K pojmům farmaceutická péče, lékárenská péče a správná lékárenská praxe

Souhrn

Práce se zabývá obsahovou náplní pojmů farmaceutická péče, lékárenská péče a správná lékárenská praxe. Poukazuje na jejich shodné, podobné a odlišné charakteristiky.

Klíčová slova:
farmaceutická péče – lékárenská péče – správná lékárenská praxe

Koncepce farmaceutické péče byla představena a nabídnuta veřejným lékárnám ve většině evropských zemí, zejména jako reakce na jednání Sekce veřejných lékáren na konferenci Mezinárodní farmaceutické federace (FIP), konané v roce 1993 v Tokiu. Profesor Hepler byl požádán, aby zahájil program celoživotního vzdělávání o farmaceutické péči. Současně s tím byla započata diskuze, která se zabývala otázkou definice farmaceutické péče. Má jít o „péči o léky“¹ nebo o „péči poskytovanou farmaceuty/lékárníky“? Daná koncepce dosud není ve všech zemích interpretována jednotně. Důvodů pro tuto skutečnost je více: Tvoří je lingvistické problémy (lze se setkat s různým přístupem ke koncepci farmaceutické péče i v anglicky mluvících zemích, například v USA a ve Velké Británii), existují problémy s nejvhodnějším překladem některých pojmů a jednotným chápáním jejich obsahu, rovněž se poukazuje na odlišnosti lékárenství v jednotlivých zemích, na rozdílnost prostředí, v němž je poskytována zdravotní péče. Další rozdíly v interpretaci a hlavně implementaci farmaceutické péče lze spatřovat v procesu výchovy farmaceutů ^{1, 2)}. I když v tomto případě dochází v rámci Evropy k jeho harmonizaci.

Nejednotný překlad termínu „pharmaceutical care“ jsme zaznamenali v domácích publikacích psaných v českém nebo ve slovenském jazyce, například v pracích ^{3, 4)}.

Cílem našeho příspěvku je poukázat na shodné, podobné a odlišné charakteristiky pojmů lékárenská péče a farmaceutická péče. A alespoň ve stručnosti charakterizovat termín správná lékárenská praxe. Z těchto zásad vycházejí standardy poskytování lékárenské péče.

V české legislativě je patrně poprvé uveden termín lékárenská péče v zákonu o všeobecném zdravotním pojištění ⁵⁾, když hovoří o úhradě léčiv a prostředků zdravotnické techniky² zdravotní pojišťovnou zařízením lékárenské péče⁵⁾. Jiný právní předpis uvádí, že v nestátních zařízeních lze poskytovat zdravotní péči poradenskou, ošetřovatelskou, diagnostickou, preventivní, rehabilitační, lázeňskou, léčebnou a lékárenskou⁶⁾. Neobsahují však definici lékárenské péče. Ta se včetně obsahového vymezení objevuje až v roce 2003 ⁷⁾. Lékárenskou péčí se rozumí zejména obstarávání, příprava, kontrola, uchovávání a výdej potřebných léčivých přípravků a zdravotnických prostředků při současně poskytované odborné informaci nemocnému, pokud mu nebyly poskytnuty přímo při výkonu léčebně preventivní péče. Léčivé přípravky nemocnému vydá na lékařský předpis lékárna nebo jiné zařízení k tomu určené. Citovaný zákon nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, tj. od 1. 5. 2004. Následně je potom tato formulace doplněna ⁸⁾: Pro předepisování a výdej potravin pro zvláštní lékařské účely platí obdobně právní předpisy upravující předepisování a výdej léčivých přípravků. Toto rozšíření nabylo účinnosti od 15. 5. 2007.

Na rozdíl od termínu farmaceutická péče (viz dále) se tak termín lékárenská péče objevuje v právních předpisech, např. ^9–11). Významový obsah definice ¹²⁾ má již blíže k definici farmaceutické péče.

První souhrnné práce pojednávající o „pharmaceutical care“ vyšly ve Slovenské republice v roce 1995 ³⁾, a v České republice v roce 1996 ⁴⁾. Při jejím sepisování ⁴⁾ samozřejmě vyvstala otázka správného překladu výrazu „pharmaceutical“. V té době se jako nejvýstižnější jevil překlad „lékárenská“ péče, neboť je to činnost prováděná (převážně) v lékárnách jako součást lékárenství. Pojem „farmaceutická“ péče se zdál příliš širokým, zahrnujícím i další odvětví farmacie, která nepřicházejí do přímého kontaktu s pacientem. Poté, co česká legislativa označila pojmem „lékárenská péče“ veškeré činnosti lékárny (tab. 1) a tento termín se prakticky stal synonymem pro lékárenství – jakožto celek, bylo nutné se znovu zamyslet nad překladem termínu „pharmaceutical care“. Nabízela se pouze alternativa „farmaceutická péče“, akceptovatelná s vědomím, že se jedná o vztah farmaceuta s pacientem (a lékařem) realizovaný převážně v lékárně. Z tohoto pohledu lze pak farmaceutickou péči považovat za součást lékárenské péče, konkrétně za „přidanou hodnotu“ poskytovanou pacientovi nejčastěji během výdeje léčiv. Farmaceutická péče není samozřejmou či každodenní činností lékáren, jak se často mylně uvádí. Na základě studia řady definic farmaceutické péče – v tabulce 2 podáváme jejich částečný výběr – pokusili jsme se vybrat a případně zobecnit nejvýznamnější charakteristiky tohoto pojmu (tab. 3). Stručný dodatek k tabulce 2: První definici farmaceutické péče vytvořili kliničtí farmaceuti v USA v roce 1975 ¹³⁾. Definice, kterou publikoval Brodie se spolupracovníky, bývá považována za nejkomplexnější definici farmaceutické péče ¹⁴⁾. Nejcitovanější je definice Heplera a Strandové ¹⁷⁾.

Z tabulky 3 (řádek „požadavky“) vyplývá, že farmaceutická péče má přesně definované zásady, k jejichž dodržení provoz většiny běžných lékáren není přizpůsoben, chybějí legislativní podklady, někdy i motivace (a možná také znalosti).

Termín lékárenská péče a termín farmaceutická péče je tedy nutné od sebe odlišovat, nesměšovat realitu s ideálem, ke kterému praxe směřuje. Farmaceutická péče se vztahuje k přímé interakci s pacientem, lze ji považovat za součásti výdejní činnosti prováděné na maximální odborné úrovni (i když v určitých případech může být poskytována bez přímé návaznosti na výdej léčiv). Žádná z dalších činností lékárenské péče (příprava léčiv, obhospodařování zásob, administrativní činnost) nemá k farmaceutické péči přímý vztah. Další příklady nesprávného chápání obsahu pojmu farmaceutická péče zprostředkovává tabulka 4. Podstatné rozdíly mezi oběma termíny sumarizujeme v tabulce 5.

Správná lékárenská praxe

Dalším pojem, který je vhodné v souvislosti s diskutovaným tématem vzpomenout, je pojem správná lékárenská praxe. Mezinárodní farmaceutická federace (FIP) přijala poprvé soubor doporučení – pravidel o Správné lékárenské praxi 5. září 1993 v Tokiu. Jeho návrh byl publikován i v našem tisku ³⁹⁾. Tato pravidla se stala odkazem pro národní farmaceutické organizace, vlády a mezinárodní farmaceutické organizace, aby vytvořily národní akceptovatelné standardy Správné lékárenské praxe. Revidovaná verze zmíněného dokumentu byla schválena Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v dubnu 1997 a následně v září téhož roku na Kongresu FIP. Soubor pravidel o Správné lékárenské praxi je modelem pro realizaci lékárenské péče, v podobě národních standardů, které mají za cíl zvýšit kvalitu služeb poskytovaných lékárnami.

V podmínkách České republiky ji potom definují právní předpisy ^{40, 41)} (tab. 6), jiné ⁴²⁾ se zabývají praktickou realizací správné lékárenské praxe.

Závěr

Na základě našich zjištění se domníváme, že je z pohledu adekvátní interpretace terminologie potřebné se zamyslet nad našimi následujícími závěry: Je správné mluvit o tom, že (všechny) lékárny v České republice poskytují farmaceutickou péči? Zdá se, že nikoli. Určitě v některých lékárnách běží časově omezené experimenty s poskytováním farmaceutické péče vybraným skupinám pacientů, ve většině lékáren však nikoli. Stejně tak je zcela zvláštní, když některé lékárny zdůrazňují to, že poskytují lékárenskou péči. Co by měly dělat jiného, když jim je poskytování lékárenské péče nařízeno zákonem?

Došlo 11. února 2009 / Přijato 26. února 2009

Adresa pro korespondenci:

doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.

Ústav aplikované farmacie FaF VFU

Palackého 1–3, 612 42 Brno

e-mail: kolarj@vfu.cz