'PULMOPATOLOGIE

… dobře diferencované neuroendokrinní nádory plic nejsou biologicky homogenní léze

V listopadovém čísle Journal of Thoracic Oncology byla publikována velmi zajímavá práce nizozemských autorů, kteří srovnali skupinu dobře diferencovaných bronchopulmonálních neuroendokrinních nádoru (NET) asociovaných se syndromem mnohotné neuroendokrinní neoplázie typu 1 (MEN1) a difúzní idiopatické hyperplázie plicních neuroendokrinních buněk (DIPNECH) se skupinou NETů vyskytujících se sporadicky. Soubor 168 případů čítal 112 případů sporadických NETů, které autoři porovnali se skupinou 27 případů NETů asociovaných s DIPNECH a 29 NETů v rámci MEN1. Skupiny byly srovnány v mnoha parametrech univariátní i multivariátní statistickou analýzou, sledovány byly nejen subtypy NETů, věk a pohlaví pacientů, ale i klinické stádium, proliferační index měřený Ki-67 a mnoho dalších parametrů, byť primárním cílem studie bylo zjištění míry smrtnosti způsobené vlastním nádorem (DSM).

Výsledek studie byl velmi překvapivý. Dalo by se očekávat, že nádory vznikající na podkladě mnohočetných prekurzorových lézí v rámci DIPNECH či u MEN1 budou více ohrožovat život pacientů. Opak je ale pravdou! Ve skupině NETů asociovaných ať už s MEN1 či DIPNECH nebyl zaznamenán jediný případ úmrtí bezprostředně spojeného s vlastní nádorovou lézí, ve skupině sporadických NETů jich bylo nalezeno celkem 20. Tedy až 18% sporadických NETů vedlo bezprostředně ke smrti pacienta! Tento neočekávaný výsledek se dost dobře nedal svést na žádnou ze zkoumaných proměnných, ač ve skupině sporadických NETů byl největší podíl atypických karcinoidů činící až 34% oproti 14% u NETů asociovaných s DIPNECH. Ve skupině NETů v rámci MEN1 sice podíl atypických karcinoidů dosáhl vysokého poměru 31%, ale jednalo se o pouhých 9 případů ve srovnání s 38 u sporadických NETů. Taktéž pokročilost onemocnění byla relativně dobře porovnatelná včetně metastáz v lymfatických uzlinách kategorie N2, ba dokonce skupina MEN1 NETů obsahovala pacienta se vzdálenou metastázou!

Studii lze možná vytknout metodologické vady. Zejména medián sledování pro všechny pacienty byl pouhých 4,8 roku a přeci jen byla skupina sporadických NETů mnohem větší než NETů v rámci MEN1 a DIPNECH, to i po jejich sečtení dohromady. Nicméně, o statisticky porovnatelné skupiny šlo a celkově byl follow-up pro většinu lézí dostatečně dlouhý, to zejména ve skupině sporadických NETů. Pro mne trochu zarážející bylo vysoké procento atypických karcinoidů ve všech hodnocených skupinách, neboť tato jednotka je jak literárně, tak i z bioptické praxe spíše výjimkou. Mikromorfologicky však byly léze hodnoceny podle jednoznačných parametrů a tudíž nezbývá než autorům věřit, neboť histopatologická obrazová dokumentace není připojena. To je u tak pěkného článku asi chyba.

Je tedy zřejmé, že neuroendokrinní nádory, které se morfologickými parametry na první pohled neliší, jsou zcela odlišnými biologickými entitami a záleží zejména na faktu, jde-li o sporadický tumorózní proces či o nádorovou lézi asociovanou s MEN1 či DIPNECH.

A jaký je význam pro rutinní diagnostiku? V případě nálezu dobře diferencovaného bronchopulmonálního tumoru bychom se neměli uspokojit pouze s perfektní diagnózou vlastní nádorové léze, ale měli bychom aktivně pátrat po DIPNECH či upozornit spřáteleného (pneumo)onkologa na možnost asociace námi diagnostikovaného NETu se syndromem MEN1.

Zdroj:

van den Broek MFM. et al. Well-differentiated bronchopulmonary neuroendocrine tumors: more than one entity. J Thorac Oncol 2021; 16(11): 1810-1820.