Prevalence nežádoucích lokálních reakcí při podávání různých roztroušenou sklerózu modifikujících přípravků

Inteferon beta (IFNb) a glatirameracetát (GA) patří mezi léky první volby u roztroušené sklerózy (RS) a jejich účinnost je obecně považována za srovnatelnou. IFNb-1b, IFNb-1a GA jsou aplikovány buď intramuskulárně (IM), či subkutánně (SC), frekvence injekcí se pohybuje od každodenního až po týdenní podávání a závisí na typu přípravku.

Aplikace injekcí může být spojena se závažnými vedlejšími účinky, mezi které patří nekróza a lipoatrofie. Tyto účinky se mohou u pacientů objevit po letech aplikace. Frekvence a lokální reakce injekční léčby bývají pro pacienty zatěžující, což bývá hlavním důvodem pro nedodržování této terapie po dlouhé době. O’Rourke a Hutchinson ve své práci uvedli, že pacienti ukončili  IFNb léčbu průměrně po 13 měsících z důvodu zmíněných nežádoucí efektů. Nedodržování či dokonce přerušení terapie může mít za následek selhání léčebného postupu se zhoršenou dlouhodobou prognózou pacienta.

Cílem studie The Swiss MS Skin Project bylo zjistit poměr pacientů léčených různými přípravky IFNb nebo GA, kteří měli lokální reakce (ISR) a kteří změnili či přerušili z tohoto důvodu léčbu. Jednalo se o observační multicentrickou neintervenční studii, která proběhla na 31 místech ve Švýcarsku. Do sledování byli zařazení pacienti s RS či klinicky izolovaným syndromem, kteří užívali stejnou terapii po dobu nejméně 2 let. Vyšetření kůže proběhlo při první návštěvě v rámci studie, další bylo provedeno o 1 rok později.

Celkem bylo zařazeno 412 pacientů, kteří užívali chorobu modifikující léčbu po dobu nejméně 2 let: IM IFNb-1a (n = 82), SC IFNb-1b (n = 123), SC IFNb-1a (n = 184) a SC GA (n = 23). Při prvním vyšetření byl počet nežádoucích účinků menší u pacientů léčených IM IFNb-1a (13,4 %) než u subjektů s SC IFNb-1b (57,7 %; p < 0,0001), SC IFNb-1a (67,9 %; p < 0,0001) nebo s SC GA (30,4 %; p = nesignifikantní, NS). Žádný z pacientů, kterým byl aplikován IM IFNb-1a, nevynechal dávku v minulých 4 týdnech z důvodů lokální reakce ve srovnání s 5,7 % pacientů s terapií SC IFNb-1b (p = 0,044), 7,1 % pacientů s SC IFNb-1a (p = 0,011) či 4,3 % pacientů s SC GA (p = NS). Hlavním důvodem přerušení nebo ukončení léčby ostatními preparáty byly nekrózy kůže různého rozsahu, lipoatrofie nebo nedostatečný účinek. Podobné výsledky byly zjištěny při vyšetření po jednom roce.

Ze závěrů studie vyplynulo, že pacienti s RS léčení IM IFNb-1a měli méně nežádoucích lokálních účinků než pacienti s jinými typy léčby. Tento poznatek může být užitečný při volbě iniciální terapie nebo při hledání alternativních způsobů terapie pro pacienty se závažnými lokálními nežádoucími účinky.

(moa)

Zdroj: Beer et al. The prevalence of injection-site reactions with disease-modifying therapies and their effect on adherence in patients with multiple sclerosis: an observational study. BMC Neurology 2011, 11: 144; doi: 10.1186/1471-2377-11-144