#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Jak si vede luspatercept v léčbě MDS v praxi?

Nové možnosti léčby myelodysplastického syndromu (MDS) se věnoval MUDr. Libor Červinek, Ph.D., z Interní hematologické a onkologické kliniky LF MU a FN Brno. Sdílel také případ z vlastní praxe.

MDS s nízkým rizikem

MDS je klonální onemocnění kmenových hematopoetických buněk, pro něž jsou charakteristické neefektivní hematopoéza, progresivní cytopenie a zvýšené riziko přechodu do akutní myeloidní leukémie (AML). Okolo 76 % pacientů s MDS má onemocnění s nízkým rizikem. Diagnóza vychází z morfologických, klinických a molekulárně genetických kritérií (na základě sekvenování nové generace /NGS/). 

Nejčastější symptom MDS s nízkým rizikem představuje anémie, která je většinou léčena transfuzemi krve. Další možností je podání látek stimulujících erytropoézu (ESA), jejich účinnost je však časově omezená (medián 2 roky). Pacienti s transfuzní závislostí, sérovou hladinou erytropoetinu (EPO) > 200 U/l nebo MDS s prstenčitými sideroblasty (MDS-RS) mají menší pravděpodobnost, že se na ESA dostaví léčebná odpověď. Po selhání ESA je většina pacientů s MDS s nízkým rizikem dále léčena pravidelnými transfuzemi červených krvinek.1 Speciální podjednotku tvoří MDS s mutací SF3B1.2

Luspatercept ve studii fáze III MEDALIST

U anémie vyžadující transfuze v důsledku MDS-RS s velmi nízkým, nízkým či středním rizikem s nedostatečnou odpovědí na EPO nebo nezpůsobilostí pro EPO je indikovaný luspatercept. Tento rekombinantní fúzní protein váže vybrané ligandy superrodiny transformujícího růstového faktoru β (TGF-β), čímž inhibuje signalizaci Smad 2/3 (ta je abnormálně vysoká například právě u MDS), což vede k maturaci erytroidních buněk prostřednictvím diferenciace erytroidních prekurzorů v kostní dřeni.3

Luspatercept prošel řadou hodnocení, z nichž nejdůležitější byla randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie fáze III MEDALIST.4 Účastnili se jí nemocní s velmi nízce rizikovým, nízkorizikovým nebo středně rizikovým MDS spojeným s anémií s prstenčitými sideroblasty (MDS-RS) − jednalo se o běžné pacienty z praxe, kteří potřebují hodně transfuzí a erytropoetin u nich nefunguje. Po randomizaci (2 : 1) dostávali každých 21 dnů buď luspatercept v dávce 1 mg/kg s.c. (n = 153), nebo placebo (n = 76) s tím, že byla možná titrace luspaterceptu až na 1,75 mg/kg. Stav onemocnění a léčebná odpověď byly kontrolovány každých 24 týdnů.

Pacienti byli sledováni ≥ 3 roky po poslední dávce kvůli eventuální progresi do AML, následné léčbě MDS a stanovení celkového přežití. Ve skupině léčené luspaterceptem bylo významně více pacientů, kteří dosáhli nezávislosti na transfuzi (RBC-TI) trvající ≥ 8 týdnů (38 % na luspaterceptu vs. 13 % ve skupině s placebem; p < 0,001) i ≥ 12 týdnů (28 vs. 8 % v období do 24. týdne; 33 vs. 12 % v období od 1. do 48. týdne). Počet nemocných, kteří dosáhli léčebné odpovědi, tedy stoupal s délkou léčby, naopak incidence nežádoucích příhod (nejčastěji únava, průjem, astenie, nauzea a závratě) se v průběhu času snižovala.4

Kazuistika

Přednášející následně sdílel případ muže narozeného v roce 1952, tvrdě fyzicky pracujícího (soukromý zemědělec), kterému byl MDS diagnostikován v roce 2018. Před rozvojem této choroby prodělal dilatační kardiomyopatii, má arteriální hypertenzi a tyreopatii. Cytografické vyšetření bylo negativní, ale prokázala se mutace SF3B1, hladina hemoglobinu (Hb) se pohybovala okolo 90–100 g/l a potřeboval 1 transfuzi za 6 měsíců. Již zpočátku měl přetížení železem. První linie léčby byla nasazena v roce 2020, a to EPO v dávce 40 000 IU s.c. 1× týdně. Nemoc se stabilizovala, potřeba transfuzí činila 2/6 měsíců.

V září 2021 bylo požádáno o luspatercept podle paragrafu 16, což plátce zamítl, přestože pacient splňoval požadavky dle SPC. V listopadu 2021 se luspatercept dostal mezi centrové léky a pacient ho mohl začít užívat v dávce 1 mg/kg každé 3 týdny. Hladinu Hb měl v květnu 2023 120 g/l, nepotřebuje transfuzi, je zcela bez problémů a může vykonávat svoji práci.

   

Eva Srbová
redakce proLékaře.cz

   

Reference:
1. Červinek L. Příběh pacienta léčeného Reblozylem. XXXV. olomoucké hematologické dny, Olomouc, 25. 5. 2023.
2. Malcovati L., Stevenson K., Papaemmanuil E. et al. SF3B1-mutant MDS as a distinct disease subtype: a proposal from the International Working Group for the Prognosis of MDS. Blood 2020; 136 (2): 157–170, doi: 10.1182/blood.2020004850.
3. SPC Reblozyl. Dostupné na: www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/reblozyl-epar-product-information_cs.pdf
4. Fenaux P., Platzbecker U., Mufti G. J. et al. Luspatercept in patients with lower-risk myelodysplastic syndromes. N Engl J Med 2020; 382 (2): 140–151, doi: 10.1056/NEJMoa1908892.

Zkrácenou informaci o přípravku naleznete zde.

2007-CZ-2300028

Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#