Důvod přerušení léčby prvním TNF blokátorem neovlivňuje účinek druhého TNF blokátoru u pacientů s RA
V terapii revmatoidní artritidy se jako účinné ukázaly blokátory TNF-α, a to s odpovědí až k 70 %. Na druhou stranu asi 21–35 % pacientů, kteří tuto léčbu zahájí, ji během prvního roku přeruší. Důvodem bývá nedostatečný efekt nebo vedlejší nežádoucí účinky. Studie však prokázaly, že výměna za jiný TNF blokátor může být pro tuto skupinu pacientů výhodná.
Všechny 3 aktuálně dostupné blokátory TNF-α – infliximab, adalimumab a etanercept – jsou ve svých biochemických vlastnostech a struktuře odlišné. Ačkoliv vznik lidských antichimerických protilátek (HACA) nebo lidských antihumánních protilátek (HAHA) může vést k sekundární ztrátě odpovědi na léčbu nebo k vedlejším účinkům, přesto neexistuje údaj, že by protilátky proti jednomu blokátoru TNF-α ovlivňovaly účinnost druhého blokátoru TNF-α.
Na druhou stranu – nedostatečná odpověď na léčbu anti TNF-α může být způsobena genetickou odchylkou v genu TNFA nebo v jiných genech, které jsou součástí biochemické dráhy TNF-α. V kontextu tohoto sdělení se zdá pravděpodobné, že u pacienta, který nereaguje na první antiTNF-α, dojde k selhání i při použití jiného antiTNF-α léku. Důvod přerušení léčby prvním blokátorem TNF-α by tedy měl být také důvodem, proč neměnit léčbu na jiný blokátor TNF-α. Cílem následující studie bylo zjistit, zda důvod přerušení terapie prvním preparátem skutečně ovlivňuje účinnost terapie preparátem druhým.
Data byla získána ze dvou nizozemských registrů a jednalo se o pacienty s revmatoidní artritidou léčené antiTNF-α. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin na základě důvodu přerušení jejich stávající terapie: - žádná odpověď (49 pacientů), - ztráta odpovědi (75 pacientů), - vedlejší účinky (73 pacientů).
Primárním výstupem studie byla změna vstupního DAS28 (Disease Activity Score for 28 joints) po 6 měsících a sekundárním výstupem byly změny vstupních hodnot po 3 měsících, odpověď na léčbu při použití kritérií EULAR a procento pacientů, kteří dosáhli DAS28 skóre ≤ 3,2 ve 3. a 6. měsíci.
Po 6 měsících se změna skóre DAS28 mezi jednotlivými skupinami signifikantně nelišila (−0,6 až −1,3; p ≥ 0,173) a sekundární výstupy byly rovněž mezi všemi třemi skupinami srovnatelné. Tyto výsledky tedy napovídají, že druhý TNF blokátor může být po selhání prvního preparátu účinný, a to bez ohledu na důvod přerušení léčby.
(pes)
Zdroj:
- Blom M.: The Journal of Rheumatology 2009; 36: 10.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.