Nová jednoduchá metoda stanovení viscerálního a trunkálního tuku pomocí bioelektrické impedance: srovnání s magnetickou rezonancí a duální rentgenovou absorpciometrií u českých adolescentů
Autoři:
Hana Zamrazilová 1; Petr Hlavatý 1; Lenka Dušátková 1; Barbora Sedláčková 1; Irena Aldhoon Hainerová 2; Marie Kunešová 1; Antonín Škoch 3; Milan Hájek 3; Vojtěch Hainer 1
Působiště autorů:
Endokrinologický ústav v Praze, Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity
1; Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Klinika dětí a dorostu FNKV
2; IKEM, ZRIR, Oddělení MR – spektroskopie
3
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2010; 149: 417-422
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Východisko.
Zmnožení viscerálního tuku je u dospělých i adolescentů spojeno s vyššími kardiometabolickými riziky. Měření viscerálního tuku pomocí počítačové tomografie a magnetické rezonance nelze uplatnit v rutinní klinické praxi. Cílem studie bylo porovnat stanovení stupně zmnožení viscerálního tuku a trunkálního tuku u adolescentů bioimpedanční metodou (BIA přístroj – Tanita AB-140 ViScan) s metodou magnetické rezonance, s duální rentgenovou absorpciometrií a s antropometrickými parametry.
Metody a výsledky. Sledovaný soubor:
39 pražských středoškoláků; medián (dolní quartil; horní quartil), věk: 16,4 (15,4; 17,4) let; tělesná hmotnost: 63,8 (54,1; 79,0) kg; index tělesné hmotnosti: 21,4 (19,5; 27,4) kg/m2. Sledované parametry: index tělesné hmotnosti, tělesné obvody, sagitální abdominální rozměr, tuk viscerální, subkutánní a trunkální (bioimpedanční metoda, magnetická rezonance, duální rentgenová absorpciometrie).
Statistika:
Spearmanovy korelace. Trunkální tuk (BIA) koreloval s hodnotou zjištěnou metodou duální rentgenové absorpciometrie (r = 0,979, p < 0,0001) a s množstvím břišního tuku naměřeného magnetickou rezonancí (r = 0,930, p < 0,0001). Korelace viscerálního tuku stanoveného pomocí bioimpedanční metody a magnetické rezonance byla nižší, ale signifikantní (r = 0,791, p < 0,001). Nicméně stupeň zmnožení viscerálního tuku koreloval s obvodem břicha (r = 0,923, p < 0,0001), obvodem pasu (r = 0,913, p < 0,0001) a sagitálním abdominálním rozměrem (r = 0,891, p < 0,0001).
Závěry.
Bioimpedanční přístroj představuje spolehlivý nástroj pro klinické hodnocení trunkálního tuku u adolescentů. Zhodnocení jeho přínosu oproti antropometrickým parametrům využívaným ke zhodnocení množství viscerálního tuku vyžaduje provedení dalších srovnávacích studií.
Klíčová slova:
viscerální tuk, trunkální tuk, obvod pasu, sagitální abdominální rozměr, bioelektrická impedance, magnetická rezonance, duální rentgenová absorpcimetrie, adolescenti.
Úvod
Prevalence obezity dosáhla v současné době takových rozměrů, že je běžně nazývána pandemií. Tento stoupající trend, markantní i v dětské populaci, není možné podceňovat, zejména s ohledem na zdravotní rizika a komplikace, které obezitu často provázejí. Mnohé studie prokázaly jasné souvislosti mezi obezitou v raném dětství a dospívání, jejím přetrváním do dospělosti a výskytem kardiometabolických rizik v souvislosti se zmnožením viscerální tukové tkáně (1–6).
V současné době je množství viscerálního tuku možné přesně kvantifikovat pomocí sofistikovaných zobrazovacích metod, jakými jsou například magnetická rezonance (MRI) a počítačová tomografie (CT). Tyto metody ovšem nejsou s ohledem na finanční nákladnost, malou dostupnost či radiační zátěž využitelné v běžné klinické praxi. Jako snadno dostupné nepřímé ukazatele množství viscerálního tuku se opakovaně ukázaly jednoduché antropometrické parametry, např. obvod pasu a sagitální abdominální rozměr (SAD). Mnohé studie prokázaly významné pozitivní korelace mezi množstvím viscerálního tuku a hodnotou obvodu pasu (7–12).
Viscerální tuk je silnějším nezávislým prediktorem metabolického syndromu než subkutánní abdominální tuk (13–16). Míra kardiometabolických komplikací je přímo úměrná obvodu pasu, což prokázaly studie provedené jak na dospělé (17–21), tak na dětské populaci (22, 23).
Přístroje analyzující tělesné složení na principu bioelektrické impedance (BIA) našly široké uplatnění jak v klinické praxi, tak v epidemiologických šetřeních (24–26). Bioimpedanční přístroje byly validizovány i v České republice, a to na základě srovnání podílu tuku a beztukové hmoty zjištěného pomocí bioimpedance s měřením, které využívá sofistikovaných metod, jako je hydrodenzitometrie či duální rentgenová absorpciometrie (DEXA) (27–29). Je třeba zdůraznit, že bioimpedanční vyšetření tělesného složení je značně ovlivněno hydratací vyšetřovaného jedince a že pro kalkulaci by měly být využívány populačně specifické algoritmy (30). Přestože byly popsány nedostatky bioimpedančních metod ve srovnání se sofistikovanými zobrazovacími metodami, existují mezi nimi těsné korelace. Podle Sluytera et al. (31) BIA ve srovnání s DEXA spíše nadhodnocuje množství tuku u normostenických adolescentů ve věku 12–19 let a naopak podhodnocuje u obézních adolescentů. Přístroj Tanita AB-140 ViScan (Tanita Corporation, Tokyo, Japan) analyzuje stupeň zmnožení viscerálního tuku na principu bioelektrické impedance. Pokud je přístroj opravdu schopen kvalitního zhodnocení viscerálního tuku, mohl by se stát přínosným diagnostickým pomocníkem využívaným jak na specializovaných obezitologických či diabetologických pracovištích, tak v ambulancích praktických lékařů. Dle výrobce hodnoty viscerálního tuku stanoveného tímto přístrojem významně korelují s hodnotami získanými pomocí CT (32). Srovnávací studie byly provedeny na japonské populaci poměrně širokého spektra s rozdílnou fyzickou zdatností (včetně novorozenců, sportovců, zdravých dospělých a jedinců s poraněním míchy). Cílem našeho sledování bylo prověřit přístroj také na české adolescentní populaci. Výstupy, které poskytuje bioimpedanční analýza – Tanita AB-140 ViScan (stupeň zmnožení viscerálního tuku, procento tuku na trupu), jsme porovnávali s údaji, které poskytují zobrazovací metody MRI a DEXA a s vybranými antropometrickými parametry.
SOUBOR NEMOCNÝCH A POUŽITÉ METODY
Studie se zúčastnilo 39 náhodně vybraných pražských středoškolských studentů (20 chlapců, 19 dívek ve věku 15,0–17,9 let; medián: 16,4 let, dolní quartil: 15,4 let, horní quartil: 17,4 let). Výběr probandů odrážel široké spektrum indexu tělesné hmotnosti (BMI) u sledované adolescentní populace (16,9–34,3 kg/m2) (tab. 1). V té době vyšetření probandi neužívali žádné léky. Před vstupem do studie byli všichni adolescenti i jejich zákonní zástupci podrobně seznámeni s průběhem studie a jednotlivými vyšetřovacími metodami a podepsali informovaný souhlas.
Bioimpedance (BIA)
Procento tuku na trupu (TF) a stupeň zmnožení viscerálního tuku (VF) byly stanoveny pomocí přístroje Tanita AB-140 ViScan (Tanita Corporation, Tokyo, Japan). Měření bylo provedeno podle doporučení výrobce.
Duální rentgenová absorpciometrie (DEXA)
Zobrazení tukové tkáně na trupu (%, kg) pomocí DEXA bylo provedeno na přístroji Hologic QDR 2000 (Hologic Inc, Waltham, MA, USA). Zařízení používá stabilní duální energii záření se dvěma vrcholy 70 a 140 kV. Celotělové snímky byly provedeny pomocí vějířovitého paprsku technikou šikmých pruhů měřených od hlavy k patám. Tento způsob snímání minimalizuje paralakční efekt vějířovitého paprsku tak, že snímá podélné čáry skloněné pod úhlem 45° vzhledem k orientaci vějíře. Doba snímání pro celotělový scan je asi 6 minut. Hodnota účinné dávky při celotělovém snímkování vějířovitým paprskem je 0,005 mSV. Naměřené údaje byly analyzovány s pomocí softwaru verze 6.2. Části těla (ruce, nohy, trup a hlava) jsou zakresleny s využitím specifických anatomických orientačních bodů. Všechny snímky byly zhotoveny jednou osobou s cílem minimalizovat rozdíly v měřeních.
Magnetická rezonance
MRI vyšetření bylo provedeno přístrojem Siemens Avanto 1,5T scanner za účelem měření objemu VF a tuku podkožního (SF). Dalším sledovaným parametrem byl celkový tuk ve vyšetřované oblasti břicha (AFM), daný součtem VF a SF. MRI bylo provedeno pomocí T1 vážené sekvence turbospinového echa s parametry TR/TE = 450/10, turbo faktor 5, tloušťka řezu 10 mm. Tato sekvence byla modifikována tak, aby výsledné obrazy obsahovaly pouze signál tuku a signál okolní tkáně byl co nejvíce potlačen. Celý objem břicha o délce 270 mm byl pokryt 27 na sebe navazujícími řezy. Měření bylo provedeno ve standardní celotělové cívce se zadržením dechu vyšetřovaného subjektu tak, že na jedno zadržení dechu připadal 1 MRI obraz. K vyhodnocení objemu viscerálního a podkožního tuku byl použit program, který byl napsán v jazyce MATLAB. Pro správnou identifikaci tukové tkáně v obrazech a výpočet jejího objemu je nezbytné nalézt optimální práh pro přiřazení obrazového pixelu tukové tkáni (provést tzv. segmentaci). Tohoto cíle bylo dosaženo pomocí poloautomatické analýzy histogramu ze všech obrazových vrstev. Výsledek této segmentace byl vyhodnocen operátorem. Vzhledem k tomu, že signál viscerálního a podkožního tuku nelze v obrazech oddělit pomocí intenzity signálu, ale pouze na základě jejich anatomického uložení, bylo nutné navíc provést ohraničení oblastí příslušejících viscerálnímu a podkožnímu tuku. Toto ohraničení bylo provedeno manuálně operátorem (33) jednotlivě pro každý MRI obraz. Ke snížení vlivu operátora byly oblasti viscerálního tuku vyhodnoceny dvěma nezávislými osobami.
Antropometrická měření
Tělesná výška byla měřena stadiometrem s přesností 0,1cm; tělesná hmotnost přístrojem Tanita BC 418 MA s přesností 0,1 kg. Tělesné obvody byly měřeny pásovou mírou s přesností 0,1 cm (obvod pasu – v horizontální rovině uprostřed mezi dolním okrajem posledního žebra a vrcholem kosti kyčelní; obvod břicha – v horizontální rovině ve výši pupku; obvod hýždí – v horizontální rovině v místě maximálního vyklenutí hýždí). SAD byl měřen pelvimetrem v horizontální rovině ve výši L 4/5.
Statistická analýza
Z důvodu nesplnění gaussovské distribuce dat byl k jejich popisu použit robustní odhad střední hodnoty – medián – doplněný o hodnoty dolního a horního quartilu. Pro zjištění vzájemných vztahů mezi sledovanými metodikami byla data podrobena neparametrické korelační analýze (Spearmanův koeficient pořadové korelace) s využitím statistického softwaru Statgraphics Centurion v. XV from Statpoint, Inc. (Warrenton, Virginia, USA) a NCSS2002 (Kaysville, Utah, USA).
Výsledky
Cílem studie bylo ověření přístroje Tanita AB-140 ViScan v české adolescentní populaci, proto jsou výsledky korelační analýzy prezentovány u celkového souboru bez ohledu na pohlaví. Pro větší názornost ovšem uvádíme základní popisné charakteristiky sledovaných adolescentů nejen pro celkový soubor, ale i zvlášť pro dívky a chlapce. Údaje o tělesném složení stanoveném jednotlivými srovnávanými metodami uvádí tabulka 1. Výsledky korelační analýzy za použití Spearmanových korelací jsou uvedeny v tabulce 2.
Korelační analýza cílená na porovnání stupně zmnožení viscerálního tuku a procenta trunkálního tuku stanovených metodou BIA s metodami MRI, DEXA (graf 1 a 2) a s antropometrickými parametry (obvod pasu a břicha, SAD) prokázala významné pozitivní korelace. Nejtěsnější korelační faktor byl prokázán při srovnání procenta tuku na trupu stanoveného pomocí BIA s metodou DEXA (TF %, TF kg) a dále s množstvím subkutánního tuku (MRI-SF) a s celkovým břišním tukem (MRI-AFM). Vysoce signifikantně koreloval stupeň zmnožení viscerálního tuku (BIA) s antropometrickými parametry – obvodem pasu, obvodem břicha a SAD. Oproti obvodu pasu vykazoval SAD vyšší korelace se všemi ukazateli centrálního tuku získanými pomocí vyšetření MRI a DEXA. Nejmenší korelace byly zaznamenány mezi stupněm zmnožení viscerálního tuku (BIA) a množstvím viscerálního tuku (MRI‑VF).
Diskuze
Primárním cílem naší studie bylo porovnat u vzorku české adolescentní populace metodu stanovující stupeň zmnožení viscerálního tuku a množství trunkálního tuku na principu bioimpedance (Tanita ViScan) se sofistikovanými zobrazovacími metodami MRI a DEXA a dále s vybranými antropometrickými parametry.
Přístroj Tanita ViScan měří stupeň zmnožení viscerálního tuku (výrobcem označovaný jako „visceral fat level“) pomocí kalkulované stupnice, ve které hodnota 10 odpovídá 100 cm2 při stanovení CT (32). Dalším výstupem z měření přístrojem Tanita ViScan je procento tuku na trupu. Výrobce námi použitého BIA přístroje uvádí srovnávací studie (Tanita ViScan vs. CT, DEXA) provedené na japonské populaci. Předpokládáme, že přístroj odvozuje hodnotu viscerálního tuku na základě rovnic využívajících nejen naměřené hodnoty bioimpedance, ale i antropometrické parametry jako obvod pasu a SAD. Výrobce nám bohužel neposkytl žádné bližší informace o kalkulaci stupně zmnožení viscerálního tuku ani o hodnotách naměřených impedancí.
Studie prokázala významné pozitivní korelace mezi ukazateli získanými pomocí všech metod použitých v našem projektu (tab. 2). Je zřejmé, že výsledky měření přístrojem Tanita ViScan velmi dobře odrážejí procento tukové tkáně na trupu, což se potvrdilo jak ve srovnání s MRI (AFM: r = 930, p < 0,0001 – graf 1), tak s DEXA (TF %: r = 0,979, p < 0,0001 – graf 2; TF kg: r = 0,969, p < 0,0001). Tyto závěry jsou ve shodě nejen s korelační analýzou provedenou výrobcem přístroje, ale také s dalšími studiemi (34–36).
Velmi těsné korelace jsme zaznamenali také mezi stupněm zmnožení viscerálního tuku (BIA) a obvodem pasu. V minulosti byly rovněž opakovaně popsány významné vztahy mezi obvodem pasu a viscerálním tukem stanoveným pomocí CT (7, 9–11). Obvod pasu je doporučován také mezinárodní diabetologickou federací (IDF) jako jednoduchý parametr pro hodnocení viscerálního tuku při definování metabolického syndromu (37). Při jeho použití je třeba brát na zřetel určitou variabilitu ve vztahu obvod pasu/množství viscerálního tuku mezi jednotlivci. Kupříkladu Japonská společnost pro studium obezity (38) uvádí, že muži s poměrně úzkým rozmezím obvodu pasu (85–86 cm) vykazovali značné rozdíly v množství viscerálního tuku (67–137 cm2). Nicméně, interindividuální variabilita ve vztahu obvod pasu/množství viscerálního tuku je kompenzována snadností a dostupností antropometrické metody v rutinní klinické praxi a při epidemiologických studiích.
Dalšími antropometrickými parametry, které silně korelovaly s množstvím viscerálního tuku stanoveném bioimpedancí byly obvod břicha a SAD. Oproti obvodu pasu a břicha vykazoval SAD dokonce vyšší korelace se všemi ukazateli centrálního tuku získanými pomocí vyšetření MRI a DEXA. Tento nález podporuje dříve publikovaná data, která prokázala významný vztah mezi SAD a množstvím viscerálního tuku měřeným pomocí CT (39, 40).
Přestože stupeň zmnožení viscerální tukové tkáně (BIA) signifikantně koreloval s množstvím tukové tkáně analyzovaném pomocí MRI (SF, VF, AFM), ve srovnání s antropometrickými parametry byly tyto korelace slabší.
Obdobné pozitivní vztahy mezi množstvím viscerálního tuku stanoveným pomocí BIA a MRI popsala například i studie, která využila přístroje Tanita Inner Scan BC-532 a Omron BF-500 (41). Schopností bioimpedančních metod analyzovat viscerální tuk se zabývaly i další studie provedené rovněž výhradně u dospělé populace (7, 10, 42). Tyto studie potvrdily signifikantní korelaci měření pomocí BIA s hodnocením viscerálního tuku pomocí CT.
Pouze minoritní část studií zabývajících se srovnáním různých metod stanovení viscerálního tuku byla provedena u dětí či adolescentů. V dětské populaci ve věku 7–16 let regresní analýza označila jako nejsilnější prediktor viscerálního tuku obvod pasu (vysvětlující 64,8 % variability) a jako prediktor subkutánní abdominální tukové tkáně BMI (vysvětlující 88,9 % variability) (43).
Při využití přístrojů pracujících na bázi bioelektrické impedance k vyšetření tělesného složení je třeba zohlednit výpočetní algoritmy, které jsou specifické pro etnikum, pohlaví a věk. Přesnost výsledků poskytovaných těmito přístroji je závislá na shodě použitých charakteristik (etnikum, antropometrické parametry, věk) mezi vyšetřovanou a referenční populací jak u dospělých (44–47), tak u dětí (30, 31, 43).
Závěr
Přesných měření viscerálního tuku pomocí sofistikovaných metod, jako jsou CT a MRI, nelze využít v rutinní klinické praxi. Jako nejvhodnější jednoduchý antropometrický ukazatel množství viscerálního tuku je doposud používán hlavně obvod pasu. K měření trunkálního a viscerálního tuku byl nedávno vyvinut bioimpedanční přístroj Tanita ViScan. V naší studii u českých adolescentů jsme validizovali výsledky měření trunkálního a viscerálního tuku získané přístrojem ViScan oproti metodám DEXA a MRI.
Naše výsledky ukazují, že trunkální tuk měřený pomocí BIA velmi dobře odráží trunkální tuk stanovovaný DEXA, jakož i celkový břišní tuk měřený pomocí MRI. Stanovení trunkálního tuku přístrojem ViScan by mohlo být užitečným nástrojem pro hodnocení abdominální obezity v klinické praxi a v epidemiologických studiích. Na druhé straně „úroveň viscerálního tuku“ kalkulovaná z BIA koreluje zvláště s antropometrickými ukazateli, jako jsou obvod pasu, obvod břicha a SAD. Nicméně k posouzení možných výhod bioimpedančního přístroje ViScan oproti antropometrii při určování množství viscerálního tuku v klinické praxi bude třeba dalších studií na větších souborech. V současné době provádíme epidemiologické šetření reprezentativního vzorku českých dospívajících v rámci studie COPAT (Childhood Obesity Prevalence And Treatment), které nám umožní zhodnotit validitu bioimpedanční kvantifikace abdominální obezity s ohledem na rozvoj metabolického syndromu. V souboru zahrnujícím přes 1200 adolescentů porovnáváme stupeň korelace ukazatelů abdominální obezity zjišťovaných antropometricky a pomocí přístroje ViScan s markery kardiometabolických zdravotních rizik.
Zkratky
- AFM – celková břišní tuková tkáň – součet VF a SF (abdominal fat mass)
- BIA – analýza bioelektrickou impedancí (bioelectrical impedance analysis)
- BMI – index tělesné hmotnosti (body mass index)
- CT – počítačová tomografie (computed tomography)
- COPAT – Childhood Obesity Prevalence And Treatment
- DEXA – duální rentgenová absorpciometrie (dual energy X-ray absorptiometry)
- IDF – Mezinárodní diabetologická federace (The International Diabetes Federation)
- L 4/5 – rozhraní 4.–5. lumbálního obratle
- MRI – magnetická rezonance (magnetic resonance imaging)
- SAD – sagitální abdominální rozměr (sagittal abdominal diameter)
- SF – subkutánní = podkožní tuk (subcutaneous fat)
- TF – tuk na trupu, trunkální tuk (trunk fat)
- VF – viscerální = útrobní tuk (visceral fat)
Studie byla podpořena grantem z Norska CZ0123 prostřednictvím Norského finančního mechanismu.
Adresa pro
korespondenci:
RNDr. Hana Zamrazilová, Ph.D.
Endokrinologický ústav, Oddělení obezitologie
Národní 8, 116 94 Praha 1
fax: +420 224 905 325, e-mail: hzamrazilova@endo.cz
Zdroje
1. Demerath EW, Reed D, Choh AC, et al. Rapid Postnatal Weight Gain and Visceral Adiposity in Adulthood: The Fels Longitudinal Study. Obesity (Silver Spring) 2009; 17: 2060–2066.
2. Virdis A, Ghiadoni L, Masi S, et al. Obesity in the childhood: a link to adult hypertension. Curr Pharm Des 2009; 15: 1063–1071.
3. Ho TF. Cardiovascular risks associated with obesity in children and adolescents. Ann Acad Med Singapore 2009; 38: 48–49.
4. Mamun AA, Hayatbakhsh MR, O’Callaghan M, et al. Early overweight and pubertal maturation-pathways of association with young adults’ overweight: a longitudinal study. Int J Obes (Lond) 2009; 33: 14–20.
5. Bajzová M, Kováčiková M., Vítková M, et al. Vztah inzulínové rezistence a množství viscerálního tuku. Čas Lék čes 2008; 147(7): 376–380.
6. Ball GD, McCargar LJ. Childhood obesity in Canada: a review of prevalence estimates and risk factors for cardiovascular diseases and type 2 diabetes. Can J Appl Physiol 2003; 28: 117–140.
7. Watson S, Blundell HL, Evans WD, et al. Can abdominal bioelectrical impedance refine the determination of visceral fat from waist circumference? Physiol Meas 2009; 30: N53–N58.
8. Oka R, Miura K, Sakurai M, et al. Comparison of waist circumference with body mass index for predicting abdominal adipose tissue. Diabetes Res Clin Pract 2009; 83: 100–105.
9. Ryo M, Nakamura T, Kihara S, et al. Adiponectin as a biomarker of the metabolic syndrome. Circ J 2004; 68: 975–981.
10. Ryo M, Maeda K, Onda T, et al. A new simple method for the measurement of visceral fat accumulation by bioelectrical impedance. Diabetes Care 2005; 28: 451–453.
11. Rankinen T, Kim SY, Pérusse L, et al. The prediction of abdominal visceral fat level from body composition and anthropometry: ROC analysis. Int J Obes Relat Metab Disord 1999; 23: 801–809.
12. Kunešová M, Hainer V, Hergetová H, et al. Simple anthropometric measurements – relation to body fat mass, visceral adipose tissue and risk factors of atherogenesis. Sb Lek 1995; 96(3): 257–267.
13. Demerath EW, Reed D, Rogers N, et al. Visceral adiposity and its anatomical distribution as predictors of the metabolic syndrome and cardiometabolic risk factor levels. Am J Clin Nutr 2008; 88: 1263–1271.
14. Goodpaster BH, Krishnaswami S, Harris TB, et al. Obesity, regional body fat distribution, and the metabolic syndrome in older men and women. Arch Intern Med 2005; 165: 777–783.
15. Kuk JL, Church TS, Blair SN, et al. Does measurement site for visceral and abdominal subcutaneous adipose tissue alter associations with the metabolic syndrome? Diabetes Care 2006; 29: 679–684.
16. Carr D, Utzschneider KM, Hull RL, et al. Intra-abdominal fat is a major determinant of the National Cholesterol Education Program Adult Treatment Panel III criteria for the metabolic syndrome. Diabetes 2004; 53: 2087–2094.
17. Ghandehari H, Le V, Kamal-Bahl S, et al. Abdominal obesity and the spectrum of global cardiometabolic risks in US adults. Int J Obes (Lond) 2009; 33: 239–248.
18. Christian AH, Mochari H, Mosca LJ. Waist circumference, body mass index, and their association with cardiometabolic and global risk. J Cardiometab Syndr 2009; 4; 12–19.
19. Janssen I. Influence of age on the relation between waist circumference and cardiometabolic risk markers. Nutr Metab Cardiovasc Dis 2009; 19: 163–169.
20. Després JP, Lemieux I, Bergeron J, et al. Abdominal obesity and the metabolic syndrome: contribution to global cardiometabolic risk. Arterioscler Thromb Vasc Biol 2008; 28: 1039–1049.
21. Phillips LK, Prins JB. The link between abdominal obesity and the metabolic syndrome. Curr Hypertens Rep 2008; 10: 156–164.
22. Sung RY, Yu CC, Choi KC, et al. Waist circumference and body mass index in Chinese children: cutoff values for predicting cardiovascular risk factors. Int J Obes (Lond) 2007; 3: 550–558.
23. Kim JA, Park HS. Association of abdominal fat distribution and cardiometabolic risk factors among obese Korean adolescents. Diabetes Metab 2008; 34(2): 126–130.
24. Shafer KJ, Siders WA, Johnson LK, et al. Validity of segmental multiple-frequency bioelectrical impedance analysis to estimate body composition of adults across a range of body mass index. Nutrition 2009; 25(1): 25–32.
25. Bunc V. Možnosti stanovení tělesného složení u dětí bioimpedanční metodou. Čas Lék čes 2007; 146(5): 492–496.
26. Fogelholm M, van Marken Lichtenbelt W. Comparison of body composition methods: a literature analysis. Eur J Clin Nutr 1997; 51(8): 495–503.
27. Hainer V, Kunešová M, Pařízková J, et al. Body fat assessment by a new bipedal bioimpedance instrument in normal weight and obese women. Sb Lek 1995; 96(3): 249–256.
28. Všetulová E, Bunc V. Využití bioimpedanční metody pro stanovení procenta tělesného tuku obézních žen. Čas Lék čes 2004; 143(8): 528–532.
29. Větrovská R, Lačňák Z, Haluzíková D, et al. Srovnání různých metod pro stanovení množství tuku v těle u žen s nadváhou a obezitou. Vnitř Lék 2009; 55(5): 455–461.
30. Haroun D, Taylor SJ, Viner RM, et al. Validation of Bioelectrical Impedance Analysis in Adolescents Across Different Ethnic Groups. Obesity (Silver Spring) 2009.
31. Sluyter JD, Schaaf D, Scragg RK, et al. Prediction of fatness by standing 8-electrode bioimpedance: a multiethnic adolescent population. Obesity (Silver Spring) 2010; 18(1): 183–189.
32. http://www.tanitashop.de/media/files_public/cnmmrieeno/AB140 M_D.pdf
33. Chabiniok R, Tintera J. Cardiac MRI data segmentation using the partial differential equation of Allen-Cahn type. Proceedings of the Czech-Japanese Seminar in Applied Mathematics 2006, Faculty of Mathematics, Kyushu University, Fukuoka, Japan.
34. Sato S, Demura S, Kitabayashi T, et al. Segmental body composition assessment for obese Japanese adults by single-frequency bioelectrical impedance analysis with 8-point contact electrodes. J Physiol Anthropol 2007; 26: 533–540.
35. Demura S, Sato S. Prediction of visceral fat area at the umbilicus level using fat mass of the trunk: The validity of bioelectrical impedance analysis. J Sports Sci 2007; 25: 823–833.
36. Pietrobelli A, Rubiano F, St-Onge MP, et al. New bioimpedance analysis system: improved phenotyping with whole-body analysis. Eur J Clin Nutr 2004; 58: 1479–1484.
37. International Diabetes Federation: The IDF consensus worldwide definition of the metabolic syndrome. Available from http://www.idf.org/webdata/docs/Metabolic_syndrome_defini tion.pdf. Accessed 2 September 2005
38. The Examination Committee of Criteria for “Obesity Disease” in Japan, Japan Society for the Study of Obesity: New criteria for “obesity disease” in Japan. Circ J 2002; 66: 987–992.
39. Sampaio LR, Simões EJ, Assis AM, et al. Validity and reliability of the sagittal abdominal diameter as a predictor of visceral abdominal fat. Arq Bras Endocrinol Metabol 2007; 51: 980–986.
40. Zamboni M, Turcato E, Armellini F,et al. Sagittal abdominal diameter as a practical predictor of visceral fat. Int J Obes Relat Metab Disord 1998; 22: 655–660.
41. Bosy-Westphal A, Later W, Hitze B, et al. Accuracy of bioelectrical impedance consumer devices for measurement of body composition in comparison to whole body magnetic resonance imaging and dual X-ray absorptiometry. Obes Facts 2008; 1: 319–324.
42. Nagai M, Komiya H, Mori Y, et al. Development of a new method for estimating visceral fat area with multi-frequency bioelectrical impedance. Tohoku J Exp Med 2008; 214(2): 105–112.
43. Brambilla P, Bedogni G, Moreno LA, et al. Crossvalidation of anthropometry against magnetic resonance imaging for the assessment of visceral and subcutaneous adipose tissue in children. Int J Obes (Lond) 2006; 30: 23–30.
44. Deurenberg-Yap M, Deurenberg P. Is a re-evaluation of WHO body mass index cut-off values needed? The case of Asians in Singapore. Nutr Rev 2003; 61: S80–S87.
45. Sun SS, Chumlea WC, Heymsfield SB, et al. Development of bioelectrical impedance analysis prediction equations for body composition with the use of a multicomponent model for use in epidemiologic surveys. Am J Clin Nutr 2003; 77: 331–340.
46. Rush EC, Chandu V, Plank LD. Prediction of fat free mass by bioimpedance analysis in migrant Asian Indian men and women: a cross validation study. Int J Obes (Lond) 2006; 30: 1125–1131.
47. Kotani K, Tokunaga K, Fujioka S, et al. Sexual dimorphism of age-related changes in whole body fat distribution in the obese. Int J Obes Relat Metab Disord 1994; 18: 207–212.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Anesteziologie a resuscitace Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská gynekologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská nefrologie Dětská neurologie Dětská onkologie Dětská otorinolaryngologie Dětská pneumologie Dětská psychiatrie Dětská radiologie Dětská revmatologie Dětská urologie Diabetologie Endokrinologie Farmacie Farmakologie Fyzioterapie Gastroenterologie a hepatologie Genetika Geriatrie a gerontologie Gynekologie a porodnictví Hematologie a transfuzní lékařství Hygiena a epidemiologie Hyperbarická medicína Chirurgie cévní Chirurgie hrudní Chirurgie plastická Chirurgie všeobecná Infekční lékařství Intenzivní medicína Kardiochirurgie Kardiologie Logopedie Mikrobiologie Nefrologie Neonatologie Neurochirurgie Neurologie Nukleární medicína Nutriční terapeut Obezitologie Oftalmologie Onkologie Ortodoncie Ortopedie Otorinolaryngologie Patologie Pediatrie Pneumologie a ftizeologie Popáleninová medicína Posudkové lékařství Praktické lékařství pro děti a dorost Protetika Psychologie Radiodiagnostika Radioterapie Rehabilitační a fyzikální medicína Reprodukční medicína Revmatologie Sestra Sexuologie Soudní lékařství Stomatologie Tělovýchovné lékařství Toxikologie Traumatologie Urgentní medicína Urologie Laboratoř Domácí péče Foniatrie Algeziologie Zdravotnictví Dentální hygienistka Student medicínyČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
Nejčtenější v tomto čísle
- Nová jednoduchá metoda stanovení viscerálního a trunkálního tuku pomocí bioelektrické impedance: srovnání s magnetickou rezonancí a duální rentgenovou absorpciometrií u českých adolescentů
- Klinické projevy a výsledky metabolických a molekulárně genetických analýz u jedenácti dětí s tyrosinémií typu I
- Nakupování jako problém: oniománie (nezdrženlivé nakupování, shopping addiction)
- Forenzní rizika při poskytování léčebně-preventivní péče