Zdravotní gramotnost a potřeba komunitních center zdraví

Souhrn

Úvod:
Příspěvek předkládá výsledky kvantitativního výzkumu, který sledoval míru zdravotní gramotnosti ve vztahu ke zdravotnímu stavu oslovených, dlouhodobému onemocnění, fyzické aktivitě, návštěv u lékaře a k hospitalizaci.

Metodika:
Data získaná standardizovaným dotazníkem HSLQ-EU-16 souborem 251 dospělých osob ve věkovém rozmezí 18–70 let v České republice byla zpracována programem SPSS a SASD, chí kvadrát testem dobré shody a testem nezávislosti.

Výsledky:
Polovina osob sledovaného vzorku vykazuje jen dostatečnou zdravotní gramotnost. Zjistili jsme, že čím je menší zdravotní gramotnost osob, tím je horší jejich zdravotní stav, dochází ke snížení jejich fyzické aktivity, tzn., že v poslední době necvičili nebo nemohli cvičit. Dále jsou také častěji hospitalizováni. Dále jsme zjistili, že zdravotní gramotnost není ve významné míře ovlivňována počtem návštěv u lékaře. Neprokázali jsme souvislost mezi zdravotní gramotností kouřením a požíváním alkoholu.

Závěr:
Míra zdravotní gramotnost obyvatel vykazuje významnou roli v prevenci a udržení zdraví a tím přímo ovlivňuje výši finančních nákladů na léčbu a komplikace vzniklých onemocnění a následnou hospitalizaci.

Klíčová slova:
zdravotní gramotnost – zdraví – nemoc – lékař – hospitalizace – aktivita

ÚVOD

Jednou z důležitých determinant zdraví je zdravotní gramotnost (7). Ta je definována jako míra, do které jsou jedinci schopni získat (dosáhnout), zpracovat a pochopit základní informace o zdraví a službách, které potřebují, aby mohli činit náležitá rozhodnutí o zdraví a efektivně fungovat v prostředí zdravotní péče (14). Sørensen et al. (16) popisují zdravotní gramotnost jako schopnost získat, zhodnotit a použít informace související se zdravím k zachování dobrého zdraví a provádět adekvátní rozhodnutí o zdraví. V rámci systému zdravotní péče se předpokládá i požaduje, aby byl každý občan zodpovědný za vlastní zdraví (8). Zdravotní péče se podílí na zdraví maximálně 20 % (10). Aby mohl občan být zodpovědný za své zdraví, musí mít náležité informace a znalosti o prevenci a udržení zdraví, tzn. být gramotný ve sféře zdraví a zvládat udělat rozhodnutí v této oblasti. Zdravotní gramotnost člověku umožňuje jednat na základě informací o zdraví a využívat tyto informace ke zlepšování zdraví (6). Obsahem zdravotní gramotnosti je nejen znalost o systému péče, tedy kde je péče poskytována, kdo ji poskytuje a jakou péči či služby může občan požadovat, ale také a to především co konkrétně může udělat sám pro svoje zdraví (1). Tyto znalosti jsou mimo jiné orientovány na prevenci a tím spojené determinanty zdraví (12). Můžeme předpokládat, že čím vyšší bude zdravotní gramotnost, tím bude méně nemocných a více zdravých jedinců. A také to, že zdravotně gramotní budou dodržovat zdravý životní styl.

SOUBOR PACIENTŮ A METODIKA

V rámci kvantitativního výzkumu bylo osloveno 303 dospělých občanů – dospělých ve věkovém rozmezí 18–70 let v České republice. Pro neúplnost odpovědí a z důvodu statického zpracováni bylo nutné některé dotazníky vyřadit. Konečný výzkumný soubor činil 251 osob. Sběr dat by prováděn v období leden až březen 2017. Data byla statisticky zpracována v programu SASD 1.4.12 (Statistical Analysis of Social Data) na hladině významnosti p < 0,05. Byla použita krátká forma dotazníku HSLQ-EU-16 items, určeného k identifikaci zdravotní gramotnosti obyvatelstva. K určení souhrnného koeficientu zdravotní gramotnosti, byly vyloučeny odpovědi „nevím“ a chybějící odpovědi a výpočet byl prováděn pouze na základě čtyř kategorií, vyjadřujících hodnocení dané teze (odpovědi „velmi snadné“, „docela snadné“, „docela těžké“ a „velmi těžké“). Bodování a výpočet krátké verze dotazníku zdravotní gramotnosti bylo provedeno na základě dichotomizace odpovědí a stanovení následujících kategorií:

1. Kategorie vyjadřující skutečnost, že daná činnost je pro respondenta obtížná (hodnocení „docela těžké“ a „velmi těžké“) byly kódovány číslem 0 (nula).
2. Kategorie vyjadřující skutečnost, že daná činnost je pro pacienta snadná (hodnocení „velmi snadné“ a „docela snadné“) byly kódovány číslem 1 (jedna).
3. Odpovědí „neví“ nebo chybějící odpovědi byly kódovány jako chybějící hodnoty (missingy).

Index, charakterizující zdravotní gramotnost (HL score) tvořil prostý součet bodů, přidělených odpovědím, označujících činnost jako velmi snadnou a docela snadnou. Byly definovány tři základní úrovně zdravotní gramotnosti:

1. neadekvátní zdravotní gramotnost (0–8 bodů)
2. problematická zdravotní gramotnost (9–12 bodů)
3. dostatečná zdravotní gramotnost (13–16 bodů)

VÝSLEDKY

Na základě výpočtu indexu zdravotní gramotnosti, vypočítaného jen na základě úplných odpovědí respondentů (n = 251) lze konstatovat, že neadekvátní (nedostatečná) zdravotní gramotnost byla zjištěna u 17,5 % dotázaných, problematická zdravotní gramotnost u 31,5% dotázaných a dostatečná zdravotní gramotnost u 51,0 % dospělých občanů (tab. 1). Statisticky významnou souvislost jsme prokázali mezi mírou zdravotní gramotnosti a zdravotním stavem ve výběrovém souboru dospělých, jejich dlouhodobým (chronickým) onemocněním, mírou omezení aktivit v důsledku zdravotních problémů a počtem hospitalizací v posledních 12 měsících. To znamená, že čím horší je zdravotní stav dospělých, tím menší je jejich zdravotní gramotnost a naopak. Dospělí s neadekvátní zdravotní gramotností ve významně větší míře uváděli, že trpí více než jedním dlouhodobým (chronickým) onemocněním a také ve významně větší míře uváděli, že jejich aktivity byly v posledních 6 měsících omezeny zdravotními problémy. Naopak jsme nezaznamenali statisticky významnou souvislost mezi zdravotní gramotností a četností kontaktů dospělých s lékařskou pohotovostí v posledních 2 letech ani počtem návštěv dospělých u lékaře v posledních 12 měsících a také mezi zdravotní gramotností a frekvencí návštěv zdravotnických specialistů v posledních 12 měsících u výběrového souboru dospělých (tab. 2). Ve dvou případech nebyla prokázána statisticky významná souvislost. A to v případě vztahu mezi zdravotní gramotností a kouřením a konzumací alkoholu u dospělých v průběhu posledních 30 dnů. Byla však prokázána statisticky významná souvislost mezi zdravotní gramotností a pohybovými aktivitami v posledním měsíci. Kdy platí, že dospělí s neadekvátní zdravotní gramotností významně více uváděli, že v posledním měsíci vůbec necvičili nebo nebyli schopni cvičit (tab. 3).

DISKUZE

Vzhledem ke zvyšujícímu se věku odchodu do důchodu je třeba myslet na to, jak zajistit dostatečně zdravou populaci, aby byla schopná v daném věku podávat požadovaný pracovní výkon. Se zvyšující se střední délkou života je také nutné myslet na to, aby člověk po 70. roce života žil kvalitní život, tzn. bez zdravotního hendikepu, či upoutání na lůžku (4). Jestliže má zdravotní péče asi jen pětinový vliv na zdraví, je důležité, aby každý občan byl schopen provádět intervence v rámci udržení svého zdraví. Principy zdravého životního stylu jsou obecně známé (10) podobně jako determinanty zdraví (12). Nepochybně každý ví, že je vhodné cvičit, provádět jakoukoliv pohybovou aktivitu, nekouřit, nepožívat velké množství alkoholu, ve stravě omezit či vynechat cukry, nenasycené mastné kyseliny. Také je obecně známé, že nedodržování těchto zásad může vést k onemocnění kardiovaskulárního systém a vzniku nádorových onemocnění. Z výzkumného šetření však vyplývá, že necelá polovina dotázaných má znalosti související se zdravotní gramotností nedostatečné nebo problematické (49 %) (tab. 1). Podobně se k míře zdravotní gramotnosti vyjadřuje Kučera (9). Nutnost zvýšení zdravotní gramotnosti je podpořena zjištěním, že ti, kdo jsou nedostatečně zdravotně gramotní, trpí více než jedním dlouhodobým (chronickým) onemocněním a také souvisí s tím, že jejich aktivity byly v posledních 6 měsících ve významně větší míře omezeny zdravotními problémy. Je zřejmě přirozené, že v tomto případě také docházelo k častějším hospitalizacím oslovených dospělých v posledních 12 měsících (tab. 2). Souvislost vyššího počtu hospitalizací a míry zdravotní gramotnosti popisují také Betz et al. (2). Pohybová aktivita jako jedna z determinant zdraví je sporná. A to z důvodu toho, že její nedostatek (sedavý způsob života) vede k obezitě a následným i chronickým onemocněním a tato onemocnění zpětně neumožňují dostatečný pohyb (19). Z výsledků výzkumu můžeme konstatovat, že u respondentů, kteří častěji v posledním měsíci vůbec necvičili, nebo nebyli schopni cvičit, byla zjištěna neadekvátní zdravotní gramotnost (tab. 3). Návštěva pohotovostní služby a specialistů však se zdravotní gramotností oslovených nesouvisí. Je možné tomu rozumět tak, že lidé svoje zdravotní problémy podceňují a nechají svůj stav dojít tak daleko, že je nutné je rovnou hospitalizovat (9). Na druhou stranu se můžeme ptát, proč není souvislost mezi návštěvou lékaře a zdravotní gramotností? Neposkytují lékaři dostatek vhodných informací svým pacientům? Či poskytují, ale nemají dostatek času věnovat se edukaci ve smyslu motivace, poradenství a vedení náročným procesem změny? Podaná informace jako taková není dostatečně efektivní ani v případě, kdy jde o kombinaci ústní a písemné formy. Na základě našich zjištění zásadní otázkou tedy je, jak zvýšit zdravotní gramotnost dospělé populace? Nabízí se možnost center, kde by byl dostatek času na efektivní edukační a poradenskou činnost, např. komunitních center zdraví či edukačních center zdraví. I když se zatím jen pozvolně „rodí“, jsou důkazy i zkušenosti s jejich efektivním účinkem (3). Kromě efektivity dosažení cíle mají tato centra další významné výhody. Nemusí v nich pracovat lékař, ale všeobecná sestra, eventuálně s nutričním terapeutem a fyzioterapeutem. Taková centra může navštívit občan sám nebo po doporučení lékaře. Spolupráci s lékařem vidíme jako výhodnou, protože může sledovat změny a být dalším motivujícím článkem v procesu udržování zdraví.

V čem tedy spočívá efektivní práce edukačního centra? Osoba provádějící edukační proces musí ovládat didaktické a komunikační dovednosti na vysoké úrovni. Proto je vhodná vysokoškolsky vzdělaná sestra – edukátorka, která má všechny nezbytné profesní znalosti i dovednosti. A na základě nejen zdravotní, ale také edukační anamnézy s klientem vytvoří edukační plán, vybere vhodné edukační formy a metody. Rozezná a použije motivační prvky klienta. Bezpodmínečně nutná je zpětná vazba – reflexe, kdy se však nejedná o jednorázovou akci či návštěvu klienta, ale opakující se proces. Tímto procesem klienta sestra provádí a pomáhá mu překonávat překážky a podporuje ho v započatém procesu změn, aby si nové návyky udržel (17). Předpokladem je holistický přístup k jedinci, eventuálně i ke skupinám v plánování i realizaci edukačního procesu a zohledňování jejich možnosti, rozdílnosti a potřeby, aby preventivní činnost zvýšila svoji efektivitu. Úkolem edukátora je vytvořit prostředí, které nepřináší pocit strachu nebo ublížení a ohrožení. Potřebná je však multidisciplinární spolupráce. Dart (5) potvrzuje, že edukátor plánuje změnu životního stylu pomocí získání podpory a spolupráce dalších členů týmu při plánování, sestavování edukačního plánu a šíření informací. V neposlední řadě je důležité ovládat efektivní komunikaci a umět motivovat ostatní (11). Saffi et al. (15) doplňují, že edukační proces zahrnuje vzdělávání související se změnou samotnou, jako je filozofie individuálního přístupu, stejně jako je tomu v ošetřovatelském procesu. K provádění změny je zásadní určení jasných cílů, aby ti, kdo jsou zapojeni do vzdělávání, věděli, čeho mají dosáhnout, a jaký je jejich podíl na celé činnosti (17). Je nutné počítat s tím, že udržování přijaté změny je často obtížnější než zavedení změny samotné. Edukační a poradenská činnost poskytovaná všeobecnou sestrou klade nároky na její přípravu i na systém zdravotní péče, který však zatím nedává možnost a podmínky k její efektivní realizaci. Výsledky výzkumu tedy vyzývají ke změně ve prospěch jak kvality života obyvatel, tak k možnému snížení nákladů na zdravotní péči.

Výzkum je podpořen účelově vázanými prostředky Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích pro rozvoj vědy a výzkumu, číslo: ZGO2016_001.

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

PhDr. Drahomíra Filausová

Jihočeská univerzita, Zdravotní sociální fakulta

Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče

U Výstaviště 26, 370 05 České Budějovice

e-mail: filausov@zsf.jcu.cz