Ovlivnění srdečního selhání perorálními antidiabetiky
Diabetes mellitus je vnímán především jako rizikový faktor ischemické choroby srdeční a obecně aterosklerotických komplikací. Stejně velikým problémem je však asociace mezi diabetem a srdečním selháním. Tuto hypotézu potvrzuje studie VALUE, která se primárně zaměřovala na arteriální hypertenzi. Z jejích výsledků vyplývá, že jedinci s diabetem měli větší riziko srdečního selhání v porovnání s rizikem akutního infarktu myokardu.
Srdeční selhání u diabetiků
Etiologie srdečního selhání u diabetiků je multifaktoriální s různou klinickou manifestací. Srdeční selhání může vzniknout v důsledku koronární makro- a mikroangiopatie, metabolického poškození myokardu, diabetické neuropatie a řady dalších příčin. Diabetici tvoří přibližně 1/3 všech pacientů se srdečním selháním. Může se jednat typicky o pacienty se sníženou srdeční frakcí a sníženým srdečním výdejem, ale u řady diabetiků je diagnostikováno srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí. Prognóza pacientů s diabetem, u kterých je diagnostikováno srdeční selhání, je přitom velmi špatná. Mortalita činí 32,7 % za rok, zatímco u diabetiků bez srdečního selhání 3,7 % za rok.
Empagliflozin v terapii srdečního selhání
Z rozsáhlé metaanalýzy, jejíž výsledky prezentoval profesor Aleš Linhart z 2. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, vyplynulo, že některá antidiabetika mohou zvyšovat riziko srdečního selhání, konkrétně se jednalo o glitazony, saxagliptin a alogliptin. Neutrální riziko v této metaanalýze naopak představovaly intenzivní režimy a inzulinoterapie. Riziko s trendem k poklesu představovala redukce váhy.
Velký průlom přinášejí výsledky mezinárodní studie EMPA-REG OUTCOME, která prokázala, že empagliflozin je první antidiabetikum, jež signifikantně snižuje kardiovaskulární riziko v porovnání s placebem. Profesor Linhart upřesňuje, že k divergenci Kaplanových–Meierových křivek znázorňujících hospitalizaci pro srdeční selhání, dochází již v prvních měsících od zahájení léčby (poměr rizik [HR] 0,65; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,50–0,85; p = 0,002). Příčina tohoto jevu je nejspíše multifaktoriální, empagliflozin totiž přispívá k redukci hmotnosti, snižuje tlak krve a vyvolává osmotickou diurézu.
Post-hoc analýza této studie navíc potvrzuje, že benefit empagliflozinu je prakticky totožný u pacientů s anamnézou a bez anamnézy srdečního selhání. Empagliflozin také signifikantně prodlužuje dobu do zahájení léčby kličkovými diuretiky pro srdeční selhání NYHA II–III (HR 0,62; 95% CI 0,53–0,73; p = 0,001). Doba do hospitalizace pro srdeční selhání nebo do zahájení léčby kličkovými diuretiky je v případě empagliflozinu také signifikantně prodloužena (HR 0,63; 95% CI 0,54–0,73; p = 0,001).
Závěr
Diabetes mellitus představuje významné riziko pro rozvoj srdečního selhání. Z výsledků studie EMPA-REG OUTCOME vyplývá, že léčba diabetu empagliflozinem toto riziko signifikantně snižuje.
(holi)
Zdroj: Praktický návod na léčbu diabetika 2. typu. Seminář s panelovou diskusí, uspořádaný 3. interní klinikou 1. LF UK a VFN v Praze ve spolupráci s 2. interní klinikou LF MU a FN u sv. Anny v Brně. 18. dubna 2016, Praha.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.