Monoklonální gamapatie nejasného významu: Úvod a současné klinické problémy

English version

Autoři: M. Klincová ¹; V. Sandecká ¹; A. Mikulášová ²; J. Radocha ³; V. Maisnar ³; R. Hájek ^1,2,4
Působiště autorů: Department of Internal Medicine – Hematooncology, University Hospital Brno, Czech Republic ¹; Babak Myeloma Group, Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Masaryk University, Czech Republic ²; Second Department of Internal Medicine, Division of Clinical Hematology, Charles University Hospital, Hradec Králové, Czech Republic ³; Laboratory of Experimental Hematology and Cell Immunotherapy, Department of Clinical Hematology, University Hospital Brno, Czech Republic ⁴
Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2011; 24(Supplementum 1): 14-17

Souhrn

Monoklonální gamapatie nejasného významu (MGUS) je prekanceróza, která zahrnuje dva různé druhy: lymfatický/lymfoplazmatický MGUS a MGUS plazmatických buněk, který představuje zhruba 85 % všech případů MGUS. Tento typ MGUS má nízké, ale trvalé tendence k transformaci v maligní onemocnění, především mnohočetný myelom (MM), s frekvencí cca 1 % ročně. Pomocí známých modelů stratifikace rizika je možné určit na základě klinických parametrů skupiny pacientů, kteří progredují v rozmezí od 0,26 % do 12 % ročně. Avšak vzhledem k nedostatku jasných genetických a/nebo fenotypových znaků je rozlišení MGUS a MM těžké. Nejsme schopni předvídat, zda a kdy bude u jednotlivých pacientů MGUS progredovat do MM. Současně se částečně překrývají molekulární abnormality sdílené MGUS a MM. Lepší pochopení patogeneze MGUS a MM pomocí molekulárně-genetického přístupu pomůže odhalit mechanizmy vzniku myelomu, a to může být také užitečné pro identifikaci nových molekulárních cílů. Konečným cílem pro nejbližší budoucnost je vytvořit lepší ukazatele pro vymezení vysoce rizikových MGUS pacientů, kteří budou kandidáty na včasnou léčebnou intervenci.

Klíčová slova:
monoklonální gamapatie nejasného významu – mnohočetný myelom – progrese – molekulárně-genetická vyšetření

Tato práce byla podpořena granty MŠMT LC06027, MSM0021622434, granty IGA MZd NS10387, NS10406, NS10408 a GAČR GAP304/10/1395.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů.

Zdroje

1. Kyle RA, Rajkumar V. Monoclonal gammopathies of undeterminated significance. Myeloma. London: Martin Dunitz Ltd 2002: 415–432.

2. Rajkumar SV. MGUS and smouldering multiple myeloma: update on pathogenesis, natural history, and management. Hematology Am Soc Hematol Educ Program 2005: 340–345.

3. International Myeloma Working Group. Criteria for the classification of monoclonal gammopathies, multiple myeloma and related disorders: a report of the International Myeloma Working Group. Br J Haematol 2003; 121(5): 749–757.

4. Kyle RA, Rajkumar SV. Monoclonal gammopathy of undetermined significance. Br J Haematol 2006; 134(6): 573–589.

5. Axelsson U. A 20-year follow-up study of 64 subjects with M-components. Acta Med Scand 1986; 219(5): 519–522.

6. Bowden M, Crawford J, Cohen HJ et al. A comparative study of monoclonal gammopathies and immunoglobulin levels in Japanese and United States elderly. J Am Geriatr Soc 1993; 41(1): 11–14.

7. Kyle RA. Monoclonal gammopathy of undetermined significance. Natural history in 241 cases. Am J Med 1978; 64(5): 814–826.

8. Kyle RA, Therneau TM, Rajkumar SV et al. Long-term follow-up of 241 patients with monoclonal gammopathy of undeterminated significance: the original Mayo Clinic series 25 years later. Mayo Clin Proc 2004; 79(7): 859–866.

9. Kyle RA, Therneau TM, Rajkumar SV et al. Long-term follow-up of IgM monoclonal gammopathy of undetermined significance. Blood 2003; 102(10): 3759–3764.

10. Dispenzieri A, Katzman JA, Kyle RA et al. Prevalence and risk of progression of light-chain monoclonal gammopathy of undetermined significance: a retrospective population-based cohort study. Lancet 2010; 375(9727): 1721–1728.

11. Landgren O, Kyle RA, Pfeiffer RM et al. Monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS) consistently precedes multiple myeloma: a prospective study. Blood 2009; 113(22): 5412–5417.

12. Weiss BM, Abadie J, Verma P et al. A monoclonal gammopathy precedes multiple myeloma in most patients. Blood 2009; 113(22): 5418–5422.

13. Pérez-Persona E, Vidriales MB, Mateo G et al. New criteria to identify risk of progression in monoclonal gammopathy of uncertain significance and smoldering multiple myeloma based on multiparameter flow cytometry analysis of bone marrow plasma cells. Blood 2007; 110(7): 2586–2592.

14. Barlogie B, Tricot G, Anaissie E et al. Thalidomide and hematopoietic-cell transplantation for multiple myeloma. N Engl J Med 2008; 354(10): 1021–1030.

15. Paiva B, Vidriales MB, Pérez JJ et al. Multiparameter flow cytometry quantification of bone marrow plasma cells at diagnosis provides more prognostic information than morphological assessment in myeloma patients. Haematologica 2009; 94(11): 1599–1602.

16. Fonseca R, Barlogie B, Bataille R et al. Genetics and cytogenetics of multiple myeloma: a workshop report. Cancer Res 2004; 64(4): 1546–1558.

17. Ross FM, Ibrahim AH, Vilain-Holmes A et al. European myeloma network recomendations for FISH in myeloma. Haematologica 2007; 92 (Suppl 2): 100–101.

18. Rosiñol L, Bladé J, Esteve J et al. Smouldering multiple myeloma: natural history and recognition of an evolving type. Br J Haematol 2003; 123(4): 631–636.

19. Mateos M, López-Corral L, Hernández M et al. Multicenter, randomized, open-label, phase III trial of lenalidomide-dexamethasone (Len/dex) vs therapeutic abstention in smoldering multiple myeloma at high risk of progression to symptomatic MM: Results of the first interim analysis. Blood 2009; 114(22): Abstract 614.

20. Chiecchio L, Dagrada GP, Ibrahim AH et al. Timing of acquisition of deletion 13 in plasma cell dyscrasias is dependent on genetic context. Haematologica 2009; 94(12): 1708–1713.

21. López-Corral L, Gutiérrez NC, Vidriales MB et al. The Progression from MGUS to Smoldering Myeloma and Eventually to Multiple Myeloma Involves a Clonal Expansion of Genetically Abnormal Plasma Cells. Clin Cancer Res 2011; 17(7): 1692–1700.

22. Bradwell AR, Harding SJ, Fourrier NJ et al. Assessment of monoclonal gammopathies by nephelometric measurement of individual immunoglobulin kappa/lambda ratios. Clin Chem 2009; 55(9): 1646–1655.

23. Katzmann JA, Dispenzieri A, Kyle RA et al. Elimination of the need for urine studies in the screening algorithm for monoclonal gammopathies by using serum immunofixation and free light chain assays. Mayo Clin Proc 2006; 81(12): 1575–1578.

24. Rajkumar SV, Kyle RA, Therneau TM et al. Serum free light chain ratio is an independent risk factor for progression in monoclonal gammopathy of undetermined significance. Blood 2005; 106(3): 812–817.

25. Hideshima T, Bergsagel PL, Kuehl WM et al. Advances in biology of multiple myeloma: clinical applications. Blood 2004; 104(3): 607–618.

26. Pichiorri F, Suh SS, Ladetto M et al. MicroRNAs regulate critical genes associated with multiple myeloma pathogenesis. Proc Natl Acad Sci USA 2008; 105(35): 12885–12890.

27. López-Corral L, Gutiérrez NC, Vidriales MB et al. The Progression from MGUS to Smoldering Myeloma and Eventually to Multiple Myeloma Involves a Clonal Expansion of Genetically Abnormal Plasma Cells. Clin Cancer Res 2011; 17(7): 1692–1700.