Goodbye, Bernie!

V pátek 5. prosince 2008 skončila pozemská pouť jednoho z největších dermatopatologů 20. století, profesora Alberta Bernarda Ackermana. Zemřel náhle na srdeční selhání ve svém newyorském bytě.

Je málo osobností, které by v dějinách moderní medicíny zanechaly tak hlubokou a tak širokou stopu. Narozen v roce 1936 v Elizabeth, New Jersey, absolvoval v roce 1958 cum laude Princeton University (obor Religion and Literature), lékařské vzdělání získal na Columbia University, kterou ukončil v roce 1962. Jeho vzdělání předurčovalo také jeho mimomedicínské zájmy – literaturu, historii a výtvarné umění. Z okna své pracovny měl výhled přímo na jedno z nejvýznamnějších muzeí výtvarného umění v New Yorku – Frick Collection, kde byl dlouholetým členem a přispěvatelem. Byl až neuvěřitelně podrobně seznámen s dějinami střední Evropy 20. století a jeho vědomosti o 2. světové válce, holocaustu, mnichovském diktátu či heydrichiádě by velmi pravděpodobně zahanbily většinu Čechů.

Na prvním místě byl ale prof. Ackerman špičkovým dermatopatologem. Během své profesionální kariéry napsal více než 700 odborných článků a více než 60 knih. Založil dva odborné časopisy – The American Journal of Dermatopathology a Dermatopathology: Practical and Conceptual. Jeho dělení adnexálních kožních tumorů je asi nejpřehlednější existující klasifikací těchto kožních lézí a jeho unikátní systém diagnostiky kožních afekci na základě siluety či architektonického uspořádání používají tisíce patologů.

Všichni, kdo měli možnost číst jeho knihy či naslouchat jeho vystoupením na odborných setkáních (zde jen připomínám, že prof. Ackerman navštívil v letech 2002 a 2004 Seminář mladých patologů v Litomyšli – jeho první návštěvu také ilustrují fotografie u tohoto článku) budou jistě souhlasit, že jeho způsob myšlení a výkladu byl nesmírně originální, poutavý a stimulující. Plout proti proudu a bourat mýty bylo pro něj radostí, snažil se vždy na složité otázky najít co nejjednodušší či nejpřehlednější odpovědi. S Bernieho názory bylo možné souhlasit nebo nesouhlasit, nenajde se ale asi nikdo, kdo by neměl potřebu k nim nějaký postoj zaujmout.

Sám sebe popsal jako člověka „dogmatic and unyielding at scanning magnification, reasonable and accommodating at high power and humane and empathic up close“.

O svých často velice radikálních názorech byl schopen diskutovat dlouhé hodiny a v případě, že jej protistrana přesvědčila racionálními argumenty, neměl problém svůj postoj změnit. Existovalo však jedno téma, kde neznal sebemenšího kompromisu – byla to otázka pravdy, poctivosti a dodržování pravidel etického přístupu. Během rezidentury na University of Pennsylvania absolvoval stáž ve věznici v Holmesburgu, kde byly trestancům v rámci placených klinických studií podávány toxické látky. To vedlo prof. Ackermana k celoživotnímu zájmu o otázky lékařské etiky. Velmi aktivně se angažoval v boji za odstranění účelových (často nejen nepodložených, ale vysloveně lživých) svědeckých výpovědí při soudních procesech týkajících se pochybení v lékařské péči od některých samozvaných lékařských „expertů“, kteří si našli tento zdroj obživy jako náhradu za původní odbornou praxi.

V průběhu svého aktivního působení vystřídal celou řadu postů na renomovaných univerzitách. V letech 1969–73 působil jako profesor University of Miami, poté začal pracovat na New York University Medical School, kde vedl Skin and Cancer Institute. V roce 1992 začal vyučovat na Jefferson Medical College ve Philadelphii. V roce 1999 se vrátil do New York City, kde založil svou vlastní laboratoř – Ackerman Academy of Dermatopathology, kterou také do roku 2004 vedl. Zde, během těchto pěti let, vychoval mnoho desítek dermatopatologů z celého světa, které denně velmi intenzivně školil, zkoušel a často takřka „mučil“ u pověstného 18hlavého mikroskopu. Ani po předání vedení akademie svému nástupci dr. Gottliebovi v roce 2004 však nepověsil dermatopatologii na hřebík. Pokračoval v přednášení, stihl napsat několik knih a každý měsíc neúnavně publikoval klinicko-patologické kvízy na webových stránkách www.derm101.com.

Měl jsem tu čest a nevýslovnou radost být spolu s prim. Kerekesem nejen Bernieho hostitelem na obou litomyšlských seminářích, ale rovněž jej doprovázet na několikadenním putování po Čechách a také strávit týden v jeho společnosti v jeho milovaném New Yorku. Procházet si jeho dermatopatologické kvízy na webu se stalo pravidelným zvykem a zdrojem trvalého poučení. Na zprávu o Bernieho náhlém odchodu jsem dlouho nenacházel žádnou odpověď. Nyní mohu napsat jen jediné:

Goodbye Bernie, and thank you for being yourself!

Aleš Ryška