Jsou pozdní hybné komplikace u Parkinsonovy nemoci skutečně pozdní?

Otázka sama i její formulace má několik zajímavých aspektů, které je vhodné prodiskutovat.

První důležitý pojem je samotné slovo komplikace. Slovo komplikace obvykle chápeme jako událost negativního významu, která se může, ale nemusí stát – zaleží na tom, zda se daná osoba setká nebo nesetká s vyvolávající příčinou. Bohužel u Parkinsonovy nemoci (PN) obtíže typu fluktuací a dyskinezí (tj. pozdních hybných komplikací) vznikají v důsledku právě toho faktu, že nemocný má PN a užívá dopaminergní terapii. Fluktuace a dyskineze se zcela zákonitě objeví u všech nemocných s léčenou PN. Mohou se objevit u ně­kte­rých pacientů již za 1–2 roky, u jiných za 8–10 let. Po cca 10–12 letech s léčenou PN mají tyto obtíže všichni pacienti s PN, a pokud je nemají, je to fakt vedoucí k zamyšlení, jestli vůbec PN skutečně trpí.

Slovo „komplikace“ tedy není na místě, protože fluktuace a dyskineze jsou nedílnou symptomatikou PN, její součástí. Myslím, že odpovídající termín je střední stadium PN
(tj. rozvinutá parkinsonská symptomatika + přítomnost fluktuací a dyskinezí) nebo stadium PN s fluktuacemi a dyskinezemi. Proto se také domnívám, že klasifikace stadií PN podle Hoehnové a Yahra [1] jsou v současnost inadekvátní – odpovídají totiž stadiím dopaminergně neléčené PN. Do podobné, jednoduché klasifikace stadií je nutno totiž vmezeřit vše, co se objevuje v závislosti na dopaminergní terapii, tj. právě stadium fluktuací a dyskinezí a také stadium s kognitivní poruchou a psychózou.

Druhý aspekt, tj. zda jde o „pozdně či časně se projevující problémy“, je relativní a neuchopitelný. Definice říká: čas (čas jedné události) určuje okamžik události na časové ose (tj. první souřadnici časoprostoru), doba určuje časovou vzdálenost mezi dvěma událostmi, rozdíl mezi časy dvou událostí. Jediné, na čem záleží, je, z jaké/ čí perspektivy jsou reflektována slova pozdní a časný. A z perspektivy (nemocného) člověka nastávají jakékoliv komplikace či zhoršení tělesného či duševního stavu vždy příliš
brzy.

prof. MUDr. Jan Roth, CSc.

Neurologická klinika 1. LF UK Praha