Lze v dětství předejít hospitalizacím pro hvízdavou bronchitidu a astma?

Onemocnění průdušek provázené hvízdavým dechem je jednou z nejčastějších příčin nemocnosti u batolat a předškolních dětí. Náhlá dušnost při hvízdavé bronchitidě nebo vzplanutí astmatu je také jednou z nejčastějších příčin návštěvy pohotovosti nebo přijetí do nemocnice.

Přehledy z norského Oslo z poslední doby ukazují, že výskyt astmatu u desetiletých dětí dosahuje v místní populaci 20,2 %, což znamená více než dvojnásobný nárůst za posledních 10 let. Při takovém výskytu astmatu a značné četnosti hospitalizací pro astma je jasné, že prevence vzplanutí astmatu a jeho správná léčba může významně snížit nemocnost i přijetí do nemocnice. To má nejen ekonomické, ale především zdravotní dopady.

Norští lékaři z univerzitní nemocnice ve Stavangeru zkoumali okolnosti přijetí k hospitalizaci u dětí do čtrnácti let věku hospitalizovaných během let 2002–2003 pro akutní hvízdavou dušnost nebo astma. Univerzitní nemocnice je spádová pro oblast, ve které žije 62 000 dětí. Za sledované období bylo registrováno celkem 337 přijetí k hospitalizaci celkového počtu 288 dětí.

U pacientů byla analyzována předchozí akutní léčba, předchozí chronická léčba astmatu a rizikové faktory. Prvním léčebným zásahem u vzplanutí astmatu nebo při hvízdavé dušnosti by mělo být inhalační podání léků uvolňujících průdušky, takzvaných beta-2 agonistů. Tento zásah předcházel pouze 33 % hospitalizací. Pravidelná antiastmatická léčba inhalačními kortikoidy byla předepsána pouze u 43 % případů dětí přijímaných pro vzplanutí astmatu, a pouze 74 % astmatiků mělo doporučeno a předepsáno použít při zhoršení úlevovou léčbu beta-2 agonistou. Časté bylo kouření rodičů.

Z těchto zjištění jasně vyplývá, že prevence zhoršení astmatu nebo hvízdavé bronchitidy a hospitalizace pro tyto stavy je možná. Důsledné dodržování doporučených opatření by pravděpodobně zabránilo více než polovině přijetí. Při zaměření na věk se ukázalo, že většinou jsou k hospitalizaci přijímány děti ve věku do čtyř let. Při zlepšování preventivních opatření je tedy nutné se nejvíce zaměřit na tuto věkovou kategorii.

Situace u nás je velmi podobná, mnoho dětí má diagnózu astmatu stanovenu pozdě, a není proto léčeno nebo je léčeno špatně. Z uvedené studie můžeme tedy vyvodit poučení i pro nás.

(van)

Zdroj: Reindal L, a spol. J Asthma 2006;43:801–806.