Aditivní efekt mometazonfuroátu při léčbě akutní sinusitidy

Incidence sinusitidy je v posledních letech ve vyspělých zemích odhadována na 18 %. Hlavními klinickými příznaky jsou hnisavá sekrece z nosu, ucpaný nos a kašel trvající déle než 7–10 dní. Nemoc může provázet také teplota a bolesti hlavy a obličeje. Akutní sinusitida trvá méně než 8 týdnů. Kromě klinických známek můžeme diagnózu potvrdit počítačovou tomografií dutin. Léčba spočívá v eliminaci infekce, tlumení zánětu a snaze o udržení průchodných ústí dutin s volným odtokem sekretů.

Nazální steroidy jsou velmi často používanou léčebnou modalitou u středně těžké nebo těžké intermitentní nebo perzistující alergické rýmy. Sinusitida je velmi často předcházena rýmou a rýma je považována za predisponující faktor sinusitidy. Z tohoto důvodu jsou nosní steroidy často doporučovány i jako podpůrná léčba k tlumení zánětu při sinusitidě.

Studií na toto téma bylo publikováno zatím jen málo. Cílem zde popisované studie amerických autorů bylo prokázat účinnost a bezpečnost třítýdenního podávání mometazonfuroátu v nosním spreji v dávce 400μg 2× denně současně s antibiotickou léčbou. Studie se zúčastnili pacienti starší dvanácti let s rekurentními sinusitidami. Pří akutní epizodě byli léčeni 21 dní amoxycilinem s klavulanátem a polovina z nich byla náhodně vybrána a léčena ještě mometazonfuroátem ve výše popsané dávce a aplikaci. Ostatní pacienti dostávali ve spreji jen placebo.

Pacienti zaznamenávali skóre příznaků před léčbou a během ní. Hodnotili bolest hlavy, bolesti v obličeji, ucpaný nos, hnisavou rýmu, zadní rýmu a kašel. Léčba vedla k výraznému zlepšení příznaků ve srovnání s placebem. Více zlepšeny byly příznaky spojené s ucpáním nosu a ústí dutiny, tedy s otokem sliznice, jako jsou bolest hlavy, ucpání nosu a bolest v obličeji. Vedlejší účinky léčby byly zanedbatelné a nelišily se mezi oběma skupinami.

Přidání nosního spreje s mometazonfuroátem k léčbě antibiotiky u akutní sinusitidy výrazně zlepšuje příznaky v porovnání s léčbou antibiotiky samotnými.

(van)

Zdroj: Meltzer E. O. a spol, J Allergy Clin Immunol, 2000, 630–637.