Blokátory receptorů pro angiotenzin II jsou v porovnání s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu stejně přínosné, ale pacienty lépe snášené
Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) a blokátory receptorů pro angiotenzin II (ARBs) neboli sartany patří v současné době k základním farmakům používaným u pacientů s kardiovaskulárními chorobami. Která z těchto skupin představuje pro pacienty větší přínos, je již dlouho předmětem debaty. V lednu zveřejněná studie amerických autorů porovnávala přínos a bezpečnost podávání inhibitorů ACE a ARBs pacientům bez přítomného srdečního selhání.
Do metaanalýzy byly zahrnuty randomizované klinické studie vyhledané v lékařských databázích (PubMed, Embase, Cochrane Central Register of Controlled Trials) a odborné literatuře, které byly provedené od ledna 1980 do dubna 2015. Cílem analýzy bylo porovnat vliv ACEi a ARBs na celkovou mortalitu, mortalitu z kardiovaskulárních příčin, incidenci infarktu myokardu, anginy pectoris, centrálních mozkových příhod, srdečního selhání, provedených revaskularizací, nově vzniklého diabetu mellitu, terminálního stadia selhání ledvin, hyperkalemie, dvojnásobného zvýšení sérových hladin kreatininu a přerušení léčby z důvodu vedlejších účinků.
Celkem byla vyhodnocena data ze 106 studií, které zahrnovaly 254 301 pacientů bez přítomného srdečního selhání, průměrná doba sledování činila 3,2 ± 1,7 roku. Jednotlivé studie porovnávaly ACEi nebo ARBs proti placebu, ACEi nebo ARBs proti aktivním kontrolám a ACEi proti ARBs.
Klíčová analýza studií provedených po roce 2000
Při vyhodnocení výsledků studií porovnávajících ACEi a ARBs s placebem bylo zjištěno, že pouze ACEi a nikoli ARBs snižovaly celkovou mortalitu, riziko úmrtí z kardiovaskulárních příčin a riziko infarktu myokardu. Metaregresní analýza však ukázala, že zjištěný rozdíl byl ovlivněn vyšší četností výskytu sledovaných parametrů v placebových skupinách ve studiích s inhibitory ACE. Bylo to způsobeno jinou úrovní primární i sekundární péče o pacienty o dekádu dříve, než byly zahájeny studie s ARBs. Většina studií s ACEi byla provedena před rokem 2000, zatímco všechny studie s ARBs až po roce 2000. Analýza zahrnující pouze studie provedené po roce 2000 žádný rozdíl v ovlivnění rizika výskytu sledovaných parametrů mezi ACEi a ARBs neukázala. Výjimkou bylo přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků, jehož riziko bylo při podávání ARBs významně nižší.
Srovnání podávání ACEi nebo ARBs proti aktivním kontrolám přineslo obdobné výsledky. Také přímé porovnání ACEi a ARBs ukázalo, že obě skupiny látek jsou stejně přínosné, ale podávání ARBs s sebou nese nižší riziko přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků (RR = 0,72; 95% CI 0,65−0,81).
Závěr
Z provedené metaanalýzy vyplývá, že podávání ARBs pacientům bez přítomného srdečního selhání je z terapeutického hlediska stejně přínosné, ale lépe snášené než léčba inhibitory ACE.
(blu)
Zdroj: Bangalore S. et al. Angiotensin-converting enzyme inhibitors or angiotensin receptor blockers in patients without heart failure? Insights from 254,301 patients from randomized trials. Mayo Clin Proc 2016 Jan; 91 (1): 51−60; doi: 10.1016/j.mayocp.2015.10.019.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
