Riečanský I. Aterosklerotické choroby. Epidemiológia a prevencia z pohľadu klinickej praxe

Klener P., Klener jr. P. Nová protinádorová léčiva a léčebné strategie v onkologii

Riečanský I. Aterosklerotické choroby. Epidemiológia a prevencia z pohľadu klinickej praxe. Slovenská zdravotnícka univerzita Bratislava. HERBA 2009, 252 s. ISBN 978- 80- 89171- 64- 4.

Významný slovenský internista a kardio-lóg prof. MU Dr. Igor Riečanský, CSc.,zhrnul v tejto monografii literárne údaje, ako aj vlastné skúsenosti s aterosklerotickými chorobami, ktoré získal počas svojej dlhoročnej praxe, nielen ako klinický pracovník, ale aj ako riadiaci pracovník na Kardiologickej klinike Národného ústavu srdcových a cievnych chorôb v Bratislave.

Autor v úvode zdôraznil význam epidemiológie a prevencie, ktoré sú navzájom prepojené a rozhodujú o zvrátení škodlivého vplyvu srdcovocievnych chorôb na zdravotný stav populácie. K tomuto dlhodobému veľmi náročnému cieľu prispievajú odborne erudovaní a skúsení lekári, ktorí musia zabezpečovať preventívno liečebnú starostlivosť, ale aj reálne trendy eliminácie srdcovocievnych chorôb podložené vedeckým poznaním.

V prvej časti monografie sa autor zaoberá epidemiológiou srdcovocievnych chorôb vo svete. Analyzuje najdôležitejšie epidemiologické štúdie a ich programy vo svete: Framinghamská (USA), ktorá stále pokračuje, Štúdia 7 krajín, Intervenčná štúdia proti početným rizikovým faktorom, Projekt Severná Karélia, Program MONICA a Program CINDI. V kardiovaskulárnom programe, ktorý bol realizovaný v rokoch 1978– 1990 na Slovensku, sa autor dotýka jeho pozitívnych, ale aj negatívnych stránok. V rámci tohto programu bolo pri preventívnych prehliadkach vyšetrených takmer dva milióny probandov, čo bolo neobvyklé aj v medzinárodnom meradle. Pri objektivizácii zdravotného stavu obyvateľstva sa zvýraznila nepriaznivá kardiovaskulárna situácia v porovnaní s vyspelými štátmi. Pri vyšetrení sa odhalili mnohé rizikové faktory: neuspokojivá kontrola hypertenzie, hypertonici ako výrazne ohrozená riziková skupina, vysoký výskyt hyperlipidémie, fajčenie, obezita a nárast diabetu. Potvrdilo sa, že rozhodujúcim činiteľom pri plnení tohto programu boli všeobecní lekári, ktorí na základe objektívneho nálezu mali možnosť aj terapeutickej intervencie. V dôsledku tejto skutočnosti sa v modelových okresoch u prvovyšetrených osôb znížili srdcovocievne choroby o 20 %, obezita o 16 % a znížil sa počet chorých s hypertenziou. Pri uskutočňovaní kardiovaskulárneho programu sa zaviedla moderná diagnostika a výpočtová technika do zdravotníctva. Nakoniec bolo možné porovnať úroveň kontroly srdcovocievnych chorôb na Slovensku so zahraničím. Negatívne stránky kardiovaskulárneho programu na Slovensku sa prejavili v tom, že bolo nedostatočné celospoločenské úsilie boja proti srdcovocievnym chorobám. Rezort zdravotníctva ostal v tomto smere osamotený. Garantom úspešného kardiovaskulárneho programu musia byť všetky zainteresované rezorty. Prevencia a liečba srdcovocievnych chorôb musí byť dostupná pre všetkých občanov, bez ohľadu na vek, pohlavie, rasu, etickú a náboženskú príslušnosť, sociálne a ekonomické postavenie.

V ďalšej časti monografie sa autor zaoberal rizikovými faktormi aterosklerózy, ktoré rozdelil na neovplyvniteľné (vek, pohlavie, rodinná anamnéza, osobná anamnéza a genetická záťaž) a ovplyvniteľné (modifikovateľné), (dyslipidémie, celkový cholesterol, LDL cholesterol, HDL cholesterol, triglyceridémia, hypertenzia, fajčenie, diabetes mellitus, obezita, metabolický syndróm, nedostatok telesnej aktivity, stres a psychosociálne faktory, homocysteín, alkohol, zápal a ďalšie netradičné –  nové rizikové faktory). Autor ďalej uviedol významné rizikové faktory zdravia u 25– 64- ročných mužov a žien v rokoch 2002– 2003 z projektov CINDI/ MONIKA na Slovensku. Hypertenzia sa vyskytla v 39,5 % u mužov a u 28,3 % žien, denné fajčenie bolo v 31,1 % u mužov a 17,3 % u žien, cholesterol v sére bol ≥ 5,2 mmol/ l u 56,3 % mužov a u 50,5 % žien, BMI bol ≥ 25 kg/ m² u 66 % mužov a u 55,4 % žien. V tejto súvislosti autor uviedol, že úmrtnosť na Slovensku na choroby kardiovaskulárneho systému v priebehu poslednej dekády sa postupne znížila. V roku 1998 bolo zaznamenaných 570,9 úmrtí/ 100 000 obyvateľov a v roku 2007 bolo 485,0 úmrtí/ 100 000 obyvateľov. Táto skutočnosť sa prejavila v predlžení priemerného veku dožitia mužov na 70,5 rokov a u žien na 78,1 rokov.

Čo sa týka preventívnych opatrení, primárna preventívna stratégia sa zameriava na zdravé osoby s vysokým absolútnym rizikom budúcej choroby, s cieľom znížiť hodnoty rizikových faktorov. Sekundárna preventívna stratégia sa zaoberá s pacientmi už s diagnostikovaným poškodením orgánov alebo s rozvinutou srdcovocievnou chorobou a so zameraním na odvrátenie ďalšieho postupu ochorenia. Podľa DeBackera sa označujú obidve preventívne stratégie spoločne ako klinické preventívne opatrenia. Napriek tomu, že sa vyvíjala úspešná intervencia proti srdcovocievnym chorobám, srdcové zlyhanie –  ako ich závažná komplikácia –  sa stáva zdravotne a ekonomicky prioritným celospoločenským problémom, uviedol autor na záver v kapitole o srdcovom zlyhaní.

Prof. MU Dr. Igor Riečanský, CSc., vo svojej monografii cituje veľký počet domácich a zahraničných autorov, ktorí sa rôznymi dielmi podieľali na mnohých kardiovaskulárnych programoch. Celkový počet citácií bol 349. Monografia je napísaná veľmi prehľadne, dobre sa číta a bude významným prínosom nielen pre kardiológov, internistov, všeobecných lekárov a epidemiológov, ktorí zabezpečujú liečebno- preventívnu starostlivosť našej populácie, ale aj pre vedeckovýskumných pracovníkov, ktorí sa zaoberajú srdcovocievnymi chorobami.

prof. MUDr. Miroslav Mydlík, DrSc.
www.fnlp.sk
e-mail: k.derzsiova@fnlp.sk

Doručeno do redakce: 7. 2. 2010

Klener P., Klener jr. P. Nová protinádorová léčiva a léčebné strategie v onkologii. Praha: Grada Publishing 2010, 209 s. ISBN 978- 80- 247- 2808- 7.

Je to už několik desítek let, když jsem jako začínající onkolog četl knihu Pavla Klenera o chemoterapii zhoubných nádorů. Byl to pro mě nejen první ucelený přehled o této tehdy prakticky začínající léčebné metodě v onkologii, ale současně mě jako lékaře s internistickou erudicí tato kniha utvrdila v tom, že se chci této části onkologie celý zbytek života věnovat. V 70. letech minulého století byly internistické, tedy chemoterapeutické přístupy k léčbě nádorů v začátcích, dominovala chirurgie a radioterapie. Od té doby mnoho vody uplynulo, prof. Klener vydal řadu prací a učebnic a stal se přirozeným opinion leaderem české klinické onkologie.

Mám radost, že v jeho šlépějích kráčí i jeho syn Pavel, a to hlavně v oblasti laboratorně experimentální.

Je dobře, že už v úvodu je uváděné vymezení pojmů při pojmenovávání nově zaváděných onkologických léků. Autoři považují termín bio­logická léčba za poněkud zavádějící, protože obvykle neodpovídá dané skutečnosti. Přimlouvají se za vhodnější název cílená léčba, který je také běžný ve světové literatuře a označuje léky vyvinuté na základě poznané patofyziologie jednotlivých nádorů s cílem selektivně zasáhnout nádorové buňky a současně co nejméně poškozovat zdravé tkáně.

Onkologie se, podobně jako řada dalších oborů, velmi rychle molekularizuje. To znamená, že stále více používá jak k diagnostice, tak k terapii poznatků molekulární bio­logie. V nedávné minulosti to platilo především o hematoonkologii, v současnosti jde touto cestou i onkologie solidních nádorů.

Kniha je velmi přehledně členěna do kapitol podle jednotlivých témat, každá kapitola je doplněna bohatými citacemi z literatury. I když z pochopitelných důvodů převažují citace zahraničních prací, velice oceňuji, že autoři začlenili do textu i řadu prací českých autorů.

Kapitoly jsou doprovázeny přehlednými grafy, tabulkami a barevnými schématy, které ulehčují pochopení probírané problematiky. Nechybí seznam a vysvětlení užívaných zkratek a rejstřík.

První kapitola je věnována chemoprevenci, druhá se velmi obšírně zabývá konvenční protinádorovou chemoterapií. V dalších kapitolách jsou probírána epigenetická chemoterapeutika, fotodynamická terapie, je uvedený přehled hormonální léčby, indukce diferenciace, imunoterapie, monoklonálních protilátek. Dvě obsáhlé kapitoly jsou věnované cílené léčbě, a to jednak na inhibici růstu nádoru a také na inhibici šíření nádoru. Stručné pojednání o základech genové terapie tuto část knihy uzavírá. Speciální část uvádí velmi precizně přehled nově zaváděných přípravků. To, co by čtenář musel hledat ve stovkách publikací v desítkách časopisů, je v této knize přehledně uvedeno na 50 stránkách. Za důležitý považuji i seznam internetových stránek, na který je možné najít aktuální informace a podrobnosti z této oblasti.

Kniha Nová protinádorová léčiva a léčebné strategie v onkologii autorů Klenera a Klenera jr. shrnuje poznatky, které by jinak čtenář sháněl jen obtížně a s velkou časovou náročností. Umožňuje tak poměrně snadno získat výborný přehled o současném stavu této mimořádně rychle se rozvíjející problematiky a získané poznatky pak využít pro každodenní léčbu nemocných. Knihu si jistě přečtou všichni kliničtí onkologové, bude ale zajímat i radioterapeuty, laboratorní pracovníky, farmakology a jistě z ní budou mít užitek i lékaři dalších specializací, vždyť nádorová onemocnění se vyskytují napříč všemi medicínskými obory.

prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
www.mou.cz
e-mail: vorlicek@mou.cz

Doručeno do redakce: 28. 1. 2010