Nárůst incidence karcinomu štítné žlázy v důsledku koronavirové pandemie?

Zpoždění diagnostiky karcinomu štítné žlázy během pandemie

Omezení mezilidských kontaktů je jedním z nejúčinnějších opatření proti šíření koronaviru SARS-CoV-2. Od března roku 2020 došlo (nejen) v oblasti primární péče k výraznému omezení osobního kontaktu mezi lékařem a pacientem, a tedy částečnému přeorientování na distanční medicínu. V některých oblastech nemusí být tento trend vnímán negativně, naopak v endokrinologii je ovšem prakticky nemožné takto )vyšetřit uzly štítné žlázy nebo zhodnotit recidivu maligního onemocnění. Zaznamenán byl také pokles v počtu provedených aspiračních biopsií tenkou jehlou (FNAB) pro jejich odkládání (s výjimkou novotvarů způsobujících obstrukci dýchacích cest).

Například v Royal North Shore Hospital v australském městě Sydney proběhla většina konzultací (72 %) mezi pacienty a lékaři endokrinologického pracoviště v období od března do května roku 2020 distančně. V roce 2019 tomu tak bylo ve stejném časovém období při srovnatelném počtu konzultací pouze ve 4,9 % případů. Provedeno bylo také méně již výše zmíněných FNAB (pouze 59 %, 62 % a 63 % v březnu, dubnu a květnu roku 2020 ve srovnání se stejnými obdobími roku 2019). V březnu a dubnu probíhala léčba vysoce rizikových karcinomů standardně, v květnu byl ovšem pozorován významný pokles (ablace radiojódem v roce 2020: v březnu 93 %, v dubnu 100 % a v květnu 62 % ve srovnání se stejnými obdobími roku 2019).

Vliv protikoronavirových opatření na terapii karcinomu štítné žlázy

Prognóza pacientů s karcinomem štítné žlázy závisí jak známo na věku, pohlaví, histologickém typu nádoru, jeho extratyreoidální invazi, postižení lymfatických uzlin a přítomnosti vzdálených metastáz. Během vrcholu pandemie bylo nutné načasovat terapii i s ohledem na omezení zdravotní péče a riziko infekce virem SARS-CoV-2. Existují například důkazy, že většina papilárních karcinomů nemusí být u mladších pacientů (ve věku < 50 let) léčena urgentně a stačí jejich dočasné aktivní sledování. Naproti tomu pokročilé karcinomy vyžadují (zejména v případě obstrukce dýchacích cest či vzdálených metastáz) co nejrychlejší zahájení terapie, ať už chirurgické nebo systémové. Lékaři se tedy v tomto období soustředili zejména na léčbu karcinomů, jež nesnesly odkladu.

Problémem však zůstává, že řada (a)symptomatických pacientů návštěvu lékaře odkládala. Provedeno bylo i výrazně méně preventivních prohlídek. Na vrcholu první vlny pandemie bylo v Evropě pozorováno snížení počtu diagnostických vyšetření štítné žlázy z oboru nukleární medicíny o 58,4 %, terapie radiojódem poklesla o 41,8 %. Tento trend se týká i pacientů s mnohočetnou endokrinní neoplazií (MEN2), u kterých bylo zaznamenáno zpoždění genetického vyšetření (i příbuzných) nebo provedení profylaktické tyreoidektomie.

Karcinom štítné žlázy jako riziko těžšího průběhu COVID-19?

Bylo prokázáno, že maligní nádorová onemocnění zvyšují u COVID⁺ pacientů riziko přijetí a úmrtí na JIP (poměr rizik [HR] 3,50; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,60–7,64). Vzhledem k charakteru léčby karcinomu štítné žlázy a celkovému stavu je u těchto pacientů patrné obecně zvýšené riziko komunitních respiračních infekcí včetně infekce virem SARS-CoV-2.

Závěr

Omezení lékařské péče v době koronavirové pandemie se může v následujících měsících projevit nárůstem incidence karcinomu štítné žlázy a zvýšením morbidity a mortality těchto pacientů.

Karcinomy štítné žlázy rostou většinou pomalu, nemocní s agresivním typem nádoru nebo v pokročilém stadiu však vyžadují co nejrychlejší zahájení léčby bez ohledu na aktuální epidemickou situaci.

(mafi)

Zdroj: Tsang V. H. M., Gild M., Glover A. et al. Thyroid cancer in the age of COVID-19. Endocr Relat Cancer 2020; 27 (11): 407–419, doi: 10.1530/ERC-20-0279.