Léčba chronického srdečního selhání – nedlužíme našim nemocným nic?
Therapy of Patients with Heart Failure – Do we Owe Anything to Our Patients?
In hardly any other field of treatment of a chronic disease more evident progress can be seen than in the therapy of hearth failure. Till the end of eighties of the previous century we were not able to influence the adverse development of the disease. With the critical prognosis, chronic heart disease represents more serious case than majority of tumours. In the meantime the only approach to decrease mortality has been modulation of the maladaptively activated regulatory mechanisms – the rennin, angiotensin, aldosteron axis and the sympatoadrenal system. During the previous decades we became witnesses of the development of new pharmacologic approaches aimed at the heart failure: New inotropics (e.g. lavosimendan and pomobendan) have been introduced, effects of anti-arrhythmiatics (amiodaron, dronedaron and others) and metabolically active drugs (trimetazidine, ranolazine and others) has been tested as well as methods decreasing fluid retention (aquaarretics) has been used. It is too early to conclude that such ethiopathogenetical approach can decrease mortality or morbidity. Along with the advance of new possibilities to interfere directly with the pathogenesis of the heart failure, approaches aimed at the treatment of deteriorating processes have been developing: prothrombotic state, atherogenesis or complications of anaemia.
Key words:
chronic heart failure, pharmacotherapy, intropics, beta-blockers, ACE inhibitors, aldosteron receptor blockers.
Autoři:
J. Bultas
Působiště autorů:
II. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2006; 145: 249-258
Kategorie:
Přehledový článek
Souhrn
V málokteré oblasti léčby chronických onemocnění je možno pozorovat větší pokrok než u srdečního selhání. Až do konce osmdesátých let minulého století jsme nedovedli ovlivnit nepříznivý průběh choroby. Přitom chronické srdeční selhání je chorobou s prognózou závažnější než většiny onkologických nemocných. Zatím jediným přístupem vedoucím ke snížení úmrtnosti je ovlivnění maladaptačně aktivovaných regulačních mechanizmů – osy renin, angiotenzin, aldosteron a sympatoadrenálního systému. V posledním desetiletí jsme svědky velikého rozvoje nových farmakologických postupů cílených na srdeční selhání: Byla zavedena nová inotropika (např. levosimendan či pimobendan), je ověřován efekt antiarytmik (amiodaronu, dronedaronu a dalších), je testován účinek metabolicky aktivních léků (trimetazidinu, ranolazinu aj.), či se zkouší se nové postupy snižující retenci tekutin (aquaretika). Zdaleka však nelze říci, že tento etiopatogenetický přístup vedl ke snížení mortality či morbidity. Souběžně s vývojem nových možností zásahu přímo do patogeneze samotného srdečního selhání se rozvíjejí přístupy zaměřené na zhoršující momenty: protrombotický stav, vlastní aterogenezi či například na komplikující anémii.
Klíčová slova:
chronické srdeční selhání, farmakoterapie, inotropika, β-blokátory, inhibitory ACE, blokátory aldosteronových receptorů.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Distribuce a lokalizace speciálně upravených exosomů může zefektivnit léčbu svalových dystrofií
- O krok blíže k pochopení efektu placeba při léčbě bolesti
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Purkyňova vlákna převodního systému srdce – historie a současnost Purkyňových objevů
- Larva migrans cutanea
- Trvalá kardiostimulace v léčbě srdečního selhání
- Endarterektomie plicních tepen – chirurgická léčba chronické tromboembolické plicní hypertenze