Jsme silnější, když táhneme za jeden provaz

Co tě nejvíce překvapilo na práci předsedy naší společnosti?

Popravdě, bál jsem se, že to bude horší – časově, objemově i emočně. Ne, že bychom se, jak sám víš, občas na výboru nepohádali, ale celkově mě těší konstruktivní přístup, se kterým všichni přistupují k řešení problémů, které čas přináší.

Z čeho, co se povedlo, máš radost?

Je toho více. Mám pocit, že patologové jsou více sjednocení a táhnou za jeden provaz. To nás činí silnějšími. Podařilo se prolomit určitou izolaci našeho oboru, rozvíjí se spolupráce s jednotlivými klinickými specializacemi. Pomalu se také začíná zažívat myšlenka o nutnosti trvalého ověřování kvality naší práce – nemůžeme arbitrárně tvrdit, že máme vždy pravdu (a to my máme ), a přitom se nepodrobovat žádné kontrole. Proto se rozběhl projekt externího hodnocení kvality imunohistochemického hodnocení HER2 – je to první vlaštovka u nás. Přitom v zahraničí je to věc zcela běžná. Ještě jedno předsevzetí jsem si dal a tím je demystifikace patologie. Opakovaně jsem vystupoval v rozhlase, píšu články do periodik, která čtou laici, a stále se všude snažím zdůrazňovat, jak důležitá patologie je a jak moc pomáhá živým pacientům. Je to ale běh na dlouhou trať.

Co se (zatím) nepovedlo?

Zatím se nedaří dosáhnout navýšení ohodnocení naší práce. Bohužel, je tomu naopak a tak jako u jiných oborů komplementu klesla i pro nás hodnota bodu. Přitom v principiální rovině všichni souhlasí s tím, že kvalitnější diagnostika – byť dražší – přijde plátce výrazně levněji než neracionální léčba. Bohužel, situace je značně schizofrenní a zatím moc nevidím naději na zlepšení.

Naše společnost bude v Praze v termínu 8.-13. září 2012 hostit 24. evropský kongres patologie (ECP). Jak probíhají přípravy, co to pro naši společnost bude znamenat?

To je také jeden z úspěchů, ze kterého mám na jedné straně obrovskou radost, na druhé ve mně samozřejmě poněkud vyvolává paniku. Pořadatelství ECP 2012 nám bylo oficiálně přiděleno v září letošního roku na plenárním zasedání Evropské společnosti patologie (ESP) v Krakově, ale předběžně se o tom mluvilo už od ledna 2010. ESP vyhověla naší žádosti, kongres se bude konat přesně 25 let od data, kdy Praha evropský kongres naposledy hostila. Jeho organizaci měl tehdy na bedrech hlavně prof. Stejskal, naše role bude ve srovnání s jeho o mnoho snazší. Hodně organizační práce odvede profesionální firma, kterou si na tento úkol ESP najala. Na nás bude „pouze“ zajištění vědeckého obsahu. Bude to samozřejmě znamenat dva roky tvrdé práce nejen pro celý výbor naší společnosti, potřeba bude skutečně každá duše ochotná pomoci.

V souvislosti s tím se nabízí otázka – jak je to s členstvím našich patologů v ESP?

Není to příliš slavné – v poslední ročence ESP je udáván počet 15 osob. Třeba Rumunsko, které má dvojnásobek obyvatel, má v ESP 111 členů, Chorvatsko s o něco méně než polovinou obyvatel 25 členů, atd. Rezidenti navíc mají členský poplatek v ESP zcela odpuštěn, a i starší z nás platí 40 Ř, což není částka až tak závratná. Pokud pominu jakousi stavovskou hrdost na příslušnost k prestižní evropské organizaci, přináší i z čistě pragmatického hlediska členství v ESP celou řadu výhod – jeho součástí je předplatné špičkového časopisu Virchows Archiv, možnost významné slevy registračního poplatku na evropském kongresu, apod. V souvislosti s připravovaným pražským kongresem je třeba připomenout, že pro mladé aktivní patology, kteří jsou členy ESP, vypisuje tato společnost stipendia pokrývající náklady spojené s účastí na kongresu. Pro naše patology je to tím pádem jedinečná možnost, jak se s minimální finanční investicí zúčastnit evropského kongresu.

Značný rozruch způsobily změny v doškolování nejen v našem oboru a situace je dost nepřehledná. Jaký je současný stav? Jak vidíš budoucnost?

Jsem ze současného stavu velmi zklamán. Během naší návštěvy na MZ ČR u bývalé náměstkyně dr. Hellerové se nám nepodařilo přesvědčit ji, že 10 měsíců stáží na klinikách (jakési opakování 6. ročníku) nebude pro školence v oboru patologie přínosem, ale naopak ztrátou takřka poloviny délky kmene. Tento čas by mohli věnovat přípravě v našem oboru, který se neuvěřitelně rychle rozšiřuje a potřebovali bychom spíše prodloužení přípravy, než její zkracování. Naplnily se mé nejhorší obavy a ukazuje se, že klinické kolečko je dle zkušeností těch, kteří ho absolvovali opravdovou ztrátou času, který je věnován psaní příjmů a propouštěcích zpráv na oddělení a jiné zcela nekvalifikované práci, která k rozvoji osobnosti patologa žádným způsobem nepřispěje. Věřím však, že se změnou na ministerstvu se podaří prosadit racionální argumenty proti dřívějšímu víceméně ideologickému zadání.

Zvládáš práci předsedy společnosti, donedávna proděkana lékařské fakulty, přednostu ústavu… Co děláš, když neděláš (pokud takové chvíle jsou )?

Když jsem nastupoval do funkce proděkana, uklidňoval mne náš tehdejší děkan prof. Palička, že den má 24 hodin – a noc. Tím se snažím řídit. Obrovským darem je to, že na našem ústavu stále aktivně působí bývalý přednosta prof. Šteiner, který mi hodně pomáhá s výukou, některými oblastmi organizace rutinního provozu apod. Navíc tým lidí na Fingerlandově ústavu je naprosto fantastický a nikdy jsem netušil, že řídit univerzitní ústav může být díky tomu tak snadné…

Když nedělám (což není vůbec tak výjimečné, jak se snažíš naznačit ), tak moc rád fotím a pak si hraju s fotkami v počítači, moc rád koukám na filmy, rád si čtu. Nejsem příliš sportovně založený – s výjimkou lyžování a kola žádné sporty neprovozuju ani nesleduju. V tom je mým vzorem Winston Churchill se svým slavným výrokem „No sports!“.

- J. Zámečník -

Prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D., čerstvý čtyřicátník, nastoupil po absolutoriu Lékařské fakulty UK v Hradci Králové jako sekundární lékař na tamním Fingerlandově ústavu patologie a zůstal mu věrný dodnes. Po necelých třinácti letech práce se stal profesorem patologie a ve stejném roce, tj. 2007, i novým přednostou Fingerlandova ústavu. Je všeobecně známý nejen jako odborník se specializací na oblasti cytodiagnostiky a patologie prsu a štítné žlázy, ale také pro své organizační schopnosti - založil tradici Seminářů mladých patologů v Litomyšli, které se postupně staly jednou z nejnavštěvovanějších každoročních odborných akcí naší společnosti. V letech 2003 až 2010 byl profesor Ryška proděkanem Lékařské fakulty UK v Hradci Králové. V roce 2005 byl zvolen prezidentem české divize International Academy of Pathology a v roce 2008 se stal předsedou Společnosti českých patologů ČLS JEP. V čele výboru naší společnosti je tedy už více než dva roky. A v poločase funkčního období jsme se sešli, abychom krátce bilancovali a nastínili, co naši odbornou společnost čeká v blízké budoucnosti.