Opožděná anafylaktická reakce na ořechy po podání epinefrinu

Velká většina alergických a anafylaktických reakcí na potraviny začíná do třiceti minut po požití. Průběh může být bifázický se znovuobjevením příznaků po jejich předchozím ústupu až u 20 % anafylaktických reakcí. Takové opožděné příznaky se většinou objeví za 8 hodin po zvládnutí prvních projevů.

Autoři sdělení popisují případ sedmileté dívenky s prokázanou alergií na vlašské ořechy. Po náhodném požití jednoho sousta salátu s vlašskými ořechy jí matka okamžitě podala do svalu injekci epinefrinu z balíčku první pomoci a ihned zavolala sanitku. Lék pacientka dostala včas, a neměla proto žádnou okamžitou alergickou reakci. Rodina přesto trvala na převozu do nemocnice.

Ani po přijetí v nemocnici nejevila pacientka známky alergické reakce, proto bylo 2,5 hodiny po příhodě plánováno její propuštění. Ve chvíli, kdy měla z nemocnice odejít, se však u ní objevila vyrážka na celém těle a pacientka začala být dušná. Dostala okamžitě kortikoidy, antihistaminika, epinefrin a intravenózně tekutiny. Po této léčbě příznaky odezněly do třiceti minut.

Tento případ je velmi poučný pro praxi. Je příkladem bifázické alergické reakce. Prvotní příznaky byly okamžitě utlumeny včas podaným epinefrinem, takže se vlastně ani neprojevily. Nebyla ale podána žádná léčba k tlumení pozdních příznaků, a proto došlo k jejich vzplanutí.

Při důvodném podezření na možnou anafylaktickou reakci je v takovýchto situacích nutné pozorování pacienta delší dobu. Po správném okamžitém podání epinefrinu je totiž tlumena jen první fáze alergické reakce. Po několika hodinách může dojít k novému vzplanutí, pokud pacient není dále léčen.

Epinefrin podaný okamžitě po reakci by tak rozhodně neměl být jediným lékem, i když se po jeho podání žádné příznaky neobjeví. Vždy je po takovéto příhodě nutné pacienta sledovat po dobu minimálně osmi hodin, a vždy je také nutné mu i při nepřítomnosti příznaků podat další léky, tlumící pozdní fázi alergické reakce.

(van)

Zdroj: Green TD, a spol. The Journal of Pediatrics 2006:733–734.