#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Vybrané antropometrické parametry a jejich vztah k metabolismu sacharidů u žen s PCOS


Authors: H. Šarapatková 1;  Y. Hrčková 2;  R. Šarapatková 1
Authors‘ workplace: Endokrinologická a interní ordinace, Olomouc, vedoucí MUDr. H. Šarapatková 1;  I. interní klinika Fakultní nemocnice Olomouc, doc. MUDr. M. Táborský, CSc., FESC, MBA 2
Published in: Ceska Gynekol 2011; 76(5): 343-348

Overview

Cíl studie:
Zjistit základní antropometrické charakteristiky a jejich vztah k metabolismu sacharidů u žen s PCOS v olomouckém regionu.

Typ studie:
Retrospektivní studie výsledků 72 žen s PCOS vyšetřených v endokrinologické ordinaci.

Materiál a metodika:
V práci byla zpracována data získaná na základě vyšetření žen odeslaných do endokrinologické ordinace k vyšetření v letech 2008–2010, které odpovídaly diagnostickým kritériím PCOS podle Rotterdamského konsenzu. Získané výsledky antropometrických měření a charakteristik sacharidového metabolismu byly srovnány se souborem zdravých žen.

Výsledky:
U věkově srovnatelných skupin žen (PCOS průměrně 31,6, kontroly průměrně 31,4 roků) byl u žen s PCOS průměrný BMI 26,76 kg.m-2, průměrný obvod pasu 84,43 cm, poměr pas/boky 0,79, u kontrolní skupiny bylo BMI průměrně 24,76 kg.m-2, obvod pasu 79,44 cm, poměr pas/boky 0,76, rozdíly mezi oběma skupinami nebyly statisticky významné.

Ženy s PCOS se statisticky významně lišily při srovnatelných antropometrických parametrech od zdravých kontrol v hodnotách C peptidu, hodnoty lačné glykémie i glykovaného hemoglobinu byly srovnatelné.

Obvod pasu jako parametr hodnotící stupeň viscerálního hromadění tuku u žen s PCOS měl vztah ke všem sledovaným charakteristikám sacharidového metabolismu (statisticky významné korelace s lačnou glykémií, glykovaným hemoglobinem a C peptidem).

Poměr pas/boky na rozdíl od obvodu pasu postihl menší procento žen s abdominální obezitou v obou skupinách, u žen s PCOS koreloval s lačnou glykémií a C peptidem.

Závěr:
Na základě našich výsledků lze konstatovat, že ženy s PCOS se od zdravých kontrol v antropometrických parametrech nemusí odlišovat. Při srovnatelném věku, BMI i stupni viscerální obezity však potřebují pro udržení normoglykémie vyšší množství inzulinu než ženy zdravé. Vyšší hladiny inzulinu mají ženy s PCOS s nadváhou a obézní oproti štíhlým se stejnou diagnózou.

Klíčová slova:
syndrom polycystických vaječníků, body mass index, obvod pasu, sacharidový metabolismus, C peptid.

ÚVOD

Syndrom polycystických vaječníků (PCOS) se svým výskytem v obecné populaci kolem 6–8 % patří k nejčastějším endokrinopatiím žen ve fertilním věku [2, 7]. Charakterizuje jej hyperandrogenémie/hyperandrogenismus, oligo/anovulace, event. přítomnost polycystických ovarií při současném vyloučení jiných stavů s nadprodukcí androgenů [3, 8, 19, 22].

U žen s PCOS se častěji setkáváme s patologiemi, které shrnujeme do metabolického syndromu – abdominální obezita, hyperinzulinémie, resp. inzulinová rezistence, porucha glukózové tolerance nebo diabetes mellitus, abnormity lipidového spektra. Uvedené abnormity představují rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění [6, 9, 20].

U žen s PCOS je nápadná současná nadváha a obezita. Řada prací zabývajících se tímto tématem prokázala rozdíly podle etnika, významný je vliv zevního prostředí. V souvislosti s obezitou je pozornost upřena na otázku poruch metabolismu sacharidů a roli inzulinu v etiologii a patogenezi onemocnění [11].

V naší práci jsme se zajímali o metabolismus sacharidů a jeho vztah k antropometrickým charakteristikám sledovaných žen.

MATERIÁL A METODIKA

Ke sledování jsme použili údaje pacientek vyšetřených v endokrinologické ordinaci v letech 2008–2010 pro amenoreu primární i sekundární, hirsutismus a alopecii. Z vyšetřených byla u 72 pacientek stanovena diagnóza PCOS na podkladě splnění rotterdamských kritérií. Kontrolní skupinu tvořilo 43 zdravých žen.

Při klinickém vyšetření bylo stanoveno skóre hirsutismu (škála podle Ferrimana a Gallwayeové), antropometrické ukazetale (BMI v kg.m-2, obvod pasu v cm a poměr pas/boky).

Z laboratorních stanovení byla provedena tato vyšetření: folikulostimulační hormon, luteinizační hormon, estradiol, testosteron celkový a volný, androstendion, dehydroepiandrosteron sulfát, prolaktin (ve folikulární části cyklu nebo v době amenorey), tyreostimulační hormon, volný tyroxin, autoprotilátky proti tyreoperoxidáze a tyreoglobulinu, 17 hydroxyprogesteron.

Dále byly vyšetřeny lačné glykémie, glykovaný hemoglobin a C peptid.

Ženy minimálně 3 měsíce před odběrem nebraly hormonální antikoncepci ani jinou medikaci, která by výsledky mohla ovlivnit.

K laboratorním stanovením byly použity analyzátor Advia 1650, turbidimetrické imunoinhibiční stanovení, analyzátor Architect (chemiluminiscenční imunoanalýza na mikročásticích), kompetitivní imunoenzymatická kolorimetrická metoda.

Výpočty byly prováděny statistickými systémy StatSoft CR s r.o. (2007). Statistica cz (softwarový system pro analýzu dat), verze 8.0. www.statsoft.cz a SPSS v.12.0. Bylo ověřeno rozložení četností (normalita), na základě výsledků Shapirova-Wilkova testu byly zvoleny neparametrické metody. Rozdíly mezi skupinami byly zjišťovány Mannovým-Whitneyovým testem, vztahy mezi veličinami pořadovými (Spearmanovými) korelačními koeficienty.

Rozdíly mezi výskytem v procentech byly počítané pomocí χ2 testu nebo pomocí Fisherova testu. Porovnání hodnot je provedeno jako porovnání s referenční konstantou (t-test, procedura programu Statistica). Významnost uvažujeme pro p<0,05, tj. pětiprocentní hladinu významnosti.

VÝSLEDKY

Sledované soubory žen byly z hlediska věku srovnatelné (PCOS 31,6, kontroly 31,4 roku), nelišily se ani v antropometrických ukazatelích (tab. 1).

Table 1. Antropometrické charakteristiky žen s PCOS a kontrol
Antropometrické charakteristiky žen s PCOS a kontrol

Téměř polovina žen s PCOS (48,6 %) měla normální hmotnost, nadváhu měla čtvrtina souboru (25,0 %), obézních pak bylo 26,4 % žen. U kontrolní skupiny bylo 61,9 % normosteniček, nadváhu mělo 23,8 % žen a obézních bylo 14,3 % (obr. 1).

Image 1. Podíl žen s nadváhou a obezitou u skupiny PCOS a kontrol
Podíl žen s nadváhou a obezitou u skupiny PCOS a kontrol

I přes vyšší výskyt žen s PCOS s nadváhou a obezitou oproti kontrolní skupině rozdíl nedosáhl statistické významnosti.

U obou skupin žen jsme prokázali statisticky významnou korelaci mezi BMI a obvodem pasu i poměrem pas/boky dokumentující především abdominální hromadění tuku (obr. 2, 3).

Image 2. Korelační graf mezi BMI (kg.m<sup>-2</sup>) a obvodem pasu (cm)
Korelační graf mezi BMI (kg.m&lt;sup&gt;-2&lt;/sup&gt;) a obvodem pasu (cm)

Image 3. Korelační graf mezi BMI (kg.m<sup>-2</sup>) a poměrem pas/boky
Korelační graf mezi BMI (kg.m&lt;sup&gt;-2&lt;/sup&gt;) a poměrem pas/boky

Z hlediska zastoupení žen s abdominální obezitou jsme u žen s PCOS nalezli normální hodnoty obvodu pasu u 72,9 %, u žen kontrolní skupiny to bylo 85,4 %, bez statistické významnosti (obr. 4).

Image 4. Obvod pasu (cm) a poměr pas/boky u žen s PCOS a kontrol
Obvod pasu (cm) a poměr pas/boky u žen s PCOS a kontrol

U poměru pas/boky odpovídalo normě 88,4 % žen s PCOS, u kontrol 95,1 %, opět bez statistické významnosti.

Ve sledovaných parametrech metabolismu cukrů jsme u žen s PCOS nalezli statisticky významné zvýšení hodnot C peptidu oproti kontrolám (obr. 5, 5a).

Image 5. Rozdíl hladin C peptidu u žen s PCOS a kontrol
Rozdíl hladin C peptidu u žen s PCOS a kontrol

Obr. 5a. Rozdíl hladin C peptidu u žen s PCOS a kontrol
Obr. 5a. Rozdíl hladin C peptidu u žen s PCOS a kontrol

V lačné glykémii a glykovaném hemoglobinu byly skupiny srovnatelné.

Hodnota BMI statisticky významně ovlivňovala u žen s PCOS i u kontrol lačnou glykémii (obr. 6) a C peptid (obr. 7).

Image 6. Korelační graf mezi BMI (kg.m<sup>-2</sup>) a lačnou glykémií (mmol.l<sup>-1</sup>)
Korelační graf mezi BMI (kg.m&lt;sup&gt;-2&lt;/sup&gt;) a lačnou glykémií (mmol.l&lt;sup&gt;-1&lt;/sup&gt;)

Image 7. Korelační graf mezi BMI (kg.m<sup>-2</sup>) a C peptidem (nmol.l<sup>-1</sup>)
Korelační graf mezi BMI (kg.m&lt;sup&gt;-2&lt;/sup&gt;) a C peptidem (nmol.l&lt;sup&gt;-1&lt;/sup&gt;)

U žen s PCOS i u kontrolní skupiny s obvodem pasu statisticky významně rostly hodnoty glykémie, glykovaného hemoglobinu a C peptidu.

Poměr pas/boky u žen s PCOS statisticky významně pozitivně koreloval s hodnotami lačné glykémie a C peptidu.

Se všemi antropometrickými parametry a s C peptidem statisticky významně korelovala hladina SHBG.

DISKUSE

Naše studie nenalezla u žen s PCOS vyšší BMI ve srovnání se zdravými kontrolami srovnatelného věku (p=0,919), průměrná hodnota BMI byla pro ženy s PCOS v mezích mírné nadváhy (26,76 kg.m-2), kontrolní skupina měla průměrné BMI při horní hranici normy (24,73 kg.m-2). Podobné BMI nalezli u žen s PCOS ve Finsku [21] a v Itálii [5].

V české literatuře bylo nalezeno významně nižší BMI u mladých žen s PCOS (23 kg.m-2), tyto ženy byly statisticky významně mladší než náš soubor (průměrný věk 24 let) [24]. Vyšší věk žen v naší ordinaci je dán tím, že k vyšetření přicházejí v době, kdy po fázi užívání hormonální antikoncepce mají potíže s menstruačním cyklem, fertilitou, hirsutismem.

Na nárůst BMI s věkem lze soudit ze studie, v níž soubor žen s PCOS podle rotterdamských kritérií průměrného věku 27,4 let měl BMI průměrně 27,5 kg.m-2 – tedy v pásmu nadváhy podobně jako v naší studii [25]. Jiná studie nalezla u věkově srovnatelných žen průměrné BMI 29,2 kg.m-2, statisticky signifikantně více než v naší studii [20]; použila kritéria podle NIH (National Institute of Health 1990) diagnostikující ženy s PCOS s výraznějšími metabolickými odchylkami a s více vyjádřeným syndromem.

Podstatně se liší evropské a americké ženy s PCOS, BMI v USA je kolem 35 až 38 kg.m-2 resp. až 42 kg.m-2 v pásmu výrazné obezity až obezity morbidní [1].

V naší práci jsme srovnávali procento žen s PCOS s nadváhou nebo obezitou, šlo téměř o polovinu (51,4 %), normální hmotnost mělo 48,6 %, statisticky významný rozdíl oproti kontrolám jsme neprokázali (χ2=2,66, odpovídající p=0,264).

Podíl nadváhy resp. obezity sledovala řada studií, uvádí se široké rozmezí 30–75 % [13] a závisí na řadě faktorů (Evropa versus USA, použitá diagnostická kritéria, věk).

Podíl žen s viscerální obezitou podle obvodu pasu byl v našem souboru 27,1 % u PCOS a 14,6 % u kontrolní skupiny, bez statistické významnosti.

V naší práci se ženy s PCOS a kontroly nelišily ani poměrem pas/boky. Tento parametr oproti obvodu pasu podchytil méně žen s abdominálním hromaděním tuku v obou skupinách a jeví se méně citlivý.

Nadváha a obezita, zejména viscerální, jsou spojeny s poruchou metabolismu sacharidů. Její časné odhalení je předpokladem účinné intervence [4, 26].

Z námi sledovaných parametrů se v hodnotách lačných glykémií ženy s PCOS i kontroly pohybovaly v pásmu normy (5,04 mmol.l-1 u PCOS, 4,91 mmol.1-1 u kontrol), rozdíly nebyly statisticky významné.

V lačných glykémiích neprokázala statisticky významný rozdíl mezi ženami s PCOS a kontrolami řada prací, a to ani v případě obézních žen s viscerální obezitou, častý není ani nález lačné hyperglykémie [1, 10, 18, 25]. Z toho plyne, že stanovení lačné glykémie jako jednoduchého parametru k časné diagnóze poruchy tolerance cukrů místo pracnějšího provedení orálního glukózového tolerančního testu není přínosné.

Sledovali jsme hodnoty glykovaného hemoglobinu – statisticky významný rozdíl jsme u žen s PCOS oproti kontrolám nenalezli.

Ve srovnání s hodnotami glykovaného hemoglobinu z jiných prací [12, 15] měly naše ženy statisticky významně nižší hodnoty, v mezích normy.

Dalším sledovaným parametrem byl C peptid, vznikající v ekvimolárním poměru s inzulinem po rozštěpení proinzulinu. Dobře koreluje s hladinou inzulinu a není jako inzulin degradován játry.

Prokázali jsme signifikantně zvýšené hodnoty C peptidu u žen s PCOS oproti hodnotám u kontrolní skupiny i při srovnatelných hodnotách lačných glykémií a glykovaného hemoglobinu a antropometrických ukazatelích.

Zajímavý byl statisticky významný rozdíl hodnot C peptidu u žen s PCOS s nadváhou nebo obezitou oproti skupině žen s PCOS s normálním BMI (p=0,014) (obr. 8).

Image 8. Vztah nadváhy a obezity k hladinám C peptidu u žen s PCOS
Vztah nadváhy a obezity k hladinám C peptidu u žen s PCOS

Statisticky významný rozdíl v hodnotách C peptidu mezi ženami s PCOS a kontrolami prokázali i jiní autoři [16, 25, 27]. Jiná práce naopak při srovnatelném věku, poměru pas/boky a lačné glykémii rozdíl v C peptidu nenalezla, soubor žen s PCOS i kontrol byl velmi mladý ve věku 15–40 let, včetně adolescentek, což mohlo výsledky ovlivnit [14]. Rozdíl v C peptidu u obézních žen s PCOS oproti štíhlým kontrolám neprokázala polská studie, hodnoty u deseti štíhlých kontrol byly dokonce (ač nesignifikantně) vyšší. Výsledek zřejmě ovlivnil vybraný kontrolní soubor [17].

Na základě našich výsledků lze dovodit, že ženy s PCOS pro udržení normoglykémie mají vyšší hodnoty C peptidu, což svědčí pro potřebu vyšší produkce inzulinu. Ženy s PCOS s nadváhou a obezitou potřebují pro udržení normoglykémií oproti štíhlým se stejným onemocněním vyšší hladiny inzulinu.

U žen s PCOS jsme prokázali statisticky významnou korelaci mezi SHBG a C peptidem a sledovanými antropometrickými parametry. V souhlasu s literárními údaji jsme potvrdili, že hladiny SHBG mají vztah k inzulinémii resp. inzulinorezistenci [18 ]. V hodnotách SHBG jsme rozdíl mezi ženami s PCOS a kontrolami neprokázali.

ZÁVĚR

PCOS jako jedno z nejčastějších endokrinologických onemocnění žen ve fertilním věku s pestrým fenotypickým vyjádřením je velmi často spojené s patologiemi, které řadíme do metabolického syndromu. Závažným problémem jsou poruchy metabolismu sacharidů a riziko vývoje diabetes mellitus.

Diagnóza PCOS je pro ženu významná nejen ve fertilním věku, ale s ohledem na metabolické komplikace celoživotně.

V našem regionu jsme po stránce antropometrických charakteristik neprokázali rozdíly oproti zdravým kontrolám, z charakteristik metabolismu sacharidů jsme statisticky významný rozdíl nalezli pro C peptid. Zajímavé je naše zjištění, že ženy s PCOS s nadváhou a obezitou mají významně vyšší hodnoty C peptidu oproti štíhlým ženám se stejnou diagnózou.

Z výsledků usuzujeme, že ženy s PCOS pro udržení srovnatelných glykémií potřebují větší množství inzulinu než zdravé. Z hyperinzulinémie lze vyvodit inzulinorezistenci, což je rizikový faktor pro vznik diabetes mellitus 2. typu a představuje také riziko kardiovaskulárních chorob.

Nemocné tak vedle gynekologů zasluhují pozornost i lékařů dalších odborností – diabetologů a endokrinologů, internistů a kardiologů.

MUDr. Hana Šarapatková

Endokrinologická a interní ordinace

Fibichova 9

772 00 Olomouc

e-mail: h.sarapatkova@atlas.cz


Sources

1. Apridonidze, T., Essah, PA., Iuorno, MJ., Nestler, JE. Prevalence and characteristics of the metabolic syndrome in women with polycystic ovary syndrome. J Clin Endocrinol Metab, 2005, 90, p. 1929.

2. Azziz, R., Woods, KS., Reyna, R., et al. The prevalence and features of the polycystic ovary syndrome in an unselected population. J Clin Endocrinol Metab, 2004, 89, p. 2745-2749.

3. Azziz, R. Epidemiology and pathogenesis of the polycystic ovary syndrome in adults UpDate, 2010.

4. Cascella, T., Palomba, S., De Sio, I., et al. Visceral fat is associated with cardiovascular risk in women with polycystic ovary syndrome. Hum Reprod, 2008, 23, p. 153-160.

5. Carmina, E., Legro, RS., Stamets, K., et al. Difference in body weight between American and Italian women with polycystic ovary syndrome: influence of the diet. Hum Reprod, 2003, 18, p. 2289-2293.

6. Cibula, D., Cífková, R., Fanta, M., et al. Increased risk of non insulin dependent diabetes mellitus, arterial hypertension and coronary artery disease in perimenopausal women with a history of the polycystic ovary syndrome. Hum Reprod, 2006, 15.

7. Cibula, D., Živný, J. Hyperandrogenní syndrom (syndrom polycystických vaječníků) – terminologie, historie, prevalence, etiologie, genetika. Čes Gynek, 2000, 5, s. 292-297.

8. Cibula, D., Živný, J. Hyperandrogenní syndrom (syndrom polycystických vaječníků) – diagnostická kritéria, diferenciální diagnostika, klinické příznaky a laboratorní nálezy (symptomatologie), pozdní rizika. Čes Gynek, 2000, 6, s. 424‑431.

9. Cibula, D. Is insulin resistance an essential component of PCOS?: The influence of confounding factors. Hum Reprod, 2004, 19, 4, p. 757-759.

10. DeUgarte, CM., Bartolucci, AA., Azziz, R. Prevalence of insulin resistence in the polycystic ovary syndrome using homeostasis model assessment. Fertil Steril, 2005, 83, p. 1454‑1460.

11. Dunaif, A. Insulin resistance and the polycystic ovary syndrome: mechanism and implications for pathogenesis. Endocr Rev, 1997, 18, p. 774.

12. Ehrmann, DA., Liljenquist, DR., Kasza, K., et al. Prevalence and predictors of the metabolic syndrome in women with polycystic ovary syndrome. J Clin Endocrinol Metab, 2006, 91, p. 48.

13. Ehrmann, DA. Polycystic ovary syndrome. N Engl J Med, 2005, 52, 3, p. 1223-1236.

14. Lankarani, M., Valizadeh, N., Heshmat, R., et al. Evalution of insulin resistence and metabolic syndrome in patients with polycysic ovary syndrome. Gyn End, 2009, 25, p. 504-507.

15. Legro, RS., Kunselman, AR., Dodson, WC., et al. Prevalence and predictors of risk for type 2 diabetes mellitus and impaired glucose tolerance in polycystic ovary syndrome: a prospective, controlled study in 254 affected women. J Clin Endocrinol Metab, 1999, 84, p. 165.

16. Ludwig, AK., Goharian, LG., Dietze, T., et al. Impact of glycemic variations on the regulation of androgen metabolism in obese women with polycystic ovary syndrome. Fertil Steril, 2009, 92, p. 271-276.

17. Maciejewska-Jeske, M., Szczesna, A., Meczekaalski, B. Serum C – peptid concentration in overweight and obese women with polycystic ovary syndrome. Pol Merkur Lek, 2010, 29, p. 93-99.

18. Nestler, JE., Powers, LP., Matt, DW. A direct effect of hyperinsulinemia on serum sex hormone-binding globulin levels in obese women with the polycystic ovary syndrome. JCEM, 1991, 72, p. 83-89.

19. The Rotterdam ESHRE/ASRM-sponsored PCOS consensus workshop group. Revised 2003 consensus on diagnostic criteria and long-term health risks related to polycystic ovary syndrome (PCOS). Hum Reprod, 2004, 19, p. 41-47.

20. Shaw, LJ., Merz, CNB., Azzis, R., et al. Postmenopausal women with a history og irregular menses and elevated androgen measurments at high risk for worsening cardiovascular event-free survival: results from NIH sponsored women ischemia syndrome evaluation. J Clin Endocrinol Metab, 2008, 93, p. 1276-1284.

21. Taponen, S., Martikainen, H., Jarvelin, MR., et al. Metabolic cardiovascular disease risk factors in women with self-reported symptoms of oligomenorrhea and/or hirsutism: Northern Finland Birth Cohort 1966 Study. J Clin Endocrinol Metab. 2004, 89, p. 2114-2118.

22. The Androgen Excess and PCOS Society criteria for the polycystic ovary syndrome: the complete task force report. Azziz, R., Carmina, E., Didier, D., et al. (Task Force on the Phenotype of the Polycystic Ovary Syndrome of The Androgen Excess and PCOS Society) Fertil Steril, 2009, 91, 2, p. 456-488.

23. Vrbíková, J., Cífková, R., Jirkovská, A. Cardiovascular risk factors in young Czech females with polycystic ovary syndrome. Hum Reprod, 2003, 5, p. 980-984.

24. Vrbíková, J., Vondra, K., Cibula, D., et al. Metabolic syndrome in young Czech women with polycystic ovary syndrome. Hum Reprod, 2005, 12, p. 3328-3332.

25. Vrbíková, J., Dvořáková, K., Grimmichova, T., et al. Prevalence of insulin resistance and prediction of glucose intolerance and type 2 diabetes mellitus in women with polycystic ovary syndrome. Clin Chem Lab Med, 2007, 5, p. 639-644.

26. Vrbíková, J., Cibula, D., Dvořáková, K., et al. Insulin snsitivity in women with polycystic ovary syndrome. JCEM, 2004, 89, 6, p. 2942-2945.

27. Vrbíková, J., Hill, M., Bendlová, B., et al. Incretin levels in polycystic ovary syndrome. Eur J End, 2008, 159, p. 121-127.

Labels
Paediatric gynaecology Gynaecology and obstetrics Reproduction medicine
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#