Funkční omezení u pacientů po prodělaném syndromu akutní dechové tísně − poznatky z dlouhodobého sledování

Metodika, průběh a cíle studie

Hlavním cílem prospektivní longitudinální kohortové studie, jíž se účastnilo 109 pacientů po ARDS, bylo sestavit seznam zásadních dopadů prodělaného onemocnění, popsat jejich četnost a vliv na kvalitu života. Autoři analyzovali rovněž intenzitu využívání zdravotní péče v období 5 let po ARDS.

Průměrný věk sledovaných pacientů při propuknutí ARDS činil 44 let a 83 % z nich nemělo žádnou nebo mělo maximálně jednu komorbiditu. Stav pacientů byl pravidelně sledován od prvního týdne hospitalizace na JIP. Autoři studie využívali škály APACHE II (Acute Physiology and Chronic Health Evaluation II), MODS (Multiple Organ Dysfunction Score) a LIS (Lung Injury Score).

Vyšetření pacientů a pohovory o jejich zdravotním stavu probíhaly po 3, 6, 12 a 24 měsících od propuštění z JIP a dále 1× ročně, tj. po 3, 4 a 5 letech po hospitalizaci. Každé hodnocení obsahovalo podrobný rozbor aktuálního stavu, fyzikální vyšetření včetně měření svalové síly, hodnocení funkce plic, rentgen hrudníku a 6minutový test chůzí. Pacienti vyplňovali dotazník SF-36 týkající se jejich zdravotního stavu a dotazování byli též jejich rodinní příslušníci. Údaje týkající se využívání zdravotní péče ve sledovaném 5letém období a nákladů na tuto péči pocházely ze záznamů pacientů a z dat ministerstva zdravotnictví.

Hodnocení výkonnosti, funkce plic či kvality života

Po 5 letech od propuštění z JIP udávali pacienti různě intenzivní přetrvávající slabost a sníženou schopnost věnovat se intenzivní fyzické aktivitě. Průměrná vzdálenost překonaná při 6minutovém testu chůzí dosahovala 436 metrů, což odpovídá 76 % předpokládané vzdálenosti dle porovnání s kontrolní demograficky srovnatelnou skupinou.

Pacienti, jejichž skóre LIS poukazovalo na rychlejší rekonvalescenci, byli schopni ujít delší vzdálenost než osoby s nižším skóre, a tedy pomalejším zotavováním z postižení plic. Obdobný trend byl patrný u skóre hodnotícího multiorgánové dysfunkce. Průměrné skóre dosažené v části dotazníku SF-36 hodnotící fyzické zdraví bylo u osob po ARDS nižší než u kontrolní, demograficky srovnatelné skupiny. Pacienti ve věkových kategoriích < 38 let a 38–52 let vykazovali výraznější zlepšení fyzického stavu než osoby starší 52 let.

V období 3−5 let po ARDS měli sledovaní pacienti normální nebo téměř normální funkci plic hodnocenou pomocí spirometrie. Výpočetní tomografie plic prováděná po 2 letech od hospitalizace na JIP a opakovaná v ročních intervalech nejčastěji prokazovala přítomnost mírných fibrotických změn odpovídajících poškození plic způsobenému plicní ventilací. Méně často byla zjištěna bronchiektázie či buly.

Negativní dopady trvají roky a zasáhnou i rodinné příslušníky

V období 2−5 let po propuštění z JIP byly u pacientů po ARDS patrné jak pokračující, tak nové fyzické či neuropsychologické obtíže. Jednalo se například o tracheální stenózu vyžadující chirurgický zákrok, depresivní poruchy, pohybová omezení způsobená heterotopní osifikaci, poruchy hlasu či opakovaná onemocnění dýchacích cest. Řada pacientů uvádí jako problematické také estetické dopady zákroků prováděných na JIP, které pro ně představují překážku v intimním a společenském životě. Dopady závažného onemocnění se nevyhýbají ani rodinným příslušníkům nemocných, u nichž jsou patrné známky deprese, úzkosti či posttraumatické stresové poruchy a postihují více než čtvrtinu příbuzných.

Sociální a ekonomické aspekty

Po 5 letech od propuštění pacientů z JIP jich bylo 77 % zpět v pracovním procesu, 94 % z nich se vrátilo ke svému původnímu zaměstnání. Většina pacientů začala pracovat do 2 let od hospitalizace. V mnoha případech však bylo nutné, aby se do práce zapojovali postupně nebo aby došlo k úpravám jejich pracovního režimu.

Průměrná výše ročních nákladů na zdravotní péči poskytnutou 1 pacientovi v období 3−5 let od hospitalizace na JIP se podle zjištění kanadské studie pohybovala mezi 5 a 6 tisíci kanadských dolarů (v přepočtu cca 90−108 tisíc Kč). Náklady na léky byly nejvyšší v prvních 3 letech, poté postupně klesaly. Náklady související s opakovanou hospitalizací v prvních 3 letech postupně klesaly a v dalších 2 letech zůstaly stabilní. Náklady na ambulantní péči se po celou dobu 5 let postupně snižovaly.

Shrnutí a závěr

Omezení fyzické výkonnosti, zhoršená kvalita života a v některých případech také horší funkce plic mohou u pacientů po ARDS souviset s přetrvávající slabostí a nepříznivými fyzickými i neuropsychologickými dopady onemocnění a hospitalizace. Celková slabost po hospitalizaci na JIP může mít významné dlouhodobé dopady na kvalitu života, neboť i relativně mladí pacienti čelí nevratným funkčním změnám.

Všechny tyto poznatky vyplývající z kanadské studie mohou přispět k lepší informovanosti pacientů, jejich rodinných příslušníků, praktických lékařů i specialistů ohledně typu a intenzity dlouhodobých dopadů závažného onemocnění. Je třeba nadále zkoumat patofyziologii oslabení organismu, k němuž dojde při hospitalizaci na JIP, a hodnotit dlouhodobé dopady individuálně nastavených rehabilitačních programů pro pacienty se závažným onemocněním.

(pak)

Zdroj: Herridge M. S., Tansey C. M., Matté A. et al. Functional disability 5 years after acute respiratory distress syndrome. N Engl J Med 2011; 364 (14): 1293−1304, doi: 10.1056/NEJMoa1011802.