Multikomponentní automatizované odběry – nový trend v dárcovství krve

Editorial: Procházková R. Multikomponentní automatizované odběry – nový trend v dárcovství krve. Vnitř Lék 2005; 51(3): 320–326.

V současné transfuziologii vznikl opět nový moderní trend – multikomponentní odběry od dárců krve. V současné době je předmětem zájmu řady předních světových pracovišť. Umožňuje odběr více transfuzních jednotek krevních složek od jednoho dárce, a to při jednom odběru, v různých kombinacích. Zavedení tohoto způsobu odběrů umožnily nové krevní separátory, připravené k tomuto účelu několika výrobci separátorů krevních tělísek. Metoda má značný význam v době dalšího rozvoje vnitřního lékařství s potřebou většího množství krevních přípravků, zejména při chronickém nedostatku dárců a stoupajícím nároku na kvalitu transfuzních výrobků.

Speciální separátory mohou za relativně velmi krátkou dobu, pro dárce velmi šetrně, připravit kvalitní přípravek kteréhokoliv buněčného druhu nebo plazmy z tzv. plné krve. Obsluha jen zvolí žádanou kombinaci a přístroje pak pracují automaticky – tj. stačí dohled obsluhy nad celou procedurou. Součásti krve jsou oddělovány na principu odlišné specifické hmotnosti centrifugací a čerpadly dopraveny a jímány ve sběrných vacích – postup důvěrně známý týmům pracujícím s krevními separátory, ale i dárcům. Je nutno konstatovat, že ve srovnání s dřívější separátorovou přípravou koncentrátů krevních elementů je zde obsluha snazší. Odlišnosti jednotlivých přístrojů samozřejmě existují a jsou detailně probrány v práci MUDr. Procházkové. Procedura není technicky složitá.

Schéma multikomponentního odběru, který je možný buď z jedné periferní žíly (nejčastěji), anebo z obou, je na obr., převzatém z materiálů jednoho z předních dodavatelů separátorů v naší republice (typu Trima) k multikomponentním odběrům – firmy Medista, Praha. U separátorů s kontinuálním průtokem je plná krev s antikoagulantem čerpána do centrifugy a jednotlivé žádané komponenty odčerpávány do vaků, zbytek krve je vracen dárci podle předem navoleného protokolu. Tento návrat je u přístrojů s jednožilním připojením veden přes maloobjemový rezervoár a vratné čerpadlo, které vždy po naplnění rezervoáru vrací krev dárci v tzv. vratných cyklech. U diskontinuálních přístrojů je odebraná krev zpracována v centrifuze a jednotlivé komponenty jsou pak přečerpány do vaků, zbytek je vrácen dárci. Takto se opakuje několik cyklů, až je dosaženo cílového množství transfuzních produktů. Je logické, že přístroje pracující s tímto principem mají větší extrakorporální objem než přístroje s kontinuálním průtokem a že procedury jsou delší.

Je mi potěšením konstatovat, že čeští specialisté (a hlavní město naší země) se zapsali pozitivně i v tomto směru – na posledním mezinárodním sjezdu ESFH (European Interdisciplinary Society for Haemapheresis and Haemotherapy), který se konal vloni poprvé ve „východní Evropě“, a to v Praze, a jehož organizace jsem se účastnil, takže vím, jak velkému zájmu byl tento trend podroben, došlo k dalším prezentacím důležitých nových poznatků v tomto oboru. Byly zde předneseny klasické práce, ale zaujal i předem vyžádaný referát. Ostatně kongres ESFH před 11 lety byl prvním, na němž se tato problematika objevila.

Chtěl bych se podrobněji dotknout jen 3 problémů, které souvisejí s multikomponentním dárcovstvím: šetrnosti metodiky pro dárce, zlepšené kvality produktů a ekonomiky provozu.

Transfuzní lékařství je oborem, který jeví snahu maximálně šetřit dárce. Ten přichází, aby daroval to nejcennější, co může, a tak přispěl k uzdravení těžce nemocných pacientů. Při této příležitosti bych rád vzpomněl prof. Stobbeho z Berlína, který upozorňoval, že nejde jen o to, aby dárce nebyl zdravotně poškozen, ale i o zajištění jeho maximálního komfortu – jeho tělesné i psychické potřeby jsou od okamžiku jeho příchodu maximálním zájmem personálu transfuzního oddělení, včetně občerstvení prvotřídní kvality s čerstvou zeleninou nebo ovocem, ale i vyhledání místa na vždy obsazeném parkovišti automobilů. Proto je řada prací o multikomponentních odběrech zaměřena na to, zdali nepoškodí dárce. Výsledky ukazují, že při dodržení potřebných kautel k poškození nedojde. Toto bylo první hledisko, které zaujalo specializované autory a ostatně každého, kdo s dárci pracuje. Kritéria pro výběr dárců jsou pochopitelně přísnější nežli pro obvyklé dárcovství. Jako klíčový ukazatel slouží např. také totální objem cirkulující krve (což tedy vylučuje při některých kombinacích jedince s nízkou hmotností), obvykle se připouští 13–15 % extrakorporálně cirkulujícího objemu krve atd. Nutno konstatovat, že přesná a hlavně jednotná kritéria nebyla dosud pevně stanovena a přijata, alespoň ne většinou zemí. Dosud publikované práce stanovily přesně řadu detailů, zejména „hematologické recovery“ – tj. zjednodušeně řečeno čas, za jaký se vracejí počty krevních elementů nebo ukazatelé metabolizmu železa k normě. Chybí však zatím některé přesné údaje o možných dlouhodobých účincích, ev. škodlivých.

Druhé hledisko tohoto trendu transfuzního lékařství je neméně důležité. Jde o co nejkvalitnější produkt. V tomto směru je nesporně činnost moderních multikomponentních separátorů přínosem a přípravky jsou obvykle v několika směrech dokonalejší, což je opět podrobně rozebráno v článku MUDr. Procházkové. Zdůraznit je třeba i skutečnost uvedenou v článku MUDr. Procházkové, která svědčí jednoznačně pro to, že možnost přenosu infekcí anebo imunizace příjemce se za definovaných kautel snižuje, pokud dostává dva krevní produkty od stejného dárce. Byl popsán menší výskyt nepříjemných febrilních reakcí po opakovaných převodech.

V medicíně bývá vždy uvažován také ekonomický faktor, neboť je v praxi rovněž důležitý. Metoda multikomponentních odběrů vyžaduje špičkovou separační techniku, která je pochopitelně dražší, a to včetně spotřebního materiálu. Avšak při podrobnějším pohledu zjistíme, že právě tato technika může při vhodném a uváženém použití přinést naopak ekonomické úspory oproti starším typům separátorů. Při jedné separaci se totiž může získat více transfuzních produktů, a to dokonce i při kratší proceduře. Z tohoto pohledu jsou relativně náročné dárcovské aferézy dokonce pro dárce šetrnější. Náročnost závisí na použitém protokolu, množství a druzích vyráběných přípravků a typu přístroje. I když je zejména ve větších transfuzních centrech podle výsledků dosud provedených studií právě ekonomizace procesu zdůrazňována, je to u nás obtížnější zejména v začátcích, protože dosud patříme k zemím s ekonomicky náročnou speciální technikou. Lze jen ve shodě s autorkou vyjádřit naději na zvýšení poměru cen lidské práce a technického materiálu i pokles cen SZM.

Metodika multikomponentních odběrů v budoucnu jistě zaznamená širší uplatnění a pevné místo na transfuzních pracovištích. Kvalitní výrobky v požadovaném množství zabezpečí našemu oboru – vnitřnímu lékařství další potřebný léčebný pokrok.

prof. MUDr. Milan Bláha, CSc.

www.fnhk.cz

e-mail: blaha@fnhk.cz

Doručeno do redakce: 8. 4. 2004