Některé aspekty časného a pozdního poškození myokardu levékomory srdeční po léčbě antracykliny v dětském věku

Overview

Použití antracyklinů v léčbě dětských malignit je omezeno jejich kardiotoxicitou, která může vyústit v obrazdilatační i restriktivní kardiomyopatie.Časná kardiotoxicita se vyskytuje v období do jednoho roku po kompletizaci léčby. Hlavní příčinou je poruchakontraktilní schopnosti levé komory vyvolaná poškozením nebo zánikemmyocytů. Mezi rizikové faktory patří výšepodané kumulativní dávky, výše jednotlivé bolusové dávky, ženské pohlaví, černá rasa, podání amsakrinua trisomie na 21. chromosomu.Pozdní kardiotoxicita se vyskytuje v období delším jak jeden rok po ukončení léčby. Vzniká na podkladěnepřiměřeně zvýšeného afterloadu při ztenčení stěny komory a poruše kontraktility. Významným rizikovýmfaktorem je zde nízký věk dítěte v době, kdy byla chemoterapie podána, a délka intervalu od ukončení léčby.Výskyt časné kardiotoxicity je popisován v rozmezí 1 - 2 %, klinické známky pozdní kardiotoxicity v prvnídekádě po chemoterapii jsou popsány v 5 - 10 %.Ačkoliv léčba antracykliny významně zlepšila přežívání nemocných léčených v dětství pro malignitu, je nutnov budoucnosti počítat s kardiálními komplikacemi. Týká se to především nemocných, kteří byli léčeni před letyvysokými kumulativními dávkami antracyklinů. Nakolik ovlivní pozdní kardiotoxicita přežívání onkologickýchpacientů ve druhé a třetí dekádě po chemoterapii, musíme stanovit dlouhodobými prospektivními studiemi.

Klíčová slova:
antracykliny, kardiotoxicita, rizikové faktory