Aktuálně z ECCO 2023: Tofacinitib v léčbě ulcerózní kolitidy v reálné praxi
Na 18. kongresu ECCO, který proběhl v březnu 2023 v Kodani, byly prezentovány výsledky španělské studie z reálné praxe, jež hodnotila účinnost a bezpečnost tofacitinibu v terapii ulcerózní kolitidy (UC) včetně vlivu tohoto léčiva na extraintestinální projevy nemoci a imunitně zprostředkovaná onemocnění.
Účel studie
Tofacitinib je indikovaný k léčbě revmatoidní, psoriatické a juvenilní idiopatické artritidy, ankylozující spondylitidy a ulcerózní kolitidy. Patří mezi cílená syntetická chorobu modifikující léčiva a mechanismem jeho účinku je inhibice Janusových kináz (JAK). V případě UC činí doporučená dávka 10 mg 2× denně během 8týdenní indukce a 5 mg 2× denně v následné udržovací léčbě. Pokud do 8. týdne nedojdek terapeutickému přínosu, může být podávání indukční dávky prodlouženo o dalších 8 týdnů, po kterých následuje udržovací léčba.
Hlavním cílem citované práce bylo zhodnotit přetrvávající účinnost tofacitinibu v léčbě UC.
Metodika a průběh
Jednalo se o retrospektivní multicentrickou studii zahrnující pacienty s UC, kteří dostali první dávku tofacitinibu nejméně 8 týdnů před zařazením. Byli sledováni od této první dávky do vysazení léčby nebo do poslední kontroly u lékaře. Do analýzy účinnosti byli zařazeni pouze nemocní s aktivním onemocněním definovaným jako skóre PMS (Partial Mayo Score) > 2 při nasazení tofacitinibu a na základě tohoto skóre byla hodnocena i klinická účinnost. U pacientů, kteří tofacitinib vysadili před poslední zaznamenanou kontrolou u lékaře, byly chybějící údaje doplněny metodou last observation carried forward, tj. opakováním poslední hodnoty.
Hodnocená populace pacientů
Zařazeno bylo 408 pacientů průměrného věku 44 let, z nichž bylo 40 % žen. Medián délky trvání UC činil 7,5 roku. 45 % z těchto nemocných mělo komorbidity, 30 % kardiovaskulární rizikové faktory a 15 % pozitivní rodinnou anamnézu idiopatických střevních zánětů (IBD).
Z hlediska rozsahu onemocnění mělo 57 % zařazených extenzivní kolitidu, 37 % levostrannou kolitidu a 6 % proktitidu. Extraintestinální projevy byly přítomné u 28 % pacientů. Medián PMS při vstupu do studie činil 6, těžkou klinickou aktivitu onemocnění mělo na endoskopickém vyšetření 55 % pacientů a 32 % trpělo anémií. 92 % nemocných již dříve užívalo biologickou léčbu. Současná léčba mesalazinem probíhala u 40 %.
Výsledky
Přetrvávání účinnosti léčby
Incidence vysazení tofacitinibu byla 41 % na pacienta a rok sledování. Pravděpodobnost pokračující léčby tofacitinibem činila po 1 roce zhruba 60 %, po 2 letech asi 50 %. Hlavními důvody vysazení byly primární absence odpovědi na léčbu (ve 44 %) a ztráta odpovědi (ve 26 %). S vyšší pravděpodobností vysazení terapie souvisel nižší věk pacienta a střední až těžká klinická aktivita onemocnění.
Dosažení remise
Z hlediska krátkodobé účinnosti bylo po 4 týdnech dosaženo odpovědi na léčbu u 56 % léčených včetně 38 % pacientů s remisí, po 8 týdnech u 61 % nemocných včetně 45 % remisí, po 16 týdnech činily tyto údaje 58 %, resp. 47 %. Nižší šance na dosažení remise v 8. týdnu byla zjištěna u pacientů se střední až těžkou aktivitou onemocnění při vstupu do studie v porovnání s mírnou aktivitou (poměr šancí [OR] 0,2; 95% CI 0,1–0,4). Pravděpodobnost přetrvávání dosažené remise onemocnění klesla na 50 % zhruba po 18 měsících.
Dávka tofacitinibu byla zvýšená u 66 % z těch pacientů, u kterých došlo ke ztrátě odpovědi, a u 82 % z nich došlo ke zlepšení (u 60 % bylo opět dosaženo remise). Podíl účastníků s klinickou remisí po 6 měsících činil 46 %, po 12 měsících 44 %, po 2 letech 48 % a po 3 letech 49 %.
Nebyl zaznamenán žádný důkaz nepříznivého vlivu tofacitinibu na extraintestinální projevy nemoci a imunitně zprostředkovaná onemocnění.
Bezpečnost
Nežádoucími příhodami zaznamenanými při léčbě tofacitinibem byly nejčastěji infekce (11 %), z nichž bylo 39 % závažných a přičítaných tofacitinibu. Ve 20 % případů vedly k vysazení terapie. U 6,6 % léčených byla zjištěna hypercholesterolémie, která však u žádného pacienta nebyla závažná. U 5,1 % se vyskytly herpetické infekce včetně 2,6 % případů herpes zoster, jež byly závažné v 10 % případů. Další nežádoucí příhody, z nichž některé mohly souviset s podáváním tofacitinibu, zahrnovaly anémii (3,7 %), lymfopenii (1,7 %), hypertriglyceridémii (1,2 %) a tromboembolii (1 %).
Závěr
Tofacitinib je účinné léčivo k navození remise i u pacientů s vysoce refrakterní UC. U populace nemocných po selhání předchozí biologické léčby vedl v tomto sledování k remisi po 8 týdnech u 45 % pacientů. Podobný podíl léčených přetrvával v remisi po 1, 2 i 3 letech sledování. Přesto 44 % nemocných tuto léčbu v reálné praxi vysadí z důvodu absence primární odpovědi. V případě ztráty účinnosti však eskalace dávky s vysokou pravděpodobností může vést ke znovudosažení remise. Tato práce nepřinesla žádné nové bezpečnostní signály týkající se tofacitinibu v léčbě pacientů s UC.
(zza)
Zdroj: Chaparro M., Acosta D., Rodríguez C. et al.; To-ReWard study group. P675 Real world evidence of tofacinitib in ulcerative colitis: short and long-term effectiveness, safety and impact of extraintestinal manifestations and immunomediated diseases. J Crohns Colitis 2023 Feb; 17 (Suppl. 1): i806–i808, doi: 10.1093/ecco-jcc/jjac190.0805.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.