Srdeční frekvence jako prediktor kardiovaskulárních příhod u hypertoniků

Rizika zvýšené tepové frekvence a krevního tlaku

Bylo opakovaně prokázáno, že chronicky zvýšená srdeční frekvence zvyšuje mortalitu (všeobecnou i kardiovaskulární), a to jak u kardiaků, tak v běžné populaci. Totéž platí pro vysoký krevní tlak. Co se však týče souvislosti tepové frekvence (TF) s krevním tlakem (TK) a jejich podílu na mortalitě, jsou výsledky studií doposud nejednoznačné a ponechávají prostor pro řadu otázek.

Studie publikovaná v roce 2012, která se věnovala specifikům tepové frekvence u pacientů s arteriální hypertenzí a vysokým kardiovaskulárním (KV) rizikem, přinesla zajímavý výsledek: Zvýšená TF by mohla být nebezpečnější než vysoký TK.

Soubor pacientů a cíle analýzy

Rozsáhlá analýza čítala téměř 15 200 pacientů s hypertenzí sledovaných po dobu 5 let v rámci prospektivní randomizované studie VALUE (Valsartan Antihypertensive Long-term Use Evaluation). Z každoročně natáčených EKG záznamů byla zjišťována jejich TF v průběhu celého sledování. Primárním složeným cílem byla doba do vzniku kardiovaskulární příhody.

• Cílem analýzy bylo zhodnotit souvislost vysoké TF s výskytem KV příhod ve sledované skupině a ověřit tuto souvislost po přihlédnutí k možným zkreslujícím faktorům (k výši TK a dalším ukazatelům KV rizika).
• Autoři sledovali také vývoj v čase během celého 5letého sledování, neboť v prvním roce docházelo k postupné titraci antihypertenzní medikace a na jeho konci bylo dosaženo hodnot TK, které přetrvávaly po zbytek studie.
• V neposlední řadě autory zajímalo, zda může efektivní kontrola TK snížit či úplně odstranit případné vyšší riziko KV příhod plynoucí z vysoké TF.

Výsledná zjištění

Bylo zaznamenáno významně vyšší riziko KV příhod při vyšších hodnotách bazální tepové frekvence, a to i po adjustaci na možné zkreslující faktory (poměr rizik [HR] 1,16 pro nárůst o 10 tepů/min; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,12–1,20). Při rozdělení studovaného souboru podle kvintilů vstupní tepové frekvence byl adjustovaný poměr rizik v nejnižším a nejvyšším kvintilu 1,73 (95% CI 1,46–2,04). Po obdobné analýze, ovšem s využitím tepové frekvence v roce 1 (po titraci antihypertenzní medikace) byl rozdíl rovněž významný (HR 1,53; 95% CI 1,26–1,85). Roční incidence KV příhod v nejvyšším kvintilu oproti 4 nižším stoupala s každým dalším rokem sledování (vždy p < 0,005).

Dále autoři přihlédli k tomu, zda pacienti po ustálení dávky antihypertenziv v roce 1 dosáhli či nedosáhli uspokojivé kontroly TK. Incidence KV příhod u pacientů v nejvyšším kvintilu TF v porovnání se čtyřmi nižšími kvintily byla o 53 % vyšší ve skupině s dobře kontrolovaným TK (p < 0,001) a o 34 % vyšší ve skupině s nekontrolovaným TK (p = 0,002). Mezi nejvyššími kvintily tepové frekvence ve skupinách s kontrolovaným a nekontrolovaným TK nebyl pozorován významný rozdíl ve výskytu KV příhod (p = 0,58).

Závěr

Z uvedených zjištění vyplývá, že zvýšená tepová frekvence je dlouhodobým prediktorem kardiovaskulárních příhod u pacientů s arteriální hypertenzí a dalšími KV rizikovými faktory. Ani dobrá kontrola krevního tlaku tuto souvislost neovlivní. Na otázku, zda může terapeutické ovlivnění tepové frekvence pozitivně ovlivnit kardiovaskulární prognózu těchto pacientů, však zatím neznáme jednoznačnou odpověď.

(luko)

Zdroje:
1. Julius S., Palatini P., Kjeldsen S. E. et al. Usefulness of heart rate to predict cardiac events in treated patients with high-risk systemic hypertension. Am J Cardiol 2012; 109 (5): 685–692, doi: 10.1016/j.amjcard.2011.10.025.
2. Kannel W. B., Kannel C., Paffenbarger R. S. jr., Cupples L. A. Heart rate and cardiovascular mortality: the Framingham Study. Am Heart J 1987; 113 (6): 1489–1494.