Pohled odborníků na přínos a případná rizika tromboprofylaxe u hospitalizovaných onkologických pacientů s akutním onemocněním

Úvod

Mezinárodní standardy klinické praxe (ASCO, NCCN, ACCP, ESMO) doporučují podání běžných profylaktických dávek nízkomolekulárních heparinů (LMWH) onkologickým pacientům, kteří jsou hospitalizovaní s akutním onemocněním a není u nich riziko krvácení ani jiná kontraindikace pro užití antikoagulancií.

Nedávno publikovaná metaanalýza však upozornila, že poměr rizika a přínosu těchto terapeutických režimů není pro všechny onkologické pacienty jednoznačný. Proto je třeba provést další randomizované klinické studie, aby se určilo, kteří pacienti mohou mít z rutinního podávání LMWH prospěch.

Průzkum mezi specialisty

Kanadští vědci se rozhodli uskutečnit průzkum mezi lékaři specializovanými na trombózu. Cílem bylo zjistit postupy a názory těchto odborníků ohledně použití žilní tromboprofylaxe u onkologických pacientů, kteří byli hospitalizovaní s akutním onemocněním, a posoudit klinickou rovnováhu při používání tohoto terapeutického režimu.

Bylo kontaktováno 54 respondentů, odpovědělo 36 (67 %). Vzorek oslovených sestával z hematologů, internistů a onkologů. 57,1 % účastníků tvořili muži, 60 % účastníků se věnovalo oboru více než 10 let. Průzkum proběhl pomocí elektronické pošty.

Výsledná zjištění

Většina oslovených (75 %; 95% CI 60,3−85 %) uvedla, že přínosy žilní tromboprofylaxe převyšují rizika, proto její použití doporučuje. 68 % volí parenterální podání LMWH z důvodu lepšího bezpečnostního profilu ve srovnání s nefrakcionovaným heparinem (UFH). UFH je spojen s vyšším rizikem heparinem indukované trombocytopenie (1 % pro UFH vs. 0,1 % pro LMWH), ale s nižším rizikem závažného krvácení.

Nicméně 63,9 % odborníků (95% CI 50,6−77,3 %) se domnívá, že v použití žilní tromboprofylaxe u této skupiny pacientů existuje klinická rovnováha. 88,9 % lékařů (95% CI 77,3−95,8 %) projevilo zájem o účast v randomizované placebem kontrolované studii, 30,6 % za účelem porovnání účinku různých léků (LMWH) v této indikaci a 58,3 % za účelem porovnání dávek. 2 % účastníků z obou skupin by měla zájem o porovnání dávek ohledně stanovení minimální klinicky významné změny (MCID).

26 % doporučilo k porovnání enoxaparin. Dva z účastníků navrhli dávky 30 a 40 mg 2× denně. V současnosti je doporučena dávka 40 mg. Bylo však zjištěno, že vyšší dávky enoxaparinu (80 mg) mohou u hospitalizovaných onkologicky nemocných pacientů signifikantně snížit hladinu trombinu. To naznačuje možný přínos vyšších dávek LMWH v úpravě protrombotického stavu spojeného s onkologickým onemocněním.

Závěr

Tento průzkum, navzdory jistým limitům, ukázal mimo jiné zájem odborníků účastnit se eventuálně dalších studií, jež by mohly přinést údaje týkající se optimálních dávek antikoagulancií pro onkologicky nemocné pacienty. 

(lkt)

Zdroj: Moretto P., Park J., Rodger M. et al. A survey of thrombosis experts evaluating practices and opinions regarding venous thromboprophylaxis in patients with active cancer hospitalized with an acute medical illness. Thromb J 2015; 13: 10, doi: 10.1186/s12959-015-0040-6.