]. Rozsáhlý soubor však byl základem studia vyprazdňování močového měchýře u neurogenních poruch. V této problematice pokračoval Abraham v nových prostorách motolské nemocnice [18].

Motolské pracoviště proslulo dynamickým sledováním průběhu mikce. Přineslo nové funkční poznatky, zvláště v oblasti dolních močových cest, a uplatnilo objevné priority. Cystoadaptometrie, popsaná Z. Válkovou, P. Teisingerem a M. Ortem jako kombinace rentgenkinematografického záznamu mikční cystouretrografie s měřením rychlosti vyprazdňování močového měchýře a s měřením intravezikálního tlaku při plnění měchýře kapací infuzí [19], byla předstupněm vzniku koncepce urodynamického komplexního vyšetření, rozvíjeného později Jiřím Abrahamem. Šnobl s Abrahamem zobrazovali mikci telerecordingovou technikou. Komplexní urodynamické vyšetření s kontinuálním dynamickým záznamem mikce prováděli na půlvlnovém přístroji Siremobil (Siemens) s automatickou regulací expozic, s devítipalcovým zesilovačem štítového obrazu a s televizí. K záznamu rentgenového obrazu mikce na magnetofonový pásek – telerecordingu – sloužil přístroj Sirekord. Telerecordingový záznam mikční cystouretrografie byl pro trvalou dokumentaci převáděn na 16mm kinofilm FOMA (21 DIN) pomocí přístroje Kineskop (Olde Delft) [20, 21].

Jak vidno, pražská pracoviště včas zachytila trend vývoje diagnostiky vývodných močových cest. Diagnostické výkony se dostaly do rukou odborníků – atestovaných radiologů zaměřených na problematiku dětského věku. Pod vedením Evy Kolihové se ještě na Karlově konstituoval pevný tým, základ pediatrické radiologie, který trvale přešel do nových prostor v Motole v roce 1976. Sluší se vyjmenovat lékařky a lékaře Hedu Bělíkovou, Milenu Floriánovou, Dagmar Obenbergerovou, Marii Zítkovou, Jiřího Abrahama, Jaromíra Hořáka a Stanislava Tůmu. Kolihová obohatila klasickou rentgenovou diagnostiku u dětí o seriografický a rentgenkinematografický záznam, o angiografické výkony a o neinvazivní vyšetření bez ionizujícího záření pomocí ultrazvuku. Intenzivně podporovala rozšiřování poznatků výukovými filmy [22]. Významně se podílela na přípravě 19. evropského kongresu pediatrické radiologie, který se uskutečnil v roce 1982 v Praze. Jeho prezidentem a předsedajícím byl tehdejší prezident Evropské společnosti pediatrické radiologie a dlouholetý člen redakční rady Pediatric Radiology profesor Antonín Rubín, přednosta IV. dětské kliniky, který se zaměřoval především na problematiku dorostového věku [23, 24].

Dětská fakultní nemocnice se k 1. 1. 1971 sloučila s Městskou nemocnicí v Motole. Česká dětská nemocnice v Sokolské ulici na Karlově, v níž se léčebná činnost provozovala po 68 let, byla zbořena 11. března 1971 v souvislosti s výstavbou mostu přes Nuselské údolí. V Motole se po J. Holíkovi ujala vedení Ústředního radio-diagnostického oddělení E. Kolihová, pregraduální výuku vedl O. Šnobl. Oddělení se stalo 1. května 1992 Klinikou zobrazovacích metod a pracoviště dětské radiologie součástí kliniky. Od nástupu ultrasonografie a dalších diagnostických zobrazovacích metod, zvláště výpočetní tomografie, magnetické rezonance a nukleární medicíny, se v pediatrické radiologii datuje nová, současná kapitola nikdy nekončící historie moderní zobrazovací diagnostiky.

prof. MUDr. Stanislav Tůma, CSc.

Katedra radiologie a toxikologie

Zdravotně sociální fakulta

Jihočeská univerzita

Emy Destinnové 46

370 05 České Budějovice

e-mail: sttuma@volny.cz


Sources

1. Janda J. Historie dětské nefrologie v bývalém Československu a později v ČR. Čes-slov Pediat 2008; 63 (4): 215–219.

2. Švorc J. Vzpomínky na budoucnost: Nefrologie na II. dětské klinice FDL UK a na Dětské klinice FN Pod Petřínem v Praze. Čes-slov Pediat 2012; 67 (3): 213–214.

3. Tůma S, Kolihová E, Rubín A. The history od pediatric radiology in Czechoslovakia. In: Kaufmann HJ, Ringertz H, Sweet E. The First 30 Years of the ESPR. The History of Pediatric Radiology in Europe., Berlin/Heidelberg: Springer Verlag, 1993: 29–37.

4. Brdlík J. Šedesát let České dětské nemocnice a její význam pro české dětské lékařství. Čs Pediat 1962; 17 (10): 925–928.

5. Hladík M, Šnobl O. Pediatrická rentgenologie. Praha: St. zdrav. nakl., 1963.

6. Hladík M, Faflová H. Intramuskulární a intravenosní urografie v dětském věku. Čs Pediat 1958; 13 (4): 239.

7. Šnobl O. Urografický efekt biligrafinu forte a jeho použití v dětské rentgenologii. Acta Univ Carol Med 1961; 13 (Suppl): 291.

8. Rubín A, Šnobl O. Cystoradiografie u kojenců a větších dětí. Ped Listy 1953; 8: 244.

9. Kafka V, Faflová H, Hladík M. Rozpoznávání infravesikální obstrukce u dětí. Acta Univ Carol Med 1961; 7 (5): 583–597.

10. Faflová H, Apetaurová B, Koutecký J. Naše zkušenosti s vyšetřováním močového residua u dětí. Čas Lék čes 1962; 101: 592.

11. Válková Z. Enuresis u dětí. Etiopatogenetický, diferenciálně diagnostický přístup k pomočujícímu se dítěti. Kandidátská disertační práce. Praha: Fakulta dětského lékařství UK, 1965.

12. Kjellberg SR, Ericsson NO, Rudhe U. The lower urinary tract in childhood. Some correlated clinical and roentgenologic observations. Stockholm: Almqvist and Wiksell, 1957.

13. Tůma S, Abraham J, Obenbergerová D. Cysto-uretrografické nálezy u dětí s onemocněním močových cest. Čs Pediat 1969; 24 (8): 673–682.

14. Hájek P, Havel I, Chytil M. The GUHA method of automatic hypothese determination. Computing (Vienna) 1967; 1.

15. Tůma S, Abraham J, Štěpánek P. Waist narrowing of the bladder in children. Evaluation of X-ray statements by the mathematic method GUHA. Radiol Clin Biol 1970; 39: 348–356.

16. Tůma S, Abraham J, Štěpánek P. Zhodnocení cysto-uretrografických nálezů u enuretiků pomocí samočinného počítače. Prakt Lék 1970; 50 (10): 378–380.

17. Abraham J, Tůma S. Röntgenologische Klassifikation des vesico-ureteralen Refluxes bei Kindern. Radiologe 1970; 10 (8): 327–332.

18. Abraham J, Tůma S, Krolluper M, Bělíková H, Tolarová J, Kottová V, Válková Z. Rentgenová diagnostika onemocnění dolních močových cest u dětí. Výzkumný úkol HOK II – 1–5/01. Praha, 1975.

19. Válková Z, Teisinger P, Ort M. Kinematografický obraz poruch mikce. 12. pediatrický sjezd, Brno, 20.–22. 6. 1963.

20. Abraham J. Moderní radiodiagnostika poruch mikce u dětí. Hálkova sbírka pediatrických prací 26. Praha: zdrav. nakl. Avicenum, 1981

21. Abraham J, Šnobl O. Komplexní dynamická radiodiagnostika dolních močových cest u dětí. Čs Pediat 1973; 28 (9): 470–477.

22. Janda J, Krolluper M, Abraham J, Kolihová E. Indikace a standardizované provedení vylučovací urografie a mikční cystouretrografie u dětí. Čs Pediat 1984; 39 (10): 603–606.

23. Hradcová L, Rubín A, Kočvarová J. Infúzní urografie u dětí a dospívajících. Prakt Lék 1971; 51 (3): 93–99.

24. Rubín A, Biganovská V, Blažek T. Urinary tract disease in adolescence. A radiological and clinical view. Pediat Radiol 1976; 5: 254.

Labels
Neonatology Paediatrics General practitioner for children and adolescents
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#