Kontinuální/celoživotní vzdělávání lékárníků v České republice 4. cyklus 2008–2011

Příspěvek se zabývá problematikou kontinuálního/celoživotního vzdělávání lékárníků v České republice v letech 2008–2011 (4. cyklus). Podává přehled o seminářích probíhajících v rámci kontinuálního vzdělávání, o jejich počtu, místech konání, formách vzdělávání a kategoriích témat. Celkem bylo uspořádáno 428 odborných akcí. Interaktivní semináře z nich tvořily více než 50 %.

Klíčová slova:
kontinuální vzdělávání • lékárníci • 4. cyklus

Úvod

V roce 1946 byl formulován požadavek lékárníků na zavedení soustavné, organizované popromoční výchovy ve farmacii¹⁾. K celostátně organizované postgraduální výchově ve zdravotnictví bylo možné přistoupit po 19. prosinci 1951, kdy byl vydán zákon o jednotné preventivní a léčebné péči²⁾, jehož účinnost byla stanovena od 1. ledna 1952. Jeho vydání předcházelo vládní usnesení o sjednocení zdravotnictví z 3. července 1951 ³⁾. Zákon č. 170/1950 Sb. o zdravotnických povoláních zdůraznil povinnost všech pracovníků zúčastňovat se dalšího školení ve svém §3 – „každý, kdo vykonává zdravotnické povolání, je povinen … sledovat soustavně nové poznatky ve svém oboru; a účastnit se na vyzvání příslušného orgánu státní správy školení ve svém oboru“⁴⁾. Vládní nařízení o lékárnících z roku 1952 uložilo tuto povinnost také lékárníkům v §4 „Aby lékárníci mohli dobře plnit své úkoly, zejména aby se zajistilo stálé zvyšování úrovně jejich odborné práce, účastní se dalšího školení; na úspěšný výsledek tohoto školení lze vázat další výkon povolání lékárníka“⁵⁾. Podrobnější informace o dalším vývoji celoživotního vzdělávání, zejména specializačního, lze nalézt v práci Mackové¹⁾, Portycha^6–9) a Komárka¹⁰⁾. Z uvedeného vyplývá, že další vzdělávání farmaceutů v České republice má dlouhodobou tradici a dvě institucionální formy – specializační vzdělávání a celoživotní kontinuální vzdělávání, přičemž se v čase mění jeho polohy – povinné – dobrovolné.

Česká lékárnická komora (ČLK; užívání zkráceného označení ČLnK schválil XX. sjezd delegátů konaný 5.–6. listopadu 2010¹¹⁾) věnuje permanentní pozornost kontinuálnímu vzdělávání lékárníků, o čemž svědčí přehled nejvýznamnějších změn projednávaných a přijatých sjezdy delegátů ČLnK (tab. 1). Kromě obsahových změn se mění název kontinuálního vzdělávání na celoživotní vzdělávání. Tříletý cyklus kontinuálního vzdělávání byl zahájen sérií odborných seminářů dne 25. září 1999. O prvních třech cyklech pojednáváme v pracích^12–14).

Cílem sdělení je podat základní stručný přehled o 4. cyklu kontinuálního/celoživotního vzdělávání lékárníků v ČR (2008–2011) a sumarizace některých dat z 1. až 4. cyklu.

Celoživotní vzdělávání farmaceutů je v České republice povinné podle zákona č. 95/2004 Sb. Celoživotní vzdělávání vymezuje jako průběžné obnovování vědomostí, dovedností a způsobilosti odpovídající získané odbornosti v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky¹⁵⁾.

Pokusná část

Přehled odborných seminářů, které se uskutečnily v rámci čtvrtého cyklu kontinuálního/celoživotního vzdělávání (KCV), tj. v období od 1. září 2008 do 31. srpna 2011, podle struktury:

• počet odborných seminářů a přednášek podle místa jejich konání v jednotlivých letech,
• počet interaktivních seminářů,
• tematické zaměření akcí.

Podklady byly čerpány z Výročních zpráv ČLK/ČLnK^16–19) (od roku 2010 přinášejí již jen jednostránkový přehled KCV), z Časopisu českých lékárníků^20–23) a z materiálů, které nám byly poskytnuty Lékárnickou akademií (LA).

Lékárnická akademie, s.r.o. je dceřinou společností České lékárnické komory a pro členy České lékárnické komory i farmaceutické asistenty zajišťuje především pořádání akcí celoživotního vzdělávání. Svoji činnost zahájila v roce 2007. Hlavním úkolem LA je zaměření na kontinuální, celoživotní a specializační vzdělávání lékárníků, certifikace odborných činností lékáren a publikační činnost²⁴⁾.

Výsledky a diskuze

Vzdělávací akce čtvrtého cyklu probíhaly celkem ve 25 městech České republiky, jejich počet byl v daném období proměnlivý (od 17 míst – 68 % na začátku cyklu, po 20 míst – 80 % na konci cyklu). Pravidelně každoročně se konaly ve čtrnácti městech, šest měst bylo pořadatelem KCV pouze jedenkrát. Celkem měli zájemci možnost výběru z celkového počtu 428 akcí.

Nejvíce akcí bylo nabídnuto lékárníkům v Praze (121; 28,3 % všech) a v Brně a Hradci Králové, tedy ve městech, v nichž je přítomen institucionální základ pro farmaceutické vzdělání i vzdělávání. Podrobněji viz tabulka 2.

V porovnání s předcházejícím 3. cyklem¹⁴⁾ můžeme charakterizovat 4. cyklus jako stabilizovanější, z hlediska míst, která opakovaně zajišťují konání KCV, se současným mírným poklesem míst, kde se uskutečnilo KCV pouze jednou, a také téměř dvojnásobný zvýšením počtu pořádaných akcí. Obecně se tak zvýšila dostupnost různých forem KCV.

KCV se ve svém 4. cyklu řídilo změnami Řádu pro kontinuální vzdělávání z roku 2007, přičemž ČLK musela reagovat na některé formy zneužívání nastaveného způsobu hodnocení. Byla upravena bodová hodnota akcí, jako naprosto přesný parametr maximálního hodnocení začala být od nového cyklu kontinuálního vzdělávání používána délka odborného programu (1 vyučovací hodina = 45 minut = 1 bod). Toto pravidlo platí od 1. září 2008. Akce, které vyžadují aktivní zapojení účastníků (např. interaktivní semináře), mívají ohodnocení vyšší²⁵⁾. Současně se ČLK rozhodla zvýraznit a medializovat odbornou činnost lékárníků (tj. především uvedením odkazů na certifikované lékárny na aktualizovaných stránkách ČLK a na aplikaci www.maps.google.cz), kteří splnili v období od 1. září 2005 do 31. srpna 2008 (3. cyklus) podmínky Řádu pro kontinuální vzdělávání ČLK a poskytují lékárenskou péči na vysoké odborné úrovni²⁶⁾. Jedná se o realizaci prvku pozitivní motivace pro aktivně se vzdělávající lékárníky schváleného XVII. sjezdem delegátů ČLK^{27, 28)}. Proces schvalování akcí doznal některých změn, garant může navrhnout až dvojnásobný počet bodů, pokud akce vyžaduje domácí přípravu a aktivní účast všech účastníků (např. interaktivní dispenzační semináře). Pro bodování vzdělávacích akcí/aktivit zaměřených na tzv. měkké dovednosti (komunikační dovednosti nebo psychologie pacienta) schválilo představenstvo ČLnK interní pravidla (leden 2011)²⁹⁾.

Obsahová náplň KCV byla značně široká, např. pro rok 2009 to byly interaktivní dispenzační semináře, akce specificky zaměřené (kardiologie, neurologie, GIT, onkologie, diabetologie, obezita, dermatologie, pediatrie), management, legislativa aj.³⁰⁾, další témata pro 4. cyklus KCV lze nalézt ve výročních zprávách ČLK/ ČLnK^16-19). Narůstal počet zájemců o e-learning v rámci elektronické univerzity (EUNI)³¹⁾.

Tabulka 3 dokumentuje růst počtu interaktivních seminářů (IS) a jejich podílu a počtu pořádaných akcí – IS tvoří více než 50 % do našeho přehledu započítaných akcí. O projektu interaktivní dispenzační semináře blíže viz práci ³²⁾. Ve spektru profesního zaměření přednášejících jsme zaznamenali ve 4. cyklu převahu farmaceutů ve všech letech cyklu (při porovnání s 2. a 3. cyklem KCV).

Z jednotlivých kategorií témat (tab. 4) většinu představovaly přednášky z problematiky farmakologie (ve všech letech cyklu více než 85 % odpřednášených témat) a z oblasti ekonomické a legislativní. Zpětná vazba³³⁾ podporuje naše konstatování, že nám stále chybějí studie zaměřené na percepci, individuální zapojení, spoluzodpovědnost lékárníků a na zjišťování jejich potřeb¹⁴⁾.

Shrnutí účasti lékárníků ve 4. cyklu dokumentuje tabulka 5.

Porovnání prvních čtyř cyklů KCV přinášejí tabulka 6 a obrázky 1, 2 a 3. Dokladují nárůst počtu nabízených vzdělávacích akcí v jednotlivých cyklech, resp. letech (zde jsou sloučeny údaje „prolínajících se“ let (tzn. končícího období předcházejícího cyklu a počínajícího období téhož roku následujícího cyklu) do jedné hodnoty, dále nárůst míst pořádajících akce KCV a konečně zvyšování počtu interaktivních seminářů.

Závěr

Kontinuální/celoživotní vzdělávání představuje komplex činností, sestávající z několika součástí. Zatím nejpropracovanější jsou postupy pro aktualizaci kritérií KCV a přidělování kreditů, způsoby poskytování informací potenciálním účastníkům (Časopis českých lékárníků, webová stránka ČLnK, EUNI a dalších organizátorů KCV aj.). Relativně dobře jsou zvládnuty postupy hodnocení jednotlivých vzdělávacích akcí a jejich řízení. Větší pozornost by se měla věnovat otázce sponzorování KCV a poplatkům a zejména analýze vzdělávacích potřeb.

Poděkování: Autoři děkují paní Martině Horákové (Lékárnická akademie, s.r.o.) za poskytnutí podkladových materiálů.

Střet zájmů: žádný.

Došlo 24. července 2014 / Přijato 4. září 2014

doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc. (✉) • A. Kucharčíková

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Farmaceutická fakulta, Ústav aplikované farmacie

Palackého tř. 1/3, 612 42 Brno

e-mail: kolarj@vfu.cz