Aljašští závodní saňoví psi jako model "lyžařského astmatu"

Atleti, kteří opakovaně usilovně dýchají studený vzduch, mají velmi často zvýšeně dráždivé průdušky. Někteří lékaři se domnívají, že příčinou je opakovaná usilovná inhalace studeného a nezvlhčeného vzduchu až do periferních dýchacích cest, která vyvolává zánět a onemocnění podobné astmatu. Používají proto termín "lyžařské astma".

Potvrzují to i pozorování závodních dostihových koní a laboratorní výzkumy na psech, které ukázaly, že podobné onemocnění lze vyvolat inhalací studeného a suchého vzduchu i u psů. Vyvine se u nich přetrvávající stažení a zúžení průdušek, dráždivost, zánět a přestavba jejich stěny. Američtí autoři ve své studii prokazují, že k takovým změnám dochází u psích "atletů" i v přirozených podmínkách.

V rámci svého výzkumu sledovali skupinu 59 závodních saňových psů po uběhnutí závodu na Aljašce v délce 1 100 mil. Tito psi podávají během závodu vysoké výkony. Jsou schopni dlouhodobě běžet rychlostí až 25 km/hod. a uběhnou 200 km/den. Vydávají 4x více energie přepočtené na kg váhy než cyklisté při závodu Tour de France, což na tato zvířata, která se nemohou potit, klade vysoké nároky na odvod nadbytečné energie. Ten je realizován ze 60 % odvodem tepla při dýchání. Dýchání však musí také pokrýt extrémní fyzický výkon.

Situace je částečně podobná situaci u vrcholových běžců na běžkách. Proto jsou tito psí závodníci vhodným modelem pro výzkum pozátěžových změn v průduškách. Po uběhnutí 1 100 mil dlouhého etapového závodu v průměrných teplotách −10 až −40 °C, kdy vzhledem k riziku přehřátí zvířat psovodi volí raději závod v noci, kdy je zima ještě větší, byl psům dopřán 12hodinový odpočinek, dále 12hodinové lačnění a po něm byli uvedeni do anestezie a byla jim provedena bronchoskopie.

Celkem v 81 % případů bylo v průduškách zjištěno nahromadění hlenu a ve 46 % také výrazné zánětlivé změny se zvýšením počtu zánětlivých buněk. Výsledky potvrdily hypotézu, že usilovná námaha v chladném vzduchu postihuje dolní dýchací cesty. Autoři také prokázali, že tento psí model je vhodný k dalšímu zkoumání obdobného postižení i u lidí.

(van)

Zdroj: Davis, M. S. a spol., Am J Respir Care Med, 166, 2002, 878–882.