Erlotinib v podmínkách běžné klinické praxe

Postavení erlotinibu v léčbě NSCLC

Erlotinib je jednou z možností 1. linie léčby pacientů s lokálně pokročilým nebo metastatickým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) s aktivační mutací v genu EGFR. Ve 2. a dalších liniích léčby je možné jej použít, pokud nebyl součástí předchozí léčby a v případě nepřítomnosti mutace EGFR typu T790M, která je nejčastější příčinou selhání anti-EGFR cílené terapie inhibitory tyrosinkináz (TKI) 1. generace.

V klinických hodnoceních fáze II a III TKI přinesly pacientům klinický benefit – prodloužení doby do progrese (PFS), a to v jakékoliv linii léčby. V mnoha studiích se však neprokázalo prodloužení celkového přežití (OS), neboť jejich design umožňoval z etických důvodů switch na jinou terapii nebo použití TKI v pozdějších liniích léčby. Je proto důležité zkoumat účinnost protinádorových léčiv v podmínkách běžné klinické praxe formou observačních studií.

Účinnost a tolerance u neselektované populace

Jednu takovou studii provedli francouzští plicní lékaři. Ze zdravotních záznamů 44 lékařů vybrali pacienty s pokročilým či metastatickým NSCLC s aktivační mutací EGFR, kteří zahájili léčbu erlotinibem mezi dubnem 2014 a březnem 2016, a prostudovali jejich záznamy z následujících 2 let.

Celkem tak byla analyzována data 177 pacientů, jejichž věkový medián činil 72 let. Většina z nich nikdy nekouřila (63,3 %) a jednalo se spíše o ženy (69,5 %). V době vstupu do studie mělo 22,6 % pacientů mozkové metastázy a 42,4 % před vstupem do studie již podstoupilo iniciální léčbu NSCLC (chirurgickou, farmakologickou /chemoterapii, ale nikoliv cílenou léčbu TKI/, radioterapii).

Přežití a léčebná odpověď

Medián PFS v této populaci dosáhl 11,7 měsíce. Bez progrese po 1 roce bylo 48,6 % pacientů (95% interval spolehlivosti [CI] 41,5–57,0 %). Medián OS dosáhl 25,8 měsíce a po 1 roce bylo naživu 74 % pacientů (95% CI 68–82 %).

Po 1 roce dosáhli 4 (3,9 %) pacienti kompletní remise, 15 (14,7 %) zareagovalo částečně a u 52 (51 %) došlo ke stabilizaci onemocnění. Po 2 letech byli 4 (6,5 %) pacienti stále v kompletní remisi, 10 (16,1 %) v remisi částečné a u 37 (60 %) bylo onemocnění stabilizované.

Riziko úmrtí zvyšoval horší výkonnostní stav, ale nikoliv kuřáctví nebo přítomnost mozkových metastáz. Jako příznivý faktor se ukázal přírůstek tělesné hmotnosti v průběhu léčby – jako u všech nemocných se solidními nádory je tak zcela nezbytné dbát o jejich nutriční stav.

Bezpečnostní profil

Ve studii nebyly zachyceny žádné neobvyklé bezpečnostní signály. Během prvních 6 měsíců léčby se nežádoucí příhody stupně 3 a 4 objevily u 6 (7,7 %) pacientů. Většině (69,6 %) byla ordinována preventivní opatření proti nežádoucím účinkům nebo byly tyto komplikace v případě výskytu adekvátně léčeny.

Závěr

Sledovaná populace byla starší, křehčí a s horším výkonnostním stavem než populace zařazené do předchozích klinických hodnocení fáze III. Přesto se účinnost a bezpečnost erlotinibu potvrdila a výsledky PFS a OS byly obdobné, nebo v porovnání s některými studiemi dokonce i příznivější. Autoři to dávají do souvislosti s lepším managementem nežádoucích účinků.

(jam)

Zdroje:
1. Modrá kniha České onkologické společnosti, 28. aktualizace. Masarykův onkologický ústav, Brno, 1. 3. 2022. Dostupné na: www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarni-tym/personalizovana-onkologie/modra-kniha-cos/aktualni-vydani-modre-knihy
2. Payen T., Trédaniel J., Moreau L. et al. Real world data of efficacy and safety of erlotinib as first-line TKI treatment in EGFR mutation-positive advanced non-small cell lung cancer: results from the EGFR-2013-CPHG study. Respir Med Res 2021; 80: 100795, doi: 10.1016/j.resmer.2020.100795.