Jsou naše vyšetřovací metody dostatečně citlivé vzhledem k poškození sluchu hlukem?

Souhrn

Na základě porovnání odpovědí z originálního dotazníku ohledně hlukové zátěže hudebním hlukem prostřednictvím sluchátek a dalšími hlučnými aktivitami u mladých lidí ve věku 16–18 let s výsledky audiometrického vyšetření pomocí prahového tónového audiogramu bylo potvrzeno, na rozdíl od obecně rozšířených informací, že u této věkové skupiny nedochází k postižení sluchu. Tuto skutečnost vysvětlujeme nízkým věkem vyšetřovaných, tedy vysokou odolností sluchového aparátu vůči hluku. Podobné výsledky jsou uváděny i v současné odborné literatuře, která je v této problematice výrazně chudá. V české literatuře nebyly doposud podobné výsledky publikovány vůbec. Pokud byly podle literatury nalezeny iniciální příznaky sluchového postižení, pak výhradně ve vysokofrekvenční audiometrické oblasti. Na otázku, zda jsou naše vyšetřovací metody dostatečně citlivé vzhledem k poškození sluchu hlukem, je jasná odpověď ne. Pokud bychom chtěli zaznamenávat preventivně již počáteční stavy poškození sluchu z hluku, a to i hudebního, konzumovaného prostřednictvím sluchátek, pak musíme vyšetřovat vysokofrekvenční audiometrií.

Klíčová slova:

sluch – vysokofrekvenční audiometrie – postižení hlukem – sluchátka – nízký věk

Zpracováno na základě studentské odborné činnosti – Gymnázium Brno-Řečkovice. Autorkou je studentka Johana Kratochvílová.

 

Úvod

V rámci studentské odborné práce bylo provedeno audiometrické vyšetření mladých lidí ve věku 16–18 let, kteří konzumují hlasitou hudbu sluchátky. Kromě toho je jejich sluch také zatěžován návštěvami hlasitých hudebních produkcí a současně i běžným okolním hlukem. Na základě obecných audiologických vědomostí bylo možno předpokládat, že u těch, kteří zatěžují svůj sluch dlouhodobě hlasitou zátěží, mohou a spíše i budou nalezeny audiologické známky iniciálního poškození sluchu nadměrným hlukem.

 

Cíl práce

Potvrzení skutečnosti, že dlouhodobá zátěž hudebním hlukem prostřednictvím sluchátek a další hudební zátěže sluchu bude mít vliv na stav sluchu mladistvých posluchačů.

 

Výzkumný soubor a metodika

Výzkumný soubor obsahoval 43 studentů středních škol Brna ve věku 16–18 let. Z toho bylo 28 dívek a 15 chlapců. Žádný ze studentů neuváděl potíže se sluchem a svůj sluch hodnotili jako zcela normální. V rodinné anamnéze jsou popřeny potíže a nedoslýchavost u rodičů, a to včetně možného tinnitu.

Délka a intenzita poslechu hlasité hudby byla zjištěna pomocí osobního dotazníku. Následně bylo provedeno audiometrické vyšetření pomocí prahového tónového audiogramu. Oba výsledky – tedy odpovědi z dotazníku a prahový tónový audiogram – byly vzájemně porovnávány.

 

Výsledky

Výsledky z dotazníků

Dotazník obsahoval otázky týkající se používání sluchátek u mladých lidí v konkrétní podobě: Jak často sluchátka používají? Používají ochranu sluchu před intenzivní hlukovou zátěží? Od kolika let, tedy jaká je celková doba expozice? Navštěvují další hlasité hudební akce?

Kromě tohoto typu otázek se dotazník zabýval i vztahem posluchače hlasité hudby a jeho povědomím o možnosti poškození sluchu.

Jednalo se výhradně o sluchátka tzv. pecková (obr. 1), tedy taková, která se vkládají přímo do vnějšího zvukovodu, a současně byla bez automatického tlumení intenzity zvuku.

Je zřejmé, že poslech hudby sluchátky je v této věkové hranici více než běžný. Pouze jeden ze studentů výzkumné skupiny sluchátka nepoužívá, což umožňuje jej použít jako kontrolu (graf 1).

Z výsledků je patrné, že valná většina mladých lidí používá poslech hlasité hudby vícekrát týdně, nejčastěji denně (graf 2).

Velká část mladých lidí poslouchá hudbu sluchátky po několik hodin denně. Lze tedy usoudit, že se jedná o dlouhodobou expozici suchu hlasitými hudebními stimuly (graf 3).

Je možno konstatovat, že mladí lidé začínají využívat poslech sluchátky v raném věku, mezi 10. a 15. rokem života, přičemž převažuje věk 12 let (graf 4). Platí tedy, že průměrná doba, po kterou mladí lidé poslouchají hudbu sluchátky, je cca 5 let.

Velká většina přiznává, že kromě poslechu hlasité hudby sluchátky vystavuje svůj sluch i dalším hlasitým produkcím, které sluch zatěžují. Z grafů je zjevné, že většina vyšetřovaných navštěvuje hlasité produkce minimálně 5krát ročně, ale také více než jednou měsíčně. Žádný z dotázaných si svůj sluch při jakékoli hlasité akci nikterak nechrání (grafy 5–7).

Následující otázka, která má neomezenou a otevřenou možnost odpovědí, účastníky výzkumu žádá, aby vypsali konkrétní příklady činností, kterým se věnují a které mohou dlouhodobě ohrožovat sluch (graf 8). Odpovědi byly následující: střelba, step, speedcore (velmi agresivní, rychlý a intenzivní žánr hudby), hra na elektrickou kytaru a práce v lese.

Další část odpovědí lze shrnout do jednoduchých závěrů. Všichni studenti přiznávají, že mají byť minimání znalost o možnosti poškození sluchu intenzivním zvukem, ale žádný z nich si svůj sluch neochraňuje a ani si možnost poškození sluchu nepřipouští.

Výsledky audiometrické

Audiometrické vyšetření bylo provedeno následně po vyplnění dotazníku, tedy po přiznané době expozice, a to na foniatrickém oddělení. Vyšetření bylo prováděno vždy po otoskopii lékařem. Audiometrická vyšetření prováděly zkušené audiologické sestry, které spočetly procentuální hodnotu ztrát podle Fowlera. Všechny výsledky (audiogramy) byly následně hodnoceny odborným lékařem.

Z výsledků bylo patrné, že 31 ze 43 vyšetřených nemělo ztráty žádné (0 %). Hodnota ztrát u zbylých 12 studentů dosahovala maximální hodnoty 0,4 %. Prahová křivka neklesla u žádného respondenta pod hodnotu hladiny intenzity 20 dB.

Všichni zúčastnění mají tedy normální stav sluchu, a to v celém vyšetřovaném frekvenčním poli, což je 125–8 000 Hz. Závěrem lze v této souvislosti říct, že i přes několikaletou intenzivní expozici hlukem nenalézáme u studentů středních škol ve věku 16–18 let žádné trvalé měřitelné poškození sluchu.

 

Diskuze

Ve všech dostupných odborných pracích a učebnicích otorinolaryngologie bývá vždy konstatováno, že dlouhodobý účinek intenzivního hluku působí negativně na sluchový aparát. Je nepochybně prokázáno, že intenzivní zvuk poškozuje citlivé sluchové buňky, a to podle intenzity hlukové zátěže a doby expozice [1–11].

S takovým závěrem však nesouhlasí výsledky praktické části naší práce. Všichni vyšetření měli audiometricky potvrzenu normakusii, příp. ztrátu sluchu podle Fowlera do 0,4 %. Pro připomenutí – stav sluchu je při ztrátách 0–6 % považován za normální. Důvodem tohoto stavu, tedy nepoškozeného sluchu i po několikaleté hlasité hudební zátěži, je pravděpodobně nízký věk účastníků výzkumu – 16 až 18 let. V tomto věku se sluchový aparát považuje již za anatomicky plně vyvinutý a je doposud nepoškozený – viz definice normálního sluchu jako průměrný sluch dvacetiletých zdravých slyšících jedinců. Naši probandi nemají ani věk 20 let, a proto ve svém věku mají nepochybně svůj sluchový aparát dostatečně odolný i vůči dlouhodobé hlukové zátěži. Další výhradou je skutečnost, že poškozující hluk je vždy vnímán jako rušivý, nepříznivý a poškozující, zatímco v našem souboru se jednalo o hudbu, kterou posluchači vnímají jako příjemný zážitek. Nevíme dále, o jakou přesně intenzitu se při poslechu sluchátky jednalo, i když můžeme s vysokou pravděpodobností předpokládat, že šlo o intenzitu vysokou, protože účastníci potvrzují, že jim je často hlášena příliš vysoká hlasitost poslechu. Ohledně intenzity zatěžujícího hluku Fišer [12] uvádí, že podle jeho sebrané odezvy od okolí poslouchá většina lidí hudbu do sluchátek s hlasitostí 70–90 %. Na 100 % hlasitosti si troufne málokdo, pod 60 % rovněž. Na základě propočtů podle autorů Lejska et al. z roku 1997 [13] lze s jistotou tvrdit, že intenzita signálu ve vnějším zvukovodu se pohybuje kolem 80–85 dB.

Lejska a Havlík [6] uvádějí čtyři fáze chování sluchové buňky, která je dlouhodobě zatížena nadměrným hlukem. První fáze je adaptace – buňka reaguje na zátěž mobilizací metabolických rezerv a hluku odolává. Délka odolávání je dána vrozenou odolností sluchové buňky, délkou hlukové zátěže, intenzitou hluku a věkem člověka. Další fází při pokračujícím zatížení je sluchová únava, což je stav, který lze připodobnit k pocitu zalehnutí uší po rockovém koncertu. Sluchová buňka se vrací do normy v průběhu vteřin či několik málo minut. Vlastní poškození buňky – ať přechodné, nebo trvalé – vede k postižení sluchu. Mnohem vyšší riziko trvalého poškození sluchu mají lidé s vrozenou nižší sluchovou odolností vůči hluku geneticky podmíněnou.

Po zadání hesla „Poškození sluchu hlasitou hudbou“ v české verzi internetového vyhledávače Google se objeví sedm odkazů, které všechny varují před možným poškozením sluchu. Jedná se však výhradně o populární a časopisecké odkazy. Ani v jednom případě se nejedná o odborné práce na vědecké úrovni [14–20].

V české odborné ORL literatuře nenacházíme žádné práce, které by se uvedenou problematikou, tedy postižením sluchu u mladistvých po poslechu hlasité hudby sluchátky, zabývaly. V časopise Otorinolaryngologie a foniatrie jsme za posledních 25 let nalezli pouze čtyři odborné práce, které se věnovaly stavu sluchu po hlukové zátěži. V roce 2004 Kasl et al. [21, 22] navrhují způsob posuzování sluchu u pracovníků z hlučných provozů. V roce 2017 pak Havelková [23, 24] popisuje změny sluchového aparátu po hlukové zátěži opět u pracovníků z hlučných provozů. Vždy se jednalo o starší pracovníky v rizikových zaměstnáních.

Při pátrání po podobných zdrojích ve slovenské literatuře jsme našli podobnost v práci kolektivu pod vedením Filové [25, 26].

Filová et al. [25] se podrobně věnují velmi příbuzné tematice jako tato práce – hodnocení zdravotních rizik při dobrovolné expozici hlukem. Pracují také s mladými lidmi, tedy s nižší věkovou skupinou. Jsou jimi studenti vysokých škol s průměrným věkem asi 23 let. Celkově 41 z nich se dobrovolně podrobilo hlukové zátěži a následnému audiometrickému vyšetření. Výsledek vyšetření v základním sluchovém poli (125–8 000 Hz) byl označen za normální. Pouze na frekvenci zvuku převyšující 8 000 Hz mělo přechodný pokles sluchu na pravém uchu 22 % a na levém 12 %. Pouze ve výjimečných případech byl překročen práh 20 dB. Dále v práci uvádí, že nejčastěji mladí lidé přicházejí do styku s hlukem při volnočasových aktivitách.

V zahraniční literatuře je dostupných odkazů mnohem více. AlQahtani et al. [27] v roce 2022 publikují práci o znalostech rizik hluku pro poškození sluchu. Potvrzují, že účastníci vykazovali nízkou úroveň vědomostí o vlivu hluku ze sluchátek na kvalitu sluchu. Dále nalezli jasnou souvislost mezi délkou expozice, intenzitou hluku a poškozením sluchu, přičemž zásadní vliv hraje věk pacienta. Ze základního souboru 718 vyšetřených ve věku do 25 let zjišťují ve více než 80 % případů zcela normální stav sluchu. Pokud lze hodnotit jako hlukové postižení, pak především v oblasti > 8 000 Hz.

Hagan Jr. [28] uvádí, že děti se prostřednictvím elektronických médií vystavují hluku, který je často hlasitější, než by bylo vhodné. Dále prováděli vyšetření sluchu u dětí ve věku 15–17 let. Všichni vyšetření měli normální stav sluchu. Pouze jeden ze šesti dospívajících měl podle studie náznak vysokofrekvenční ztráty sluchu a autoři dávají tyto primární známky postižení sluchu do přímé souvislosti s přehráváním hudby pomocí sluchátek.

Gupta et al. [29] se ve své publikaci zaměřují na vliv poslechu hlasité hudby u dospělých. V závěru práce hovoří o tom, že vysoký podíl uživatelů sluchátek má subklinickou ztrátu sluchu. Jako subklinickou lze chápat takovou ztrátu, kterou si nositel neuvědomuje a nedělá mu žádné komunikační potíže. Jedná se většinou o vysokofrekvenční poklesy prahových audiometrických křivek.

Byeon [30] zkoumal vztah mezi používáním sluchátek a ztrátou sluchu dospívajících osob. Tvrdí, že 1,7 % světové populace trpí ztrátou sluchu způsobenou hlukem a počet dospívajících s tímto onemocněním trvale celosvětově roste. Jen ve Spojených státech bylo 30 mil. lidí vystaveno okolnímu hluku a u 10 mil. z nich byla diagnostikována ztráta sluchu způsobená hlukem. Ztráta sluchu způsobená hlukem je druhým nejrozšířenějším typem ztráty sluchu po ztrátě sluchu související s věkem (tzv. presbyakuze). Ztráta sluchu způsobená hlukem je jednou z nejčastějších nemocí vůbec. Sluchové postižení však bylo a je ve srovnání s jinými nemocemi podceňováno, protože obecně nezpůsobuje velké bolesti, vzniká postupně a nevede ke smrti postiženého.

Herrera et al. [31] studovali vliv poslechu hudby sluchátky na stav sluchu u dospívajících. Vyšetřili 131 studentů středních škol ve věku 15–18 let, a to pomocí dotazníku a následně audiometricky – stejný postup jako v předkládané práci. Z výsledků lze odvodit, že 79 % mladých používá přenosná hudební zařízení, 62 % má ve zvyku používat poslech hudby často, 34 % má dlouhou dobu expozice hlukem a téměř 38 % používá vysokou hlasitost. Na druhou stranu se 91 % mladistvých ze souboru domnívá, že hluk je normální součástí společnosti, a 75 % nemá zájem se zúčastnit projektů, které se týkají zdraví sluchu.

Na závěr připomínáme několik faktů sdělených Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Uvádí, že 1,1 mld. mladých lidí je celosvětově ohrožena postižením sluchu na základě nadměrného hluku. Skutečné postižení sluchu těmto mladým lidem může změnit život. WHO uvádí, že postižení sluchu vzniká buď opakovaným vystavením hluku okolo hranice 85 dB po dobu 8 hod. denně několik let, nebo vystavení hluku až nad hranici 100 dB po dobu 15 min a více. Proč jsou ale mladí lidé vystaveni tak vysokému riziku ztráty sluchu způsobené hlukem? Zatímco WHO uvádí rizikové faktory, jako jsou bary, kluby a hudební podniky, které způsobují poškození sluchu, největším problémem, kterému čelí, je poslech hlasité hudby pomocí sluchátek.

 

Závěr

Podle našeho výzkumu i podle dosažitelných literárních odkazů se zdá, že ve skupině mladých lidí < 20 let věku nevzniká ani při dlouhodobé expozici intenzivním hudebním hlukem v nám obvykle měřitelné frekvenční oblasti poškození sluchu. Vysvětlením stavu je, jak se domníváme, věk vyšetřovaných. Ve věku < 20 let života je sluch natolik odolný, že hlukové zátěži odolává. V části literatury se pak objevují zmínky o tom, že první iniciální poruchy sluchu po expozici hudebnímu hluku lze zaznamenat pouze a výhradně tzv. vysokofrekvenční audiometrií. Na prvotní otázku, zda jsou naše vyšetřovací metody dostatečně citlivé vzhledem k poškození sluchu hlukem, lze jasně odpovědět, že ne. Naše metoda prahové tónové audiometrie ve frekvenčním rozsahu 125–8 000 Hz není dostatečná. Pokud bychom chtěli preventivně zachytit i iniciální stavy postižení sluchu hlukem, bylo by třeba používat u takových vyšetření vysokofrekvenční audiometrii. Na závěr si dovolujeme zdůraznit, že se v našem výzkumu jedná o pilotní výsledky, které nemají v české literatuře doposud žádné paralely. Jedná se tedy o práci v české odborné literatuře zcela originální.

 

Prohlášení o střetu zájmů

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou. Toto prohlášení se týká i všech spoluautorů.