Role prolaktinu u autoimunitních onemocnění

Bylo prokázáno, že prolaktin má vedle laktogenního efektu i imunomodulační roli. Se změnami jeho hladiny se mimo jiné mění i aktivita revmatických onemocnění v průběhu gravidity a laktace. Méně je ale známo, jakým způsobem prolaktin ovlivňuje aktivitu autoimunitních onemocnění, jako je systémový lupus erytematodes a revmatoidní artritida.

Studie prokázaly, že snížení hladiny prolaktinu u zvířecích modelů přispívá ke snížení klinické aktivity autoimunitních onemocnění. Hyperprolaktinemie je asociována s aktivní fází imunokomplexy zprostředkovaného onemocnění systémovým lupusem. Teorie, že prolaktin přispívá k aktivitě onemocnění, byla podpořena myším modelem spontánního, hormonsenzitivního lupusu.

Implantace hypofýzy u myší vyústila v hyperprolaktinemii, akcelerovanou proteinurii, vysoké hladiny cirkulujících IgG-protilátek a předčasnou smrt. Studie zkoumající u myší terapeutické možnosti, stejně tak jako zkušenosti s léčbou menšího množství pacientů, poskytly důkazy, že terapie suprimující produkci prolaktinu může být u některých autoimunitních onemocnění velmi přínosná.

Prozatím jediné dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie u lidí, které byly provedeny u pacientek se systémovým lupusem, nasvědčují pravděpodobné účinnosti léčby dopaminergními antagonisty. Výsledky malých nezaslepených studií také nabízejí příslib využití v léčbě revmatoidní artritidy, reaktivní artritidy (dříve Reiterova syndromu) a psoriázy.

K upřesnění mechanismu, kterým prolaktin na aktivitu autoimunitního onemocnění působí, k identifikaci onemocnění, u nichž hraje prolaktin významnou roli, a k ověření účinnosti snížení jeho hladiny v terapii autoimunitních onemocnění je zapotřebí dalších studií.

(hak)

Zdroje: 1.Trends in endocrinology and metabolism, 1993. Vol. 4, no. 5, pp. 147–151.
2. Acta Biomed, 2007. Vol. 78; Suppl 1: 255–261.