Abstrakta přednášek

B-II.-1

Reprodukční výsledky studie transplantace dělohy

Chmel R.

Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

Roman.chmel@fnmotol.cz

Po 15 letech vědeckého výzkumu se v r. 2014 narodilo ve Švédsku první dítě po transplantaci dělohy a reprodukční naděje mnoha žen s neplodností na základě chybění či nefunkčnosti dělohy se tím staly reálnými. Humánnímu úspěchu předcházelo období výzkumu jak chirurgické techniky odběru štěpu a jeho transplantace na zvířatech, tak i tolerance dělohy k ischémii, kontroly rejekce, užívání imunosuprese a fertility. Transplantace dělohy byla zkoumána na myších, krysách, ovcích i na nehumánních primátech (paviánech). Studie byla postavena na metodice a výsledcích dlouholetého výzkumu a první humánní studii transplantace dělohy švédských kolegů pod vedením profesora Matse Brännströma z göteborgské Sahlgrenska University Hospital. Na české studii se podílely mnohačlenné týmy z FN Motol a IKEM. První úspěšná transplantace dělohy v ČR byla provedena po dvouletých přípravách 30. 4. 2016. Následovalo 9 transplantací. 3 dělohy byly po transplantaci odebrány kvůli pooperačním komplikacím, 7 případů bylo funkčně úspěšných, příjemkyně začaly menstruovat a všechny byly schopny podstoupit umělé oplodnění do jednoho roku po chirurgickém zákroku. První porod po transplantaci dělohy v ČR proběhl 29. 8. 2019. Dosud byla ve studii zaznamenána celkem 3 těhotenství, která ve dvou případech skončila porody zdravých dětí. Samovolný porod vaginální cestou není po transplantaci dělohy reálný, a proto se všechna těhotenství ukončují císařským řezem. Děloha se po porodu odejme a tím se ukončí imunosupresivní terapie. Umělá oplodnění pomocí transferů embryí do transplantovaných děloh v ČR stále probíhají a definitivní reprodukční úspěšnost bude známá v odstupu cca 3 let.

B-II.-2

Dechové testy - moderní, neinvazivní diagnostika

Kocna

P. Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. LF UK a VFN, Praha

kocna@lf1.cuni.cz

Moderní, neinvazivní funkční diagnostika v gastroenterologii zahrnuje celou řadu dechových testů založených na měření koncentrace stabilního izotopu uhlíku (¹³C) nebo vodíku (H₂) a metanu (CH₄) ve vydechovaném vzduchu. Dechový test ¹³C-UBT (Urea Breath Test) je klinicky indikován při diagnostice Helicobacter pylori a podle Maastrichtských guidelines je považován za zlatý standard se senzitivitou i specificitou 95-98%. Dechový test ¹³C-MTG (Mixed Tri- Glyceride) je doporučen při diagnostice exokrinní pankreatické nedostatečnosti (PEI) evropskou pracovní skupinou pro chronickou pankreatitídu (UEG - HaPanEU). Laboratorně stanovujeme změnu poměru izotopů uhlíku ¹³C a 12C ve frakci CO₂ na analyzátorech IRMS (Isotope Ratio Mass Spectrometry) nebo v infračerveném spektru - NDIRS (NonDispersive Isotope- selective InfraRed Spectroscopy). V laboratoři ÚLBLD jsme v letech 2001-2006 analyzovali vzorky dechu na analyzátoru Isomax-4000 a od roku 2006 používáme HeliFAN. Dechové testy s analýzou vodíku/ metanu jsou indikovány v diferenciální diagnostice malabsorpčního syndromu, stanovení střevní motility (OCTT - orocekální transit time) nebo detekce bakteriálního přerůstání v tenkém střevě SIBO - small intestinal bacterial overgrowth). Koncentrace vodíku stoupá přímo úměrně k hydrolýze podaného substrátu (glukóza, laktóza, fruktóza) a koncentrace metanu závisí na přítomnosti metanogeních bakterií. V laboratoři ÚLBLD používáme analyzátor Lactotest 202, který analyzuje nejen vodík a metan, ale ještě třetí marker, koncentraci CO₂, která je při vyhodnocení testů používána jako korekční faktor. Provedení dechových testů vyžaduje spolupráci laboratoře, klinika a pacienta.

B-II.-3

Co klinikům říkají laboratorní výsledky

Šálek T., Jahodová B.

Oddělení klinické biochemie a farmakologie, Krajská nemocnice T. Bati, a. s., Zlín

tsalek@seznam.cz

Cíl studie: V posledních letech roste počet a komplexnost laboratorních testů. Od laboratorního testu se očekává získání nové informace se zaměřením na screening, stanovení diagnózy, diferenciální diagnostiku, monitorování léčby a určení prognózy. Cílem studie je ukázat nástroje interpretace laboratorního testu.

Metody: Mezi hlavní nástroje interpretace laboratorního testu patří: referenční meze a rozhodovací limity, interpretační komentář, reflexní a reflektivní testování. Konečným nástrojem k získání odpovědi na klinickou otázku může být konzilium lékaře laboratorní medicíny u lůžka pacienta.

Výsledky: Interpretace laboratorního testu je předvedena na příkladech: tvorby referenčního rozmezí TSH v těhotenství, interpretačních komentářů u terapeutického monitorování léčiv, pseudohyperkalémie a doporučení dalšího diagnostického algoritmu.

Závěr: Z laboratorního testu je důležité získat jeho maximální informační hodnotu.

B-III.-1

Buněčná imunoterapie solidních nádorů

Bartůňková J.

ÚI 2.LF UK a FN Motol, Praha

Jirina.bartunkova@fnmotol.cz

Imunoterapie se stala v posledních letech součástí komplexní léčby onkologických onemocnění. Z hlediska specifity vůči nádorové tkáni se imunoterapie dělí na antigenně specifickou a antigenně nespecifickou. Z hlediska imunitní reakce ji lze dělit na aktivní (indukce imunitní reakce v těle pacienta) nebo na pasivní (dodání připravených složek imunity). Na našem pracovišti jsme se zaměřili na výzkum aktivní buněčné imunoterapie pomocí dendritických buněk. Dendritické buňky patří mezi ústřední buňky imunitní reakce, které dokáží rozpoznat antigen a indukovat příslušnou imunitní reakci. V těle se vyskytují zejména v tkáních. Poté, co se koncem devadesátých let 20. století vypracovaly laboratorní metody,jak vypěstovat dendritické buňky z monocytů periferní krve, začalo se zkoumat jejich využití v imunoterapii nádorových chorob. Celý proces klinického testování zkomplikovala regulatorní opatření,která zařadila začátkem tohoto století vakcíny z dendritických buněk pod zákon o léčivu. Mnoho výzkumných skupin pak přerušilo testování zejména z nedostatku finančních kapacit, protože splnění nároků na vývoj léčiva je nesmírně náročné. Na našem ústavu jsme výzkum dovedli do fáze I klinického testování a poté převzala vývoj biotechnologická firma Sotio. Imunoterapie dendritickými buňkami pak byla testována v řadě klinických studií fáze II u pacientů s karcinomem prostaty, ovaria a plic. V souhrnu lze říci, že imunoterapie dendritickými buňkami je bezpečná a napříč indikacemi zlepšuje přežití pacientů, a to i v pokročilejších stádiích onemocnění, pokud se kombinuje s jinými léčebnými modalitami. Celý translační proces i výsledky klinických studií budou prezentovány podrobněji na konferenci.

B-III.-2

Nový způsob měření koncentrace glukózy

Havránková J.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, Brno

jana.havrankova@fnusa.cz

Freestyle Libre je nejnovější způsob měření koncentrace glukózy, který se v České republice používá od října 2018. Na zadní stranu paže se aplikuje senzor velikosti padesátikoruny. Pacientům odpadá bolestivé píchání do prstů. Měření se provádí pomocí senzoru a čtečky a je to měření z mezibuněčné tekutiny. Pacienti se skenují několikrát denně. Měření je bezbolestné a velice diskrétní.

B-III.-3

Současné technologie k monitorování glukózy

Prázný M.

3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Martin.prazny@LF1.cuni.cz

Pacienti s DM 1. typu vyžadují léčbu inzulínem a prakticky denně riskují hypo nebo hyperglykémii. K úspěšnému zvládání jejich diabetu je nutné přesné dávkování inzulínu založené na znalosti aktuální glykémie a trendu jejího vývoje. Pacienti se však měří pomocí glukometru často s menší než optimální frekvencí a ani časté měření jim neumožňuje vždy správně odhadnout aktuální trend glykémie. Ačkoliv v 80. letech minulého století byly osobní glukometry obrovským přínosem pro každodenní zvládání diabetu,v současnosti se standardem péče o pacienta s diabetem 1. typu stávají systémy pro kontinuální monitoraci glukózy pomocí senzoru,které by měly být díky nesporným přínosům v klinické praxi preferovány. Velkou oblibu u pacientů zaznamenaly i mírně odlišné systémy pro tzv. okamžité monitorování glukózy (Flash Glucose Monitoring, FGM). Systémy CGM pacientům poskytují trvale data o aktuální koncentraci glukózy a jejím trendu v reálném čase a lze je použít po propojení s inzulínovou pumpou ke spouštění automatických funkcí pumpy, zejména při ochraně pacienta před hypoglykémií, nově však i před hyperglykémií. V případě systému FGM je pacient o glukóze informován až poté, co aktivně přiloží přijímač do blízkosti senzoru. Přesnost měření glukózy pomocí CGM i FGM se výrazně zlepšila a v posledních letech je zcela srovnatelná s přesností kvalitních glukometrů. Zvýšení kvality senzorů přináší větší nezávislost CGM a FGM na glukometrech a přesnost CGM již přestala být překážkou při sestavování uzavřeného okruhu pro automatické dávkování inzulínu. Cílem přednášky je podat přehled technologií, které v současnosti slouží k monitoraci glukózy u pacientů s DM a jejich dopad do klinické praxe.

B-III.-4

Tekutá biopsie a její využití

Kalinová M., Krsková L., Čapková L., Švojgr K., Sumerauer D., Koubková L., Batko S., Kodet R.

Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK Praha a FN v Motole; Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK Praha a FN v Motole; Pneumologická klinika 2. LF UK Praha a FN v Motole; Onkologická klinika 2. LF UK Praha a FN v Motole

Marketa.kalinova@fnmotol.cz

Tekutá biopsie je odběr periferní krve (PK) u pacientů se solidními nádory, kde se analyzuje přítomnost volné nádorové DNA (ctDNA) v plazmě. Mechanismus uvolňování ctDNA do krve je spjatý s apoptózou a nekrózou nádorových buněk i s aktivní sekrecí. Vyšetření v rámci identifikace molekulárních změn nádoru se standardně provádí ze tkáně histologicky verifikovaného primárního nádoru nebo z metastáz. Někdy není tkáň dostupná. U pacientů se solidními nádory testujeme molekulární změny s vysokou citlivostí. U pacientů s EGFR mutovanými karcinomy plic vyšetřujeme v průběhu terapie ve vzorcích PK ctDNA na přítomnost rezistence mutace T790M, která se může objevit v průběhu léčby. U pacientů s KRAS či NRAS mutovaným kolorektálním karcinomem využíváme daný marker k monitoraci úspěšnosti léčby. Pacienti s melanomem či histiocytózou z Langerhansových buněk s mutací V600E v genu BRAF profitují z cílené terapie i z monitorace onemocnění.

Bylo vyšetřeno 43 vzorků plazmy od pacientů s karcinomem plic, u 4 byla detekována přítomnost ctDNA s původní mutací EGFR i se vzniklou rezistentní mutací T790M. V 11 případech byla detekována původní mutace, u 28 přítomnost ctDNA nebyla prokázána. Detekce ctDNA v plazmě pacientů se solidními nádory má význam pro diagnostiku a monitoraci nádorového onemocnění, predikci léčebné odpovědi, časnou diagnózu relapsu i vznikající rezistenci na léčbu. Frakce ctDNA kolísá v závislosti na typu nádoru a stádiu onemocnění, vyšetření nenahrazuje bioptické vyšetření tkáně.

B-IV.-1

Je léčebné konopí vhodným doplňkem chemických léčiv?

Prokešová V.

Úsek náměstka LPP, FN Motol, Praha

veronika.prokesova@fnmotol.cz

Téměř každý, díky sdělovacím prostředkům, zachytil v roce 2013 zprávu o nové možnosti rozšířit stávající léčbu pacientů o použití sušených konopných květů k léčebným účelům. Zpráva to byla zajímavá, svým způsobem ohromující, protože konopná rostlina obsahuje psychoaktivní delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), který je na seznamu zakázaných - škodlivých psychoaktivních látek “Jednotné úmluvy OSN o omamných látkách“ z roku 1961. V roce 1964 se k úmluvě připojuje naše země a v souladu s ní buduje platnou legislativu plnou zákazů a omezení. A až v roce 2013 jsou omezení Vyhláškou č. 221/2013 zákonu č. 378/2007 Sb., o léčivech, prolomena. Následně se tvoří další legislativa, která umožňuje konopí k léčebným účelům i pěstovat a zkoumat. Jsou tak položeny základy k rozšíření medikační terapie u velké skupiny pacientů, kteří například trpí chronickými úpornými bolestmi, spasmy, nechutenstvím a zvracením u onkologické léčby, Gilles de la Tourette syndromem a profitovat by z této léčby mohli i pacienti při léčbě dermatóz a slizničních lézí a řady dalších. Hlavním přínosem účinných látek léčebného konopí ve většině případů je, že zmírní symptomy nemocí, zlepší kvalitu života, v kombinaci s chemickými léčivy umožňuje snížit jejich celkové množství a tím i projevy jejich nežádoucích účinků. Jako příklad uvedu možné snížení dávek opiátů následovaný sníženým výskytem nepříznivých nežádoucích účinků (útlum dechového centra a jiné). Věřím, že i v paliativní medicíně si léčebné konopí najde své místo. K tomu aby se tak stalo, je potřeba si tuto 60 let zakazovanou rostlinu a její dopady do moderní medicíny, dostudovat.

B-IV.-2

Aplikovaná farmakokinetika v praxi klinického farmaceuta a terapeutické monitorování hladin léčiv

Halačová M.

Odd. klinické farmacie, Nemocnice Na Homolce, Praha

Milada.halacova@homolka.cz

V klinické praxi jsou principy farmakokinetiky využívány k odhadu vztahu mezi aplikovanou dávkou léčiva, jeho plazmatickou koncentrací a terapeutickým efektem. Korelace mezi terapeutickým efektem a koncentrací léčiva v plazmě nebo cílové tkáni, bývá velmi úzká. Naproti tomu korelace mezi velikostí podané dávky a koncentrací léku je podstatně volnější a závislá na variabilitě inter- i intraindividuálních faktorů, které ovlivňují absorpci, distribuci a eliminaci aplikovaných léčiv. V obecných doporučených dávkovacích schématech se odráží tzv. populační farmakokinetická data získaná v průběhu klinického zkoušení. Tyto průměrné parametry však velmi často, zejména na pozadí probíhajících komorbidit, neodráží realitu u léčeného jednotlivce. Zejména pokud se jedná o léčiva s tzv. úzkým terapeutickým indexem, stojíme často před úkolem individuálně navrhnout nebo upravit dávkování léků tak, aby nedošlo k selhávání léčby nebo rozvoji toxických účinků. Ideálním řešením je měření koncentrací léčiva v plazmě, tzv. terapeutické monitorování hladin léčiv. Na základě těchto koncentrací lze poměrně přesně vypočíst individuální farmakokinetické parametry, které spolu s fyzikálně chemickými charakteristikami léčiva a patofyziologickým stavem pacienta umožní odhadnout jeho další osud v organismu a zajistit úspěšnost i bezpečnost léčby. U léčiv, u kterých nemáme možnost monitorování plazmatických koncentrací s následnými výpočty individuálních PK parametrů, využíváme pouze publikovaná populační data a pomocí speciálních nomogramů a guidelines vztahujeme jednotlivou dávku k věku, pohlaví, hmotnosti, povrchu, stavu eliminačního orgánu a případně komorbiditám. Cílem tohoto sdělení bude ukázat přístup klinického farmaceuta k problematice výpočtů individuálních PK parametrů na základě naměřených hladin a erudovaného odhadu dávkových režimů. V průběhu sdělení budou řešeny jednoduché kazuistiky ilustrující důsledek změn farmakokinetiky pro výběr léčiva a odhad optimální dávky u pacientů s patofyziologickými změnami ovlivňujícími farmakokinetiku léčiv (obezita, renální insuficience, lékové interakce, sepse).

B-IV.-3

Toxikologie - rozmanitá, pestrá a tvůrčí práce

Kopecká A., Trnka T.

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

alena.kopecka@vfn.cz

Rozsah působnosti toxikologické laboratoře. Klinická a forenzní činnost. Typy biologického materiálu pro toxikologické analýzy. Specifika příjmu vzorů. Toxikologický screening, konfirmace, měření hladin jednotlivých nox. Zajímavé případy z hlediska zpracování biologického materiálu.

B-IV.-4

Nové psychoaktivní látky - skrytá hrozba

Kuchař M.

Laboratoř forenzní analýzy biologicky aktivních látek VŠCHT Praha

martin.kuchar@vscht.cz

Na drogové scéně se v posledních letech kromě tradičních drog (kokain, opiáty, amfetaminy, konopí s vysokým obsahem THC) objevují také nové syntetické drogy (NSD). Důvodem je snaha výrobců a distributorů obejít stávající legislativní normy, v nichž jsou omamné a psychotropní látky obvykle vymezeny taxativně. Na ilegální trh se tak dostávají analoga známých látek s psychoaktivním potenciálem, která dosud nejsou uvedena na seznamu ilegálních látek, nebo jejichž prekurzory nejsou kontrolovanými substancemi. Hlavní nebezpečí spojené s užíváním NSD tkví v nedostatku informací o jejich farmakokinetickém a toxikologickém profilu, neboť většina těchto látek neprošla klinickými testy. Aktuálně je monitorováno více jak 730 NSD, které představují často závažné zdravotní riziko. Řada těchto látek stojí za lokálními epidemiemi intoxikací, včetně fatálních případů. Přednáška ukáže přehled NSD, nové trendy na drogovém trhu a příklady intoxikací těchto látek.

B-V.-1

Význam kazuistiky v laboratorní medicíně

Jabor A., Franeková J., Kubíček Z.

Pracoviště laboratorních metod, IKEM Praha a 3. LF UK v Praze

anja@ikem.cz

Kazuistika (z latinského casus, případ, příhoda, ale také příležitost) je nedílnou součástí medicíny, včetně medicíny založené na důkazech (EBM). Popis případu má význam tím větší, čím je více ojedinělý, poučný a s možností využití ve prospěch jiných pacientů. Kazuistika je zařazována v guidelines na úrovni váhy důkazů C (Level of evidence C), tedy nejslabší. Ale tuto váhu používají i velké a autoritativní společnosti (například ACC/AHA Guidelines „case studies“, ADA Standards 2020 „evidence from case series or case reports“). V prostředí EBM se kombinuje třída doporučení (od I = doporučuje se, po III – nedoporučuje se) s váhou důkazů (A až C). V případě kazuistiky je zásadní rozdíl mezi kombinací I/C („lze zkusit s malým rizikem“) a III/C („neprovádějte, je popsáno velké riziko“). Kazuistika má rozměr technický (pro prezentování je nutné zajistit všechny podklady), ekonomický (obvykle je nutné větší než rutinně dostupné množství dat včetně zobrazovacích metod a dalších výsledků), edukační (prvotní cíl pro posluchače), autodidaktický (pro prezentujícího možnost podrobného studia případu), společenský (příležitost k veřejnému vystoupení), sociální (mentální angažovanost v řešení případu), etický (uvědomění si souvislostí, rizik, mnohoznačnosti medicíny). V laboratorní medicíně je kazuistika nástrojem pro předávání znalostí, pro angažovanost laboratorních pracovníků v klinické problematice a pro získání pocitu sounáležitosti s osudem pacientů.

B-V.-2

Extrémní hodnoty běžně vyšetřovaných laboratorních markerů v konkrétních klinických stavech.

Lahoda Brodská H.

ÚLBLD Všeobecná fakultní nemocnice a 1.LFUK v Praze

brodska@vfn.cz

Cíl studie: Interpretace extrémních hodnot rutinních biochemických markerů v konkrétním klinickém stavu.

Metody: v krátkých kazuistikách jsou hodnoceny absolutní hodnoty i dynamika vybraných markerů v patofyziologickém kontextu.

Výsledky: je prezentována těžká minerálová dysbalance (Na 100 mmol/L, K 11,6 mmol/L) hyperglykémie (107 mmol/L), hyperlaktatémie (24 mmol/L), PCT( 1650 μg/L), CRP (810 mg/L), ALP (163 μkat/L), CB (157 g/L) a další extrémní hodnoty u přeživších pacientů.

Závěr: Změřené extrémní hodnoty potvrzené opakovaným měřením je třeba vždy posuzovat v klinickém kontextu, kontakt s klinikem (telefonický, vizita) je nezbytný. Je třeba vyloučit chybu ve všech fázích stanovení v preanalytice, analytice. V postanalytické fázi při interpretaci hodnotíme výsledky vždy v rámci patofyziologických konsekvencí aktuálního stavu pacienta.

B-V.-3

Když mladý člověk těžce onemocní a dobře to dopadne

Viczénová D.

Oddělení klinické biochemie, Institut Klinické a Experimentální Medicíny, Praha

vicd@ikem.cz

V rámci přednášky budou prezentovány dvě kazuistiky s důrazem na zobrazení vývoje laboratorních parametrů v čase. První kazuistika prezentuje případ mladého muže, který zkolaboval během závodu. Po kolapsu je hospitalizován ve FNM s poruchou vědomí, hypertermií a koagulopatií. V dalších dnech se u pacienta rozvíjí akutní jaterní selhání a je přeložen do IKEM. Bylo nutné provedení transplantace jater. Pacient je při poslední kontrole v IKEM v pořádku. Druhá kazuistika prezentuje případ mladé ženy, která byla přijata do ÚVN pro kardiogenní šok po předchozí gastroenteritidě. Stav pacientky progredoval, byla přeložena do IKEM a bylo nutné zavedení orgánové podpory. Byla provedena také biopsie myokardu s nálezem lymfocytární myokarditidy. Postupně došlo k reparaci funkce srdce i poklesu enormně zvýšeného troponinu T. Pacientka byla propuštěna ve stabilizovaném stavu do domácí péče. Nyní, rok po hospitalizaci je stav pacientky nadále stabilní.

B-V.-4

Když je vzorek chylózní a potřebujeme výsledky

Vymětalík J., Matoušková M.

Oddělení klinické biochemie, Pracoviště laboratorních metod, IKEM Praha

vymj@ikem.cz

Jedním z důvodů pro možné odmítnutí vzorku v laboratoři je chylozita. Chylózní (lipemické) vzorky jsou způsobeny akumulací lipoproteinových částic v krevní plazmě. Měřením indexu chylozity (Ch-Idx) na 14 661 vzorcích byly hodnoty Ch-Idx od -0,04 do 0,23 (2,5 až 97,5 percentil) při hodnotách triacylglycerolů 0,53 až 4,43 (2,5 až 97,5 percentil). Mezi koncentrací TG a Ch-Idx je sice významná korelace (r=0,64, p<0,0001), ale neumožňující odhadovat TG z Ch-Idx. Právě z tohoto důvodu je v rozhodovacím procesu stále důležitá vizuální kontrola vzorku. Experimenty hodnotící vliv chylozity na koncentrace analytů vycházejí nejčastěji z použití tukových emulzí, jejichž složení je odlišné od plazmatických lipoproteinů. Mechanismy ovlivnění vzorků chylozitou se liší: fyzikálně-chemický (elektroforetické metody, imunoanalýzy), interference spektrofotometrických metod (falešně zvýšená absorbance ovlivněná lipoproteinovými částicemi), nehomogenita vzorku (rozdílná distribuce lipoproteinů ve vzorku), ovlivnění hmotnostní koncentrace vody (stanovení iontů plamenovou fotometrií). Nejčastěji používané postupy pro odstranění chylozity zahrnují centrifugaci, ředění vzorku nebo chemické vyčeření; žádný z postupů není úplně spolehlivý. V přednášce bude demonstrován efekt těchto postupů na vybraných případech chylózních vzorků, kde bylo nutné získat výsledek pro klinické potřeby.

B-V.-5

PALEOdieta aneb můj hazard se životem…

Staňková B.

IV. interní klinika a Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. LF UK a VFN v Praze

barbora.stankova@lf1.cuni.cz

Podle doporučení světové zdravotnické organizace by vyvážená strava měla obsahovat 15 až 30 % tuků, 55 až 75 % sacharidů a 10 až 15 % proteinů. Omezení příjmu některé z těchto složek má zásadní význam v léčbě či prevenci celé řady onemocnění, v posledních letech je však vyloučení vybraných živin základem moderních výživových trendů. Mezi nejfrekventovanější diety patří nízkosacharidové diety, jako je například ketogenní dieta nebo paleodieta. Prezentovaná kazuistika ukazuje, jak k závažnému poškození zdraví může dojít při striktním dodržování paleodiety. U paleodiety, která je založená na stravovacích návycích paleolitických lidí, není povolena konzumace průmyslově zpracovaných potravin, luštěnin, obilovin a mléčných produktů. Paleodietu, doplněnou významnou fyzickou aktivitou vytrvalostního typu, jsem se rozhodla vyzkoušet po dobu osmi týdnů. Podle dostupných informací jsem očekávala, že nebudu trpět pocitem hladu, špatnou náladou či nedostatkem energie. Mělo dojít k redukci tělesné hmotnosti, úbytku tělesného tuku a zlepšení fyzické kondice. Ve skutečnosti jsem i přes konzumaci daleko většího množství potravin, než v období před paleodietou, trpěla permanentním pocitem hladu, únavou a nespavostí. Podle svých nejbližších jsem se změnila také po psychické stránce. Přesto, že jsem si byla vědoma rizika zdravotních komplikací, jsem po ukončení diety nedokázala odolat chuti na sladké, což vedlo k realimentačnímu syndromu. Na prezentované kazuistice je vidět, že strava musí obsahovat všechny složky, protože každá z nich má svou nezastupitelnou roli. V případě nutnosti dietní změny ze zdravotních důvodů by bylo vhodné průběh diety monitorovat odborníkem a konzumaci vybrané složky stravy pouze omezit, nikoliv zcela vyloučit.

B-VI.-1

Doplňky stravy a laboratoř

Kohutiar M.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie 2.LF UK a FN Motol, Praha

matej.kohutiar@lfmotol.cuni.cz

Cíl: Souhrnné sdělení vlivu doplňků stravy na laboratorní parametry.

Metody: Rešerše odborné literatury a zhodnocení dostupných dat v kontextu současného poznání.

Výsledky: Podle legislativní definice patří doplňky stravy do zvláštní skupiny potravin, jejímž účelem je doplnění běžné stravy látkami s nutričním nebo fyziologickým účinkem. Nad schvalovacím procesem a uváděním doplňků stravy na trh bdí kontrolní orgány, které při své činnosti vychází z platné legislativy. Za klíčové jsou považovány bezpečnost, označení a obsah účinných látek, nepřítomnost klamavých tvrzení. Na pomezí mezi potravinami a léčivy stojí tzv. nutraceutika. V současné době nacházíme na trhu enormní množství různých doplňků stravy. Pro běžného spotřebitele je poměrně náročné se v sortimentu orientovat. Velké oblibě se těší doplňky stravy cílené na prevenci infekčních a nádorových chorob, kardiovaskulárních onemocnění, kloubních potíží a obezitě. Nezanedbatelnou skupinou užívající řadu doplňků jsou sportovci. V mylné představě rychle dosažitelného efektu jsou někteří schopni konzumovat velká množství různých preparátů. To se může projevovat na výsledcích laboratorních vyšetření a být zdrojem diferenciálně-diagnostických obtíží. Neméně důležitým aspektem je potenciální obsah nedeklarovaných a nebezpečných látek ve zmíněných produktech, což může být ze zdravotního hlediska považováno za rizikové.

Závěr: Doplňky stravy a nutraceutika mají nepochybně na trhu své místo. Jejich užívání by ale mělo být výsledkem racionální úvahy a mělo by respektovat individuální potřeby jedince. Jen tak lze očekávat jejich přínos pro zdraví a zlepšení fyzické kondice.

B-VI.-2

COVID-19/setkání v laboratoři

Dřevínek P.

ÚLM 2.LF UK a FN Motol, Praha

Pavel.drevinek@fnmotol.cz

Účelem tohoto sdělení je poskytnout informace o analýze biologického materiálu na přítomnost COVID-19. Základními parametry, ovlivňujícími výsledek vyšetření, je typ vyšetřovaného materiálu (výtěry z různých partií horních cest dýchacích, sliny aj.), vybraná metoda přímého průkazu agens (detekce antigenu, amplifikační reakce) a načasování odběru ve vztahu k fázi onemocnění, resp. přítomnosti příznaků. Analýza pozitivních vzorků může být dále doplněna o určení varianty viru, případně o celogenomovou sekvenci viru.

B-VI.-3

S čím se budeme potkávat v laboratoři?

Bunešová M., Friedecký B.

ÚLCHKB 2.LF UK a FN Motol, Praha, ÚKBD FN Hradec Králové

martina.bunesova@fnmotol.cz

Medicína rychle směřuje k podobě „precizní medicíny“ s vysokou mírou digitalizace. S tím souvisí nevyhnutelný vývoj laboratorní medicíny k používání genomických metod a prvků umělé inteligence. Můžeme očekávat průnik sekvenačních a amplifikačních metod nukleových kyselin do rutinních klinických laboratoří, k hodnocení mutací vybraných genů metodami NGS a PCR. Zejména půjde o metody kapalných biopsií u diagnostiky, v poslední dekádě století, pokročilé terapie maligních chorob. To si vynutí pořízení nových analytických technologií, s jejichž technikami nejsme dosud seznámeni. Nové analytické technologie vytvářejí enormní množství dat (big data), která vyžadují zpracování pomocí nástrojů umělé inteligence. V důsledku toho směřují klinické laboratoře do dosud nepoznaných oblastí technických i personálních. Změněná tvář klinických laboratoří si vyžádá nové typy laboratorních pracovníků, ovládajících pokročilé výpočetní systémy, schopných přijmout výzvy digitalizace, spočívající v aplikaci dat z genomických databází a v práci s materiály biobank. Pracovníků ovládající komunikaci s kliniky, a nově i s pracovníky digitalizovaných zobrazovacích metod. To vše za podmínek rizik, která digitalizace přes její obrovský potenciál zvýšení péče o zdraví přináší, zejména v etice (manipulace s daty pacientů) a v možné dehumanizaci péče. Několik příkladů bleskového rozvoje genomiky u diagnostiky a terapie nádorů již dospělo do formy IVD (in-vitro-diagnostiky). Tím se otevírá počátek rutinního použití. Dramatické změny v klinických laboratořích, vyvolané revolucí v analytické technologii, provázané digitalizací, nejsou vzdálenými výhledy budoucnosti. Je to počátek zásadních změn.