Milníky kardiovaskulární terapie II. Digitalis
Milestones of Cardiovascular Pharmacotherapy: II. Digitalis
Several plant extracts containing cardiac glycosides have been used in the treatment of dropsy (oedemas) for many centuries. When William Withering 1785 published his book „An account of the foxglove and some of its medical uses“, he was aware that digitalis is effective only in certain medical forms of dropsy but did not associate this effect with the cardiac action of the drug. However, he recognised that „the motion of the heart was affected“. Although clinical experience, experimental data and haemodynamic studies supported the use of digitalis for the treatment of heart failure, repeated controversies surrounded its efficacy and appropriated indication. At the end of the last century, the issue was not whether digoxin is effective, but whether it has a role in patients with sinus rhythm treated with ACE-inhibitors and in heart failure with preserved systolic function. In 1993, two studies that assessed the effect of digoxin withdrawal noted adverse effects after discontinuation: In the RADIANCE Study, digoxin withdrawal was associated with significant worsening of heart failure and decrease in exercise capacity and LVEF, and the PROVE Trial provided strong evidence of digoxin efficacy in patients with systolic dysfunction and sinus rhythm. In the DIG Study (1997) digoxin reduced the rate of hospitalisations but did not significantly improve the survival. The reevaluation of this study by Ahmed et al. (2006), however, demonstrated that digoxin reduces mortality and hospitalisation rate in all patients including those with preserved systolic function if used in doses of 0,125–0,250 mg reaching the SDC of 0,5–0,9 ng/ml. The authors conclude that digoxin should be prescribed before adding ACE-inhibitors, angiotensin receptor blockers, aggressive diuretic therapy and before considering cardiac resynchronisation therapy, thus rehabilitating the physiological approach to the treatment of chronic heart failure, starting the treatment by restriction of physical activity and digitalis, as practised before introduction of oral diuretics, and newly suggested by Braunwald 1980. It is a logical inexpensive approach.
Key words:
digoxin, digitalis, cardiac glycosides, digitalis controversy, chronic heart failure, William Withering.
Autoři:
P. Jerie
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2007; 146: 314-320
Kategorie:
Přehledový článek
Souhrn
Výtažky z rostlin, obsahujících srdeční glykosidy, byly po staletí podávány nemocným s „vodnatelností“ – s otoky a ascitem. Když William Withering roku 1785 vydal knížku „Pojednání o náprstníku a o některých způsobech jeho užití v medicíně“, věděl, že digitalis je účinný jen u některých případů vodnatelnosti, ale nepředpokládal, že by tento účinek byl následkem působení léku na srdce. Nicméně věděl, že „činnost srdeční je (lékem) ovlivněna”. I když klinická pozorování, výsledky pokusů na zvířatech i data z hemodynamických studií prokazovaly účinnost digitalisu v léčbě srdeční slabosti, vznikaly opakovaně spory o účinnosti digitalisu a jeho správné indikaci. Na konci minulého století, kdy nebylo o účinnosti digitalisu pochybností, byla předmětem sporu otázka, zda se má digoxin podávat i pacientům se sinusovým rytmem, když jsou léčení ACE-inhibitory, a zda jím mají být léčeni i pacienti – sice symptomatičtí – ale s normální systolickou funkcí. Roku 1993 byly publikovány dvě studie, které ukázaly, že stav pacientů se zhoršuje, je-li digoxin vysazen. Studie RADIANCE ukázala, že po přerušení podávání digoxinu progreduje symptomaticky srdeční slabost, sníží se ejekční frakce a klesne výkon srdeční při zátěži. Studie PROVE přinesla průkaz účinku digoxinu u pacientů se systolickou dysfunkcí a sinusovým rytmem. V roce 1997 byly uveřejněny výsledky studie DIG. Výsledky ukázaly, že digoxin snižuje častost hospitalizací, ale nemá signifikantně příznivý vliv na dobu přežití. Nové vyhodnocení této studie publikované na začátku roku 2006 (Ahmed et al.) nicméně ukázalo, že digoxin redukuje jak mortalitu, tak častost hospitalizací u všech pacientů včetně těch, kteří mají normální systolickou funkci, je-li podáván v dávkách 0,125 až 0,250 mg, jimiž se většinou dosahuje sérové koncentrace 0,5–0,9 ng/ml. Autoři na základě těchto dat doporučují, aby byl digoxin podáván již před přidáním ACE-inhibitorů, blokátorů AT1–receptorů, velkých dávek diuretik a před rozhodnutím o eventuální resynchronizační léčbě. Tím se přiklánějí k původnímu fyziologickému konceptu léčby srdeční insuficience, který byl s úspěchem praktikován před zavedením diuretik k perorální léčbě a je též základem Braunwaldova algoritmu (1980) – začíná se omezením tělesné námahy a podáváním digoxinu. Tento postup je logický a je spojen s minimálními náklady na léčení.
Klíčová slova:
digoxin, digitalis, srdeční glykosidy, digitalisová kontroverze, chronické srdeční selhání, William Withering.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Distribuce a lokalizace speciálně upravených exosomů může zefektivnit léčbu svalových dystrofií
- O krok blíže k pochopení efektu placeba při léčbě bolesti
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Adjuvantní chemoterapie v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu
- Indikace k uzávěru perzistujícího foramen ovale u nemocné s plicní hypertenzí a proběhlou paradoxní embolizací
- Rostlinné steroly jako funkční potraviny
- Paracetamol u dětí – nejen lék, ale i jed
