Přirozený průběh radiografické progrese u ankylozující spondylitidy
Ankylozující spondylitida (AS) je poměrně častá chronická zánětlivá revmatická choroba, která postihuje axiální skelet, a to dokonce již v mladém věku.
Ankylozující spondylitida (AS) je poměrně častá chronická zánětlivá revmatická choroba, která postihuje axiální skelet, a to dokonce již v mladém věku. Typicky začíná na sakroiliakálních kloubech a postupně se šíří na páteř. Pro AS je patognomická novotvořená kost, například syndesmofyty nebo ankylóza páteře.
Za zlatý standard při hodnocení chronických strukturálních změn na páteři u pacientů s AS jsou brány konvenční rentgenové snímky páteře. Ke kvantifikaci zmíněných chronických páteřních změn detekovaných radiograficky je pak v současnosti nejlepším skórovacím systémem modifikované Stokesovo skóre (mSASSS).
Aby však byla zajištěna senzitivita k zachycení změn, je zapotřebí minimálně dvouletý follow-up. Změny v mSASSS skóre v průběhu času jsou způsobené převážně růstem syndesmofytů a rozvojem ankylózy, což jsou nejčastější radiografické znaky progrese onemocnění. Rozlišení mezi pro AS specifickými a nespecifickými změnami, například oddělování syndesmofytů od spondylofytů, nemá na mSASSS skórování větší vliv.
Poměrně nedávno se ukázalo, že terapie TNF-alfa inhibitory prokazatelně zlepšuje symptomy i funkci u pacientů s AS. Navíc zánětlivé spinální léze způsobené AS výrazně regredovaly, což potvrdilo zobrazení MRI v krátkodobém i dlouhodobém sledování.
Současný výzkum se zaměřuje na systematické srovnání dat z nových (léčených anti-TNF) a starších kohort (neléčených anti-TNF). Jsou zde samozřejmě problematické aspekty, které zahrnují odlišné odečítání rentgenových snímků či rozdílné zkušenosti rentgenologů a také rozdílná množství pacientů v jednotlivých studiích.
V popisované retrospektivní studii bylo analyzováno 146 pacientů s AS, kteří nikdy nevyužili anti-TNF terapii. Hlavním požadavkem byla možnost provedení rentgenových snímků krční a bederní páteře minimálně dvakrát v průběhu 6 let. Ke kvantifikaci strukturálních změn bylo využíváno mSASSS. Průměrný follow-up byl 3,8 ± 1,7 roku a průměrné mSASSS bylo 1,3 ± 2,5 jednotky.
V radiografické progresi se ukázala velká variabilita – u 43 % pacientů byl zaznamenán až 4× vyšší stupeň progrese, než byl průměr, a u 23 % naopak žádná progrese zaznamenána nebyla.
Z toho vychází i následující definice. Rychlá progrese je definována jako změna > 5 mSASSS jednotek nebo > 2 nové syndesmofyty. Střední progrese je definována jako změna o 2,0–5,0 mSASSS jednotek nebo ≤ 2 nové syndesmofyty. Pomalá progrese je definována jako změna o < 2 mSASSS jednotky nebo ≤ 1 nový syndesmofyt. Vše bráno v průběhu minimálně 2 let.
Radiografická progrese u AS je dost variabilní a mnoho pacientů vykazuje její vysoké stupně. Na základě zmíněných retrospektivních dat autoři navrhují diferencovat pacienty na individuální úrovni podle stupně progrese – tedy pacienty s mírnou, střední a rychlou progresí, hodnoceno dle počtu nových syndesmofytů. Předpovídat radiografickou progresi ovšem zůstává obtížné.
(pes)
Zdroj: X Baraliakos, The Journal of Rheumatology 2009; 36: 997–1002; doi: 10.3899/jrheum.080871
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.