Perzistence na léčbě teriflunomidem a dimethylfumarátem z hlediska účinnosti i bezpečnosti
S narůstajícím počtem přípravků pro prevenci relapsů a progrese disability u roztroušené sklerózy roste také poptávka po observačních studiích porovnávajících jednotlivé léky mezi sebou. Nedávno byly publikovány výsledky francouzské prospektivní studie, která srovnávala jak klinické výsledky, tak výsledky vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) po 1 a 2 letech od zahájení terapie teriflunomidem a dimethylfumarátem a rovněž výskyt nežádoucích účinků léčby vedoucích k jejímu ukončení.
Teriflunomid je v České republice řazen mezi prvoliniovou léčbu, zatímco dimethylfumarát je považován za terapii tzv. 1,5. linie. Obě léčiva snižují počet relapsů, progresi EDSS (Expanded Disability Status Scale) a vznik nových T2 lézí na MRI ve srovnání s placebem. Výsledky několika dosud provedených observačních studií, které porovnávaly tato léčiva mezi sebou, se různí.
Sledovaná populace a cíle studie
Studie francouzského týmu čerpala informace z národního registru pacientů s roztroušenou sklerózou (OFSEP − Observatoire Français de la Sclérose en Plaques). Bylo do ní zařazeno celkem 1770 nemocných (713 z nich užívalo teriflunomid a 1057 dimethylfumarát). Účastníci studie buď dříve neužívali žádnou léčbu, nebo byli léčeni glatiramer-acetátem či interferony, hodnoty skóre EDSS v době zahájení studie se u nich pohybovaly mezi 0 a 5,5.
Sledován byl podíl pacientů, kteří prodělali alespoň jeden relaps. Sekundárním cílem byl podíl léčených, kteří:
- vykázali zhoršení skóre EDSS,
- měli alespoň jednu novou T2 lézi na kontrolním MRI,
- nevykazovali známky aktivity nemoci (NEDA3 − no evidence of disease activity, tzn. žádná nová T2 léze, žádná progrese EDSS, žádný relaps),
- ukončili terapii z důvodu nežádoucích účinků,
- ukončili terapii z důvodu nedostatečné účinnosti.
Protože již samotná indikace léčiva obě kohorty nemocných odlišuje, autoři použili takové statistické analytické nástroje, aby vyrovnali v obou skupinách vliv potenciálních zkreslujících faktorů.
Klinické a MRI výsledky
V klinických ukazatelích (tj. podíl pacientů s relapsem a s progresí EDSS) nebyl mezi oběma přípravky zjištěn signifikantní rozdíl.
MRI bylo po 1 roce léčby provedeno pouze u 835 léčených a mezi oběma skupinami nebyl signifikantní rozdíl v počtu nových T2 lézí. Po 2 letech bylo pomocí MRI vyšetřeno 755 účastníků a podíl pacientů s novou T2 lézí dosáhl u teriflunomidu 72,2 % (95% interval spolehlivosti [CI] 66,8–77,2 %) a u dimethylfumarátu 60,8 % (95% CI 56,3–65,3 %), což naznačuje lepší efekt dimethylfumarátu z hlediska snižování rizika progrese na MRI (poměr šancí [OR] 0,60; 95% CI 0,43–0,82). V důsledku vlivu na výsledky MRI byly obdobné nálezy zjištěny i při posuzování vlivu na NEDA3.
Důvody ukončení terapie
K ukončení léčby z důvodu nežádoucích účinků po 1 roce léčby došlo u signifikantně většího podílu nemocných léčených dimethylfumarátem (OR 1,37; 95% CI 1,04–1,81). Naopak nedostatečná efektivita byla častějším důvodem ukončení terapie po 2 letech jejího podávání u teriflunomidu (OR 0,54; 95% CI 0,41–0,74); po 1 roce léčby signifikantní rozdíl nebyl.
Závěr
Lze tedy shrnout, že dimethylfumarát a teriflunomid měly v této studii porovnatelnou efektivitu, co se týče klinických výsledků. Dimethylfumarát však vykazoval lepší vliv na MRI výsledky, což mohlo být důvodem, proč menší podíl pacientů léčených tímto preparátem ukončil léčbu z důvodu její nedostatečné účinnosti. Na druhou stranu teriflunomid vykázal výrazně příznivější výsledky z hlediska výskytu nežádoucích účinků, a proto u takto léčených pacientů nedošlo tak často k ukončení terapie z těchto důvodů.
(pab)
Zdroj: Laplaud D.-A., Casey R., Barbin L. et al. Comparative effectiveness of teriflunomide vs dimethyl fumarate in multiple sclerosis. Neurology 2019; 93 (7): e635–e646, doi: 10.1212/WNL.0000000000007938.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.