Pertusse – navracející se infekce?

Pertussis: a Reemerging Infection?

Study objectives:
To analyze the incidence of pertussis in the Czech Republic, influencing factors and, in particular, the effect of vaccination on pertussis morbidity, clinical seriousness of the disease and circulation of Bordetella pertussis in the population. To study the causes of defective diagnosis and reporting and to propose remedial measures.

Methods:
Data on pertussis morbidity were obtained from the archives of the National Institute of Public Health and the public health information systems ISPO and EPIDAT. Mortality data were taken from the above sources and literature. The case definition was used as specified in the Methodical Guidance for Pertussis Surveillance and the EC Directive. Laboratory diagnosis was based on culture and serology. An at least fourfold increase in the serum antibody titer found within an experiment was considered as a positive result.

Results:
Pertussis together with diphteria and measles used to be among the most dangerous infections in childhood. The oldest mortality data date back to 1890 when 62 deaths per 100,000 population were reported. In 1951, the death rate still reached 3.6/100,000. The pertussis morbidity peaked in 1955 with 540 cases per 100,000 population. Vaccination against pertussis since the early 1950’s led to a rapid reduction of morbidity in children. Nevertheless, higher pertussis morbidity rates were observed at 2–4-year intervals (in the so- called epidemic years). The lowest morbidity rates were reported during the 1980’s. However, a stable upward trend has been observed over the following years. In 2006, a neonate died from pertussis. The age specific morbidity rates in 1980 through 2000 were highest in children under one year of age. This fact together with the regularly increased morbidity rates observed at 2–3-year intervals indicate that Bordetella pertussis still circulates in the population. While in the 1980’s, the cases of pertussis were reported almost exclusively in children under one year of age, in the 1990’s, they became more common also among children 1–4 years of age and started to be prevalent in children 10–14 years of age since 2001.

Conclusion:
A high immunisation coverage (97 %) with five doses of high quality whole-cell vaccine of Czech origin introduced into practice in 1958 played a crucial role in the reduction of pertussis morbidity from more than 500/100,000 in the mid-1950’s to less than 0.5/100,000 in the 1980’s. Nevertheless, this strategy did not lead to elimination of the causative agent in the population. It is evident that the current immunization scheme with the use of the available vaccines cannot solve the epidemiological situation. Since the efficacy of the currently available acellular pertussis vaccines is, at the best, the same as that of the whole-cell vaccines, any improvement of the current status cannot be expected. Only effective active surveillance, the use of new more immunogenic pertussis vaccines and revaccination of older age groups can result in desirable outcomes.

Key words:
pertussis – vaccine – surveillance – vaccine protective effect – immunogenicity – reactogenicity.

Autoři: B. Kříž ^1,2; K. Fabiánová ¹; M. Maixnerová ²; Č. Beneš ¹; M. Malý ¹
Působiště autorů: Státní zdravotní ústav, Praha ¹; Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Praha ²
Vyšlo v časopise: Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 56, 2007, č. 2, s. 51-65

Souhrn

Cíl práce:
Cílem byla analýza výskytu pertusse v Českých zemích a vyhodnocení okolností, které tento výskyt ovlivňovaly, zejména vyhodnocení vlivu očkování na incidenci onemocnění, na klinickou závažnost onemocnění a na cirkulaci Bordetella pertussis v populaci. Cílem práce byla také analýza příčin nedostatků v diagnostice a hlášení onemocnění a vypracování návrhu na jejich zlepšení.

Metodika:
Údaje o nemocnosti pertussí byly získány z archivu SZÚ a programů ISPO a EPIDATinformačních systémů Hygienické služby. Údaje o úmrtnosti kromě uvedených zdrojů i z publikací. Definice případu onemocnění byla specifikována v Metodickém pokynu Surveillance pertusse a podle direktivy EC. Laboratorní diagnóza onemocnění byla prováděna kultivačním a sérologickým vyšetřením. Za pozitivní výsledek byl považován nejméně 4 násobný vzestup titru protilátek sér, vyšetřených v jednom pokusu.

Výsledky:
Onemocnění pertussí patřilo spolu s difterií a spalničkami mezi nejnebezpečnější infekce dětského věku. Nejstarší údaje o úmrtnosti se datují do roku 1890–62/100 000. Ještě v roce 1951 dosahovala 3,6/100 000. Nemocnost dosáhla vrcholu v roce 1955–540/100 000. Očkování proti pertussi zahájené začátkem padesátých let vedlo k rychlému poklesu nemocnosti dětských věkových skupin. Stále se však pravidelně objevovaly ve 2–4letých intervalech roky s vyšším výskytem onemocnění (tzv. epidemické roky). Nejnižších hodnot dosáhla nemocnost až v průběhu 80. let. V následujících letech má však nemocnost stabilně stoupající trend. V roce 2006 došlo dokonce i k úmrtí novorozence na pertussi. Specifická nemocnost podle věku byla v letech 1980–2000 nejvyšší ve věkové skupině dětí mladších 1 roku. Toto zjištění spolu s pravidelně se vyskytujícími roky s vyšší nemocností ve 2–3letých intervalech znamená, že v populaci stále cirkuluje Bordetella pertussis. Zatímco v 80. letech se onemocnění pertussí vyskytovalo téměř výlučně u dětí mladších jednoho roku, v devadesátých se spektrum nemocných rozšiřuje o 1–4leté a postupně další dětské věkové skupiny a od roku 2001 prevaluje věková skupina 10–14letých.

Závěr:
Vysoká proočkovanost (97 %) pěti dávkami kvalitní celobuněčné očkovací látky české výroby zavedené do praxe v r. 1958 se podílela rozhodujícím způsobem na snížení nemocnosti pertusse z hodnot vyšších než 500/100 000 v polovině padesátých let na hodnoty nižší než 0,5/100 000 v osmdesátých letech. Nicméně ani tato strategie nevedla k eliminaci původce pertusse v populaci. Je zřejmé, že současné očkovací schéma za použití současných očkovacích látek není schopno epidemiologickou situaci vyřešit. Vzhledem k tomu, že účinnost současných acelulárních očkovacích látek proti pertussi je v nejlepším případě stejná jako celobuněčných, nelze předpokládat zlepšení současného stavu. Pouze důsledně prováděná aktivní surveillance, používání nové generace více imunogenních pertussových očkovacích látek a opakované přeočkovávání starších věkových skupin populace může přinést žádoucí výsledky.

Klíčová slova:
pertusse – vakcína – surveillance – protekční účinek vakcín – imunogenita – reaktogenita.