Predikce nonrespondérů k léčbě metotrexátem u pacientů s juvenilní idiopatickou revmatitidou

Juvenilní idiopatická artritida (JIA) je jedno z nejčastějších chronických revmatických onemocnění v dětství, jehož prevalence se pohybuje mezi 16 a 159 případy/100 000 osob. Při léčbě JIA patří metotrexát (MTX) mezi základní chorobu modifikující antirevmatické léky s účinností udávanou mezi 30 a 70 % v závislosti na podtypu JIA. Pacienti, kteří nereagují či pouze částečně reagují na terapii MTX, jsou dále léčeni biologickou léčbou: inhibitory tumor nekrotického faktoru α (TNFα), blokátory receptoru interleukinu 1 (IL-1) nebo samotným blokátorem interleukinu 6 (IL-6) či v kombinaci s MTX. Tento postup je v souladu s nutností časné efektivní terapie JIA, která je nezbytná k prevenci ireverzibilních kloubních destrukcí či dlouhodobé invalidizace. Vysoká účinnost této léčby vede k tendenci jejího časného nasazení, aniž by bylo známo, jak by pacienti reagovali na monoterapii MTX. U pacientů s pozitivní odpovědí na monoterapii MTX by zahájení kombinované biologické léčby nebylo nezbytné. Při rozhodování o zahájení biologické léčby je nutné zvážit i její potenciální dlouhodobé nežádoucí účinky na rozvoj autoimunitních procesů (např. zánětlivé onemocnění střev).

Zásadní otázkou v načasování správné terapie zůstává predikce tzv. nonrespondérů-pacientů s diagnózou JIA k terapii MTX. Model pro předpověď účinnosti terapie MTX byl již vytvořen pro léčbu revmatoidní artritidy. Cílem práce nizozemských autorů bylo vytvořit na základě klinických a genetických faktorů podobný model pro pacienty s JIA.

U skupiny 183 pacientů byly před začátkem MTX léčby určeny klinické proměnné (pohlaví, podtypy JIA, pozitivita ANA a RF, věk při nástupu nemoci, věk při zahájení terapie, celkové fyzikální vyšetření, sedimentace erytrocytů). Dále byl u těchto pacientů vytvořen soubor genetických proměnných, který zahrnoval 18 jednonukleotidových polyformismů (single nucleotide polymorphisms – SNPs). Zvolené SNPs se buď podílejí na metabolismu MTX, či mají zdokumentovaný funkční efekt nebo vysokou frekvenci v genomu. Stanovení tzv. nonrespondérů na léčbu MTX po 1 roce terapie bylo provedeno podle kritérií Americké revmatologické pediatrické společnosti (ACR70). Predikční model byl ověřen u další skupiny 104 pacientů s JIA.

Predikční model zahrnoval následující proměnné: sedimentaci erytrocytů a jednonukletidové polymorfismy v genech kódujících reduktázu methioninsyntázy, multilékovou rezistenci 1 (MDR-1/ABCB1), protein 1 multilékové rezistence (MRP-1/ABCC1) a proton-coupled folátový transportér (PCFT). Predikční model byl transformován do škály celkového rizika (hodnoty 0–11). Na hladině cut-off ≥ 3 byla senzitivita 78 %, specificita 49 %, pozitivní předpovědní hodnota 83 % a negativní předpovědní hodnota 41 %.

Autoři předpokládají, že tento predikční model by mohl být užitečný klinikům při vyhledávání nonrespondérů na monoterapii MTX a tím k další individualizaci terapie pacientů s JIA.

(moa)

Zdroj: Bulatovic M. et al. Prediction of clinical non-response to methotrexate treatment in juvenile idiopathic arthritis. Ann Rheum Dis 2012 May 10. [Epub ahead of print]; doi: 10.1136/annrheumdis-2011-200942.