Riziko vysazení inhibitoru TNF v léčbě ankylozující spondylitidy je nižší u etanerceptu a adalimumabu

Metodika studie

Do studie byli zařazeni pacienti s AS z finského národního registru biologické léčby, u nichž byla mezi červencem 2004 a prosincem 2011 zahájena léčba inhibitorem TNF-α. Hodnocenými parametry byly odpověď na léčbu po 6 měsících, definovaná jako zlepšení skóre BASDAI (Bath Ankylosing Spondylitis Disease Activity Index) nejméně o 50 %, nebo alespoň o 20 mm oproti vstupní hodnotě, a pokračující užívání léčby po 2 letech. Analyzován byl také vliv průvodní medikace běžnými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky na pokračování v léčbě inhibitorem TNF-α.

Výsledky

Z 543 zařazených pacientů jich bylo na druhý inhibitor TNF-α během sledování převedeno 123. Léčebné odpovědi bylo po 6 měsících dosaženo u 52 % pacientů, kteří byli v té době léčeni prvním inhibitorem TNF-α, a u 25 % léčených druhým inhibitorem TNF-α. Účinnost byla u jednotlivých přípravků srovnatelná.

Do 24 měsíců vysadilo léčbu 25 % pacientů s prvním inhibitorem TNF-α a 28 % pacientů s druhým přípravkem z této třídy léků. Většího podílu pacientů s pokračující léčbou bylo dosaženo při podávání etanerceptu (HR = 0,42; 95% CI 0,29−0,62) a adalimumabu (HR = 0,48; 95% CI 0,30−0,77) v porovnání s infliximabem. Riziko vysazení léčby bylo také nižší u pacientů, kteří současně užívali sulfasalazin (HR = 0,70; 95% CI 0,49−0,99).

Závěr

Tato studie ukázala srovnatelnou účinnost inhibitorů TNF-α v léčbě ankylozující spondylitidy z hlediska dosažení terapeutické odpovědi po 6 měsících terapie. Nejméně dvouleté pokračování v léčbě však bylo častější u adalimumabu a etanerceptu než u infliximabu. Pravděpodobnost vysazení léčby snižovalo také současné podávání sulfasalazinu.

(zza)

Zdroj: Heinonen A. V., Aaltonen K. J., Joensuu J. T. et al. Effectiveness and drug survival of TNF inhibitors in the treatment of ankylosing spondylitis: a prospective cohort study. J Rheumatol 2015; 42: 2339−2346, doi: 10.3899/jrheum.150389.