Desloratadin v kombinaci s montelukastem potlačuje tvorbu papul v tlakovém testu a je účinný v léčbě pozdní tlakové kopřivky

Pozdní tlaková kopřivka patří mezi fyzikální kopřivky. Jsou pro ni typické svědivé, citlivé nebo dokonce bolestivé papuly a otoky, ke kterým dochází v místech vystavených tlaku nejčastěji v oblasti pasu, plosek nohou a dlaní. Reakce mnohdy pacientům velmi znepříjemňují život.

Projevy se typicky vyvíjejí za 3–12 hodin po působení tlaku a přetrvávají až 24 hodin. Někdy se na postižených místech mohou objevit také puchýře, a někdy mají pacienti dokonce i celkové příznaky, jako je teplota a malátnost, v některých případech byla popsána i obstrukce uretry s poruchou odtoku moči. Tlaková kopřivka musí být rozlišena od dermografismu. Ten je způsoben mechanickými traumaty, jako je tření, a reakce se vyvine během několika minut a rychle i mizí.

Průběh tlakové kopřivky je variabilní a může trvat mnoho let s remisemi a exacerbacemi. Léčba je většinou neúspěšná. Používají se antileukotrieny, antihistaminika, nesteroidní antirevmatika, kolchicin, sulfasalazin, intravenózní imunoglobuliny a topické steroidy. K plnému zvládnutí onemocnění jsou však někdy nutné celkově podávané steroidy, pochopitelně za cenu vedlejších účinků.

Cílem studie italských autorů bylo stanovit účinnost kombinace desloratadinu a montelukastu v léčbě pozdní tlakové kopřivky. Studie se zúčastnilo 36 pacientů s touto diagnózou. Byli náhodně rozděleni do 3 skupin. Jedna dostávala desloratadin a placebo, jedna montelukast a desloratadin a poslední dostávala pouze placebo.

U všech pacientů byl proveden test tlakem na pokožku. Pacienti, jimž byl podán desloratadin a placebo nebo desloratadin a montelukast, měli v 70. vteřině testu signifikantně menší papulu něž pacienti léčení placebem. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo podáním kombinace desloratadin a montelukast.

Studie prokázala, že desloratadin jak samotný, tak při podání v kombinaci s montelukastem je účinný v léčbě pozdní tlakové kopřivky a může pacienty ušetřit léčby kortikoidy.

(van)

Zdroj: Nettis E, a spol. Br J Dermatol 2006;155:1279–1282.