Setkání českých a evropských geriatrů

Souhrn

Změny v náhledu na geriatrii, výsledky geriatrické evaluace v ambulantní praxi, vize oboru a řadu dalších témat přiblížil Pracovní den České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP, za účasti členů výboru Evropské společnosti geriatrické medicíny (EuGMS). Proběhl 6. června v pražském Lékařském domě.

Setkání zahájila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Stárnutí se podle ní v politice často zužuje na problematiku důchodů. Ty se navyšují, přesto se během minulých let počet důchodců žijících pod hranicí chudoby zvýšil o třetinu. Nyní je v ČR 18 % lidí nad 65 let, v roce 2050 bude každý 10. občan starší 85 let. Pro tak velký počet lidí bude obrovsky náročné zaplatit a zorganizovat zdravotní a sociální služby. O budoucnosti dlouhodobé péče o seniory v Evropě v rámci strategie European Ageing Network hovořil Ing. Jiří Horecký a o aktivitách a informačních zdrojích, které národním členům k využití nabízí EuGMS, informovala Sofia Duque z Lisabonu, která v EuGMS vede úsek komunikace. Přístupu WHO k otázkám změny funkčních schopností v souvislosti se stárnutím svůj příspěvek věnoval britský geriatr profesor Finbarr Martin. Upozornil v něm například, že dříve jsme měli disabilitu spojenou se specifickými stavy nebo událostmi, například s mrtvicí. Při sledování trajektorie jednotlivých jedinců ale vidíme, že u starších lidí se objevuje disabilita častěji i pozvolným procesem, kdy nelze z ní vinit konkrétní choroby. Jde o změny, na které se geriatrie bude muset vice zaměřit. Právě geriatrická medicína musí být leaderem v tom, že zakotví v medicíně i systémech veřejného zdravotnictví identifikaci a reakci na syndromy, které fakticky jdou napříč obory lékařství.

Švédská studie AGE-FIT- ambulance na míru

Anne Ekdahlová z Univerzitní nemocnice v Lundu hovořila o komplexní geriatrické evaluaci v ambulantní praxi, respektive o výsledcích výzkumu a zkušenosti z praxe ve Švédsku. Tam stejně jako v ostatních zemích, péče o seniory s multimorbiditou, tedy o malou část a navíc starší generace, představuje velký podíl všech nákladů na nemocniční péči. I ve Švédsku je nemocniční péče o tyto pacienty velmi fragmentovaná, drahá a málo kvalitní. Cílem studie Age-FIT (Ambulatory Geriatric Frailty Intervention) týmu doktorky Ekdahlové bylo porovnat výsledky ambulantní geriatrické péče s péčí ,,obvyklou”, vytvořit nejlepší možnou péči pro ty nejdražší seniory ve Švédsku, a to v ambulantním formátu a ,,na míru” každému pacientovi. Studie AGE-FIT sbírala data v letech 2011–2013 a měla 382 účastníků. Výchozí hodnoty intervenční a kontrolní skupiny nebyly na začátku projektu příliš rozdílné. Ve výsledku se podařilo snížit počet dní strávených v nemocnici: po 24 měsících o 27 % a po 36 měsících o 28 %. Snížil se počet hospitalizací, zvýšil se (ale nesignifikantně), počet hodin péče poskytnuté v domácnostech. Mortalita v intervenční skupině byla oproti skupině kontrolní nižší o 30 %, tedy velmi významně, výrazný rozdíl se začal ukazovat po 12 měsících od zahájení intervencí. Výrazně lepší bylo v intervenční skupině vnímání bezpečnosti. Mírný, nikoli výrazný nárůst byl u intervenční skupiny patrný v celkových nákladech na zdravotní a sociální péči. Účastníci intervenční skupiny vícekrát navštívili lékaře, ale péče o ně v ambulantním režimu nebyla nákladnější než běžná. Výrazně nižší zato byly náklady na jejich hospitalizace. Intervenční skupině se lépe žilo, zlepšení kvality života těchto lidí bylo evidentní. Studie byla ukončena po dvou a půl letech z důvodu nedostatku financí. Týmu Anne Ekdahlové se podařilo získat peníze na podobnou studii, která právě probíhá. Jde o studii GERMOT (GERiatric MObile Team), se stejně definovanou populací a větším počtem (450) respondentů.

Člověk je starý jako jeho tepny

,,Stárneme všichni, nestárnou jen ti, kteří zemřou brzy. Ne všichni ale stárneme stejně rychle. A staří jsme tak, jak stárnou a tuhnou naše tepny,” uvedl svoji přednášku profesor Athanase Benetos z Univerzitní nemocnice v Nancy. Hovořil na téma vlivu stárnutí kardiovaskulárního systému na proces stárnutí, o základních patologických změnách v arteriích v souvislosti se stářím, o měření stárnutí arterií, o stárnutí arterií a nemocech souvisejících s vyšším věkem a o akcelátorech stárnutí arterií. Tuhnutí arterií se spojuje i s jinými projevy stárnutí včetně těch, které nejsou kardiovaskulární, ale souvisejí s věkem – například s větší ztrátou svalové hmoty. Arteriální tuhost velmi silně koreluje s fyzickými funkcemi a funkčním omezením. Průkazná je také souvislost arteriální tuhosti a stavu kognitivních funkcí, a to nejen v souvislosti s vaskulární demencí, ale i s neurodegenerativními onemocněními. Tuhnutí arterií akceleruje nekontrolovaná hypertenze u lidí mladšího a středního věku, metabolický syndrom, dieta s vysokým obsahem sodíku (zejména jde ale o vysokou konzumaci soli už v mladším věku). U padesátiletého člověka s diabetem a mikroalbuminurií arterie vypadají jako u člověka o 15 let staršího. Diabetes 2. typu přidá 10 let, stejně tak metabolický syndrom, hypertenze a vysoká tepová frekvence. Arteriální stárnutí se projevuje dvěma základními způsoby, atheromatem a tuhostí. Ne všechny rizikové faktory mají stejný nebo stejně podstatný efekt na obojí. Dyslipidemie například působí mnohem víc na vznik atheromatu než na arteriální tuhost, kouření přispívá k obojímu, tachykardie má mnohem větší efekt na arteriosklerózu, na obojí působí negativně fyzická neaktivita. Hodnocení arteriální tuhosti u stárnoucích jedinců by se mohlo podílet na vytváření preventivních opatření.

Geriatrie potřebuje posílit i v rámci medicíny

O významu geriatrické medicíny v péči o lidi žijící s demencí a zkušenostech z České republiky hovořila doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., předsedkyně České gerontologické společnosti ČLS JEP a ředitelka Pražského gerontologického centra. V současnosti v ČR pracuje 442 geriatrů z celkového počtu 48 000 lékařů, registrováno je 395 akutních geriatrických lůžek a 28 000 postakutních. Geriatrických ambulancí je celkem 18, tedy velmi málo. ,,Data o stárnutí populace sice bývají headline v novinách, ale odpovědní činitelé poněkud zapomínají na to, že bychom potřebovali posílit geriatrickou medicínu. Paradoxně jsme dokonce museli usilovat vůbec o zachování oboru, opakovaně hrozilo jeho zrušení,” upozornila přednášející. V současné době je geriatrie nástavbou jak na interní kmen, tak na všeobecné praktické lékařství. Potenciál geriatrie je především v jejím preventivním zaměření. Důležitá role geriatrie je i v jejím interdisciplinárním a interprofesním zaměření, často může pomoci ve spolupráci s naprosto odlišnými profesemi (např. státní správou) v řešení komplexních situací a geriatrických syndromů. Geriatři rozhodně nejlépe rozumějí problematice multimorbidních geriatrických pacientů. O historii a současnosti geriatrického vzdělávání u nás hovořila prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. V letech 2012 –2018 v ČR z geriatrie atestovalo průměrně 10 lékařů ročně. Pregraduální vzdělávání v geriatrii je na lékařských fakultách nekonzistentní, roztříštěné co do obsahu, formy i délky. Je třeba rozšířit výuku geriatrie na všechny lékařské fakulty pro studenty magisterského oboru lékařství. Cílem je samostatný obor. Výuku geriatrie by měli mít i studenti nelékařských profesí. V rámci postgraduálního vzdělávání je jedním z témat k další diskusi doporučená délka vzdělávacího programu. Vizi geriatrie v budoucnosti pohledem nové generace pediatrů představily MUDr. Hana Vaňková, Ph.D. (Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče FHS UK) a MUDr. Zuzana Šnajdrová (geriatrie Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze). Budoucnost geriatrie přiblížily ze čtyř úhlů pohledu: 1. vzdělávání a podpory mladých geriatrů v postgraduálním vzdělávání, 2. dostupnosti geriatrické péče v regionech a v reálném čase, 3. kvalita zdravotní péče pro geriatrické pacienty, zdravotní a sociální systém respektující potřeby seniorů, vzhledem k jejich nárůstu je nezbytná mezioborová spolupráce, 4. evropská spolupráce a inspirace (nevynalézat, co už je vynalezené). K rozvoji oboru výrazně přispívá Sekce mladých geriatrů v rámci ČGGS, jednou z jejích vynikajících aktivit jsou již tradiční workshopy mladých geriatrů a mladých praktiků k možnosti spolupráce v péči o seniory konané v NMSKB. Za průběžné cíle přednášející označily vzdělávání mladých geriatrů a mezioborovou spolupráci s důrazem na spolupráci interprofesionální (s praktiky, internisty, klinickými farmaceuty, psychology, sociálními pracovníky, fyzioterapeuty, zdravotními sestrami, pedagogy). Dlouhodobými cíli v ČR je podle zástupkyň sekce mladých geriatrů geriatrická ambulance v každém okrese, vice akreditovaných pracovišť II. typu, posílení akutní geriatrické medicíny a geriatr na každé interně, pokud tam není geriatrické oddělení. Současně je nutné řešit nedostatek lékařů obecně, systém zajištění pohotovostních služeb, stárnutí silných ročníků a edukace dětí.

PhDr. Jana Jílková