Význam vitaminu D pro správnou funkci imunitního systému

Klíčové mechanismy působení vitaminu D v organismu

K pochopení fyziologického významu vitaminu D ve funkci imunitního systému přispěly v první řadě přibývající poznatky z epidemiologických studií o souvislosti mezi deficitem vitaminu D a přítomností řady zdravotních problémů. V popředí stojí autoimunitní choroby, jako je roztroušená skleróza, diabetes 1. typu nebo Crohnova choroba, ale také například tuberkulóza.

Druhým faktorem, který ozřejmil roli vitaminu D ve fungování imunitního systému, je poznání mechanismů této spojitosti. Dnes již víme, že buňky imunitního systému dokáží přeměňovat 25-hydroxyvitamin D na aktivní 1,25-hydroxyvitamin D a reagovat na přítomnost této aktivní formy vitaminu D. Jde o mechanismy, které se podílejí na odpovědi makrofágů na přítomnost patogenů a na regulaci dozrávání antigen prezentujících dendritických buněk. Prostřednictvím posledně uvedeného mechanismu by mohl vitamin D regulovat funkci T lymfocytů. Ty vykazují přímou odpověď na přítomnost 1,25-hydoxyvitaminu D, zejména pokud jde o vývoj supresorových regulačních T lymfocytů.

Poznatky ze studií

Studie s lidskými buněčnými kulturami i zvířecími modely ukázaly silné účinky vitaminu D na vrozenou i získanou imunitu v mnoha různých tkáních. Výsledky ukazují, že vitamin D hraje roli v eliminaci patogenů, jako je Mycobacterium tuberculosis, a také že potlačuje potenciální nepříznivé účinky dlouhodobého zánětu. Proto má schopnost ovlivnit průběh řady imunitních chorob, zejména infekčních a autoimunitních.

Všechny tyto poznatky ukazují, že vitamin D je zásadním faktorem propojujícím vrozenou i získanou imunitu a že jejich funkce mohou být při jeho nedostatku narušeny.

Mezinárodní doporučení

Vzhledem k tomu, že deficience vitaminu D je ve všech věkových skupinách velmi častá, doporučuje mezinárodní pracovní skupina odborníků pro praktická doporučení v endokrinologii ­– Endocrine Practice Guidelines Committee – stanovit sérovou hladinu 25-hydroxyvitaminu D u všech osob ohrožených touto deficiencí. U osob s deficiencí je potom doporučena suplementace. Doporučený denní příjem vitaminu D pro jednotlivé věkové skupiny i horní tolerovatelná hranice příjmu jsou uvedeny v tabulce níže.

Tab.  Doporučený denní příjem vitaminu D a horní hranice příjmu

(zza)

Zdroje:
1. Holick M. F., Binkley N. C., Bischoff-Ferrari H. A. et al.; Endocrine Society. Evaluation, treatment, and prevention of vitamin D deficiency: an Endocrine Society clinical practice guideline. J Clin Endocrinol Metab 2011; 96 (7): 1911–1930, doi: 10.1210/jc.2011-0385. 
2. Hewison M. Vitamin D and immune function: an overview. Proc Nutr Soc 2012; 71 (1): 50–61, doi: 10.1017/S0029665111001650.