Cílová místa terapeutických intervencíu onemocnění spolupodmíněnýchpsychosociálním stresem

Overview

Současný pohled na mechanismus rozvoje stresu je syntézou koncepce Selyeho a Cannonovy.V práci je podán současný model aktivační hypotézy modifikované autory souborného referátu,jenž předpokládá existenci čtyř úrovní.Na první úrovni představuje událost v životě jedince určitou informaci. V rámci druhé úrovně jeinformace zachycena centrálním nervovým systémem, v němž dochází k aktivaci kognitivníchfunkcí, které jsou propojeny s aktivací limbického systému a hypotalamu; a to vede k emočníodpovědi, včetně odpovědi vegetativní. Přes retikulární aktivační systém dochází k aktivaci mozkovékůry a přes ni se vyvolávají vědomé a nevědomé asociace; nová zkušenost je konfrontovánas dřívějšími zkušenostmi s podobnými nebo identickými podněty. V rámci třetí úrovně docházík přenosu takto zpracované informace třemi zprostředkujícími mechanismy: neurovegetativními,neuroendokrinními a neuroimunními. Na čtvrté úrovni dochází nejdříve k funkční a posléze organicképoruše cílového orgánu nebo orgánového systému.V závěru práce je podán přehled cílových míst základních psychoterapeutických a psychofarmakoterapeutickýchintervencí.

Klíčová slova:
cílová místa, emoční odpověď, kognitivní funkce, meliorstresor, onemocnění spolupodmíněnápsychosociálním stresem, psychofarmakoterapeutické intervence, psychoterapeutickéintervence.