Blahopřání zakladatelce časopisu

Když jsem se nedávno zmínila před jedním kolegou, že musím ještě rychle pracovat na tomto čísle našeho časopisu a také v něm připomenout šedesáté narozeniny paní primářky Boženky Juraškové, zatvářil se mírně pobaveně a hodně nevěřícně. Tak jsem si uvědomila, že Boženka je vlastně ztělesněním toho, co my gerontologové stále opakujeme a co zdaleka neplatí jen pro starší populaci, ale pro všechny z nás (neboť toto jubileum nemá samozřejmě ještě s gerontologií nic společného, jedná se o jakýsi gerontologicky prenatální věk). Snažíme se vysvětlit, že každý z nás je jedinečnou osobností a že stárnutí je proces, který modifikuje mnoho faktorů, přičemž zdaleka neznamená, že žít rychle znamená stárnout rychle. Naopak. Toho je jubilantka nezvratným důkazem. Její široký odborný i životní záběr a nepřeberné aktivity je asi těžké postihnout v krátkém soupisu, i když se spolu známe již právě čtvrt století.

Primářka MUDr. Božena Jurašková, Ph.D., se narodila v roce 1956 v prostředí nikoli lékařském, její tatínek byl významným architektem, který se podílel na urbanistickém charakteru některých českých měst a významnou a podle mého názoru velmi pozitivní a na svou dobu až neuvěřitelně výjimečnou stopu zanechal také v Hradci Králové, kde potom dlouhá léta žil a zesnul. Bratr Boženky je také architektem, ale Boženka k výtvarné tvorbě příliš neinklinovala, naopak jí byla blízká hudba, mnoho let hrála (a stále hraje) na klavír. Úspěšně složila zkoušky na konzervatoř a hodlala pokračovat v této kariéře. Do života jí ale tehdy rázně vstoupil právě již zmíněný poněkud technokratický tatínek, který jí důrazně doporučil, aby studovala něco jiného, praktičtějšího, a tak padla volba na medicínu. Po absolvování lékařské fakulty v Hradci Králové pracovala na imunologii, potom na interních odděleních. Původně se orientovala na gastroenterologii (kde také atestovala), ale protože se již počátkem devadesátých let původní doléčovací oddělení změnilo pod vedením prof. Zadáka a doc. Nerada na Kliniku gerontologickou a metabolickou, postupně se zaměřovala stále více na gerontologii a tomuto oboru se systematicky věnuje již více než dvacet let. Od počátku kliniky se podílela na její činnosti a směřování formování. Je po mnoho let hlavní organizátorkou hradeckých geriatrických kongresů, které jsou jejím po léta sehraným týmem organizovány natolik profesionálně, že nelze odlišit kvalitu organizace od profesionální agentury. Čím se však od komerčně profesionálně organizovaných akcí liší hradecké dny naprosto zásadně, je jejich neopakovatelná atmosféra, vstřícnost a řekla bych i štědrost, s jakou každoročně přijímají své stále se množící účastníky. Primářka Jurašková se věnuje také výchově mediků, vede subkatedru geriatrie hradecké lékařské fakulty, a přestože se jedná o předmět nepovinný, zúčastňuje se jej stále více mediků, které dokáže pro náš obor nadchnout. Přes tuto činnost patří prim. Jurašková stále k těm lékařům, kteří se zabývají v naprosté většině své činnosti klinickou prací, jako vedoucí úseku ambulancí gerontologické kliniky. Přes četné přednášky, tuzemské i zahraniční publikace je stále klinikem, který zná svůj obor a rozumí mu. Prosazuje gerontologii jako nejširší pojetí věd o stáří, v medicínské oblasti zahrnující nejen léčbu a péči, ale také prevenci, výzkum a další souvislosti. Geriatrii si zvolila jako své životní lékařské povolání, protože ji považuje za krásný a důležitý obor. Nachází v ní smysl, přestože v počátku kariéry nahlédla do vícera jiných oborů. Za touto volbou je možná i její obecnější krédo: dělat věci tak, aby to bylo dobré.

Přestože jsem se snažila vystihnout odborné činnosti prim. Juraškové, nepodařilo a nepodaří se mi jistě pojmenovat všechny a musím doplnit ještě postgraduální vzdělávání lékařů v geriatrii a předatestační přípravě a dalších pracovníků v rámci certifikovaných kurzů, které vede, četné přednášky, kurzy, účast na jednáních, v akreditačních a grantových komisích atd.

Kromě této odborné lékařské, pedagogické a vědecké činnosti musím také zmínit, že Boženka je ve svém životě obklopena mnoha přáteli, kterým je stále otevřen jejich pohostinný dům. S manželem Michalem mají dvě dcery a nyní se stále více věnují také další generaci – vnukům Štepánovi a Adamovi a vnučce Sofii.

Na stránkách našeho časopisu musí ale jako poslední zaznít to, co je v téhle souvislosti nejdůležitější. Byla to právě prim. Jurašková, kdo stál u jeho zrodu z přesvědčení, že kvalitní časopis naše společnost nezbytně potřebuje. Ona byla a je od samého počátku jeho hlavní hybnou silou. Nejen za to, ale za mnoho dalších činů, kterými přispěla k rozvoji naší gerontologie, bych jí chtěla jménem ČGGS poděkovat.

Mnoho dobrého a mnoho dalších krásných let Ti, milá Boženko, přeje jménem redakce i celé České gerontologické a geriatrické společnosti

Iva Holmerová