Problematika katarakty oční čočky v důsledku expozice ionizujícím zářením

Nedávné publikace dlouhodobých a nezávislých výzkumů epidemiologických studií v různorodých skupinách vystavených působení IZ (ionizujícího záření) (od pracovníků nasazených v Černobylu na likvidaci havárie přes astronauty až po zdravotnický personál provádějící radiologické intervenční zákroky) prokázaly zvýšený výskyt radiací způsobeného zákalu oční čočky už při dávce menší než 500 mGy. Na základě dostupných výsledků je v některých publikacích naznačována i možnost neexistence prahové dávky pro způsobenou kataraktu a z toho plynoucí případnou potřebu překvalifikovat kataraktu z kategorie deterministických (poškození tkáně vyvolávajících*) účinků do skupiny stochastických účinků IZ. Bez ohledu na další zařazení katarakty jako takové byl například prokázán výskyt zákalů oční čočky u více než 50 % intervenčních kardiologů, kteří nepoužívali v dostatečné míře osobní ochranné pomůcky proti rozptýlenému záření během intervencí ¹.

Zákaly by se také mohly projevovat u pacientů, kteří opakovaně podstupují CT, SPECT/CT či PET/CT (výpočetní tomografie, jednofotonová emisní výpočetní tomografie, pozitronová emisní tomografie) vyšetření hlavy či intervenční radiologické výkony v oblasti hlavy a horní části trupu. Důležité bude zohlednění nových poznatků při radioterapii zejména v oblastech hlavy a krku prostřednictvím zakreslování kritických orgánů a limitů maximálních dávek na čočku při plánování. Dosavadní podcenění vzniku radiačně indukovaného poškození oční čočky je všeobecně připisováno nedostatečně dlouhému sledování možných změn během pilotních studií a v současnosti prokazované existence vztahu doby latence a klesající dávky v oční čočce.

Razantní změna v přístupu k problematice radiační zátěže oční čočky a její možné větší senzitivitě byla indikována v doporučení ICRP 103 (International Commission on Radiological Protection). Je zde mimo jiné zmíněna potřeba zavádění konkrétních opatření pro minimalizaci expozice oční čočky s ohledem na nejistoty týkající se možných rizik. Současně byla založena expertní komise zabývající se problematikou oční čočky ². V reakci na dostupné výzkumy a nové informace byla vydána publikace ICRP 4825-3093-1464 ³, ve které je doporučeno snížit limit ekvivalentní dávky v oční čočce pro radiační pracovníky ze 150 mSv na 20 mSv za rok (průměrováno za 5 let, maximálně 50 mSv během jediného roku). Podrobnější zpracování dosavadních znalostí a závěry pro radiační ochranu přináší publikace ICRP 118 ⁴.

Ve světle výsledků dostupných studií a publikací ICRP je rozumné provést výzkum radiační zátěže oční čočky pacientů také pro CT části vyšetření na hybridních modalitách, jak zmiňuje následující článek ⁵, identifikovat vyšetření s největší radiační zátěží a zvážit možnosti a přínosy případného zavedení ochranných opatření, jak je v něm také zmíněno. Výhodné je nejprve provést odhady a výpočty, je-li to možné, a až následně provádět u vybraných vyšetření složitější dozimetrická měření rovněž pro získání přesnějších výsledků. Obdobné výzkumy by měly identifikovat možné nedostatky v optimalizaci vyšetření pacientů za použití IZ a přispět k informování odborné veřejnosti o této problematice a dále k optimalizaci a snížení rizika vyvolání katarakty u klíčových vyšetření.

* dříve Deterministic Effect jsou dnes podle 4 označovány jako Tissue Reaction

Adresa pro korespondenci:

Pavel Solný

Fakultní nemocnice v Motole, Praha 5

Státní ústav radiační ochrany, Praha 4

České vysoké učení technické, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, Praha 1

solny@seznam.cz