Prof. MUDr. PETROVI HAVRÁNKOVI, CSc., FEBPS K 70. NAROZENINÁM

V květnu se dožívá v plné fyzické i duševní síle 70 let pan profesor Petr Havránek, emeritní přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Krči. Narodil se 3. května 1951 v podolském sanatoriu ÚPMD v Praze. Rodem je ale z opačné, tedy smíchovské strany Vltavy a tam také vyrůstal. Po absolvování studií na Fakultě všeobecného lékařství (dnes 1. LF) Univerzity Karlovy v roce 1975 začal pracovat na Urologické klinice FN v Plzni, kde strávil půl roku do nástupu na vojenskou prezenční službu. Poté již nastoupil na Oddělení dětské chirurgie Fakultní Thomayerovy nemocnice, kterému zůstavá věrný po celou svou profesní kariéru. Po krátkém rozkoukání se začal zajímat o „dětské zlomeniny“, kterých se na pracovišti ošetřovalo hojně a s úspěchem, ale chyběl jakýsi řád. Nejprve retrospektivně zpracovával klinická data a studoval literaturu a postupně se pokoušel zavádět nové techniky. Byl přítomen u první Swensonovy osteosyntézy suprakondylické zlomeniny humeru, kterou nastudoval z literatury. Původní inspirací mu byly publikace prof. Tošovského, prim. Stryhala a prim. Spiššáka, čerpal z monografie Blountovy, posléze Rockwoodovy, Ogdenovy a mnoha dalších. Dětským zlomeninám pak věnoval celý svůj profesní život. Ovlivněn anglosaskou literaturou tíhl spíše ke konzervativnímu směru léčby. Postupně ale jasně vytýčil směr „radikálního konzervativizmu“. Stanovil přesné hranice mezi tím, co ještě léčit konzervativně lze a co je již nutné léčit operačně. Ve svých zásadách byl vždy pevný, ale byl přístupný logickým argumentům k posouvání těchto hranic. Vždy ctil principy minimální invazivity osteosyntézy, pokud byla možná a vhodná. Zavedl léčbu dětských zlomenin pomocí zevní fixace tam, kde se dříve používala dlahová osteosyntéza a její indikace rozšířil i na kolem kloubní poranění rostoucího skeletu. Byť metodiku nitrodřeňové osteosyntézy přivedli do českých zemí jiní, chopil se jí s plnou vervou a propracoval její původní techniky a indikace v atypických lokalitách dlouhých tubulárních kostí i malých tubulárních kostí skeletu ruky a nohy. Nejvíce se ale soustředil na fyziologii a patofyziologii růstové ploténky, na její poranění, a především na následné stavy po těchto poraněních. Toto téma si ostatně zvolil i pro svou dizertační práci, kterou obhájil v roce 1987. Po roce 1989 pak začal připravovat svou první monografii „Dětské zlomeniny“, kterou, již v nových politicko-ekonomických poměrech mohl vydat ve vlastním nakladatelství Corvus. Tato monografie se stala základním a stěžejním pramenem pro studium a moderní léčbu dětských zlomenin v našich zemích a byla velmi rychle vyprodána. Stala se i základem pro habilitační práci, kterou Petr Havránek obhájil v roce 1992 na 1. LF UK v Praze a stal se docentem v oboru chirurgie. Na konci 80. a začátku 90. let absolvoval řadu zahraničních stáží (Manheim, Goeteborg, Paříž, Toronto), kde získával široký rozhled jak v dětské chirurgii, tak především v dětské traumatologii a její organizaci. I díky těmto zkušenostem se výraznou měrou zasadil o vznik centrové péče o dětská traumata a polytraumata v České republice. V roce 2000 tak vznikla síť, v současné době osmi, velmi dobře fungujících Center dětské traumatologie. V roce 2002 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy pro chirurgické obory a v roce 2003 stál u zrodu Kliniky dětské chirurgie a traumatologie při 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jejím úspěšným a uznávaným přednostou byl až do roku 2020, kdy ze svého vlastního rozhodnutí předal vedení kliniky generaci svých žáků. Na klinice nadále pokračuje v plné škále činností a jako profesor konzultant své zkušenosti a um předává mladším lékařům. Během svého působení na klinice napsal 124 publikací, z toho 22 s IF, přednesl přes 500 přednášek na domácích i významných zahraničních kongresech, proškolil v rámci postgraduálního vzdělávání či kurzů společnosti AO řadu mladých lékařů. Byl řešitelem či spoluřešitelem šesti národních i mezinárodních grantových projektů. Vydal druhé, přepracované vydání svých „Dětských zlomenin“ a byl autorem mnoha kapitol v monografiích jiných autorů. Založil tradici kongresů „Dětské zlomeniny“, původně od roku 1997 na zámku v Jemništi u Benešova, nyní na zámku ve Zbiroze. V roce 2014, ve spolupráci s prof. Chomiakem, uspořádal mezinárodní sympozium PISCF (Prague International Symposium on Children´s Fractures), kam sezvali skutečné celebrity světové dětské skeletální traumatologie. Pan profesor Havránek je dlouholetým členem výboru České pediatricko chirurgické společnosti a byl po mnoho let i členem výboru České společnosti pro úrazovou chirurgii. Je členem redakční rady odborných časopisů Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca a Úrazová chirurgie. Kromě přehršle odborných aktivit zvládá být aktivní i v osobním životě, podnikl nespočet vysokohorských treků po Himalájích, Andách, Alpách a jiných velehorách, stále vytrvale prozkoumává svou milovanou Šumavu, dříve se aktivně věnoval horské cyklistice, nyní je zapálen do zdolávání českých hor „tisícovek“. V posledních letech zcela propadl golfu.

Profesor Havránek založil nejen tak zvanou „Krčskou školu“ dětské skeletální traumatologie, ale velmi zásadně ovlivnil vývoj dětské traumatologie České republice i na Slovensku. Pokračoval v započaté cestě profesora Tošovského a položil základy moderní dětské skeletální traumatologie v Česku.

Přejeme panu profesoru Havránkovi pevné zdraví duševní i fyzické, spokojenost v práci i v osobním životě a dlouholetou radost z koníčků.

Ad multos annos

Tomáš Pešl

Za kolektiv spolupracovníků

Kliniky dětské chirurgie a traumatologie

Fakultní Thomayerovy nemocnice