Inhibitory DPP4 při chronickém onemocnění ledvin a jejich potenciál chránit před diabetickou nefropatií

Hrozba diabetické nefropatie

Diabetes mellitus 2. typu je spojen s vysokým rizikem onemocnění ledvin. Až 40 % diabetiků 2. typu trpí chronickým onemocněním ledvin (CKD), z toho 20 % má CKD stadia 3 či vyššího. I přes usilovné pátrání po nefroprotektivních látkách, které by umožnily předcházet diabetické nefropatii nebo ji léčit, zatím zůstávají jediným pilířem této léčby inhibitory systému renin-angiotenzin-aldosteron. Slibné výsledky ovšem vykazují i některá perorální antidiabetika, včetně inhibitorů DPP4.

Účinek a užívání při CKD

Inhibicí enzymu zodpovědného za degradaci inkretinů dosahují inhibitory DPP4 dobré kontroly lačné i postprandiální glykémie při minimálním riziku vzniku hypoglykémií. Tyto látky jsou efektivní a dobře tolerovanou léčebnou možností pro diabetiky 2. typu jak se zdravými ledvinami, tak s jakýmkoliv stupněm CKD. V případě jejich podávání při CKD se doporučuje redukce dávky odpovídající stupni postižení ledvin u všech molekul s výjimkou linagliptinu, který se ledvinami vylučuje jen minimálně. U diabetiků s těžkým poškozením ledvin pak zůstávají, s výjimkou inzulinu, inhibitory DPP4 jedinou možností ovlivnění cukrovky. Linagliptin je jediným perorálním antidiabetikem, které lze použít dokonce i u dialyzovaných pacientů.

Jejich potenciální další přínos spočívající v prevenci a/nebo léčbě diabetické nefropatie již naznačila řada předběžných pozorování. V současné době probíhají rozsáhlé prospektivní studie. Při léčbě inhibitory DPP4 je soustavně pozorována stagnace či zlepšování hodnot albuminurie ukazující na jejich protektivní efekt na ledviny. Tato vlastnost se zdá být nezávislá na míře snižování glykémie. Dostupná data prozatím hovoří zejména o linagliptinu a saxagliptinu, ale ucelenost dat naznačuje, že by se mohlo jednat o class effect celé skupiny inhibitorů DPP4.

Slibné tendence čekající na ověření

Kromě účinné kontroly glykémie by inhibitory DPP4 mohly poskytovat pacientům „bonus“ ve formě přímé ochrany před diabetickou nefropatií. Mohly by se tak stát doplňkem současných terapeutických strategií směřujících k zachování renálních funkcí při diabetu 2. typu. Jedná se o velmi slibné závěry, přesto je třeba k nim prozatím přistupovat s opatrností a vyčkat na potvrzení většími, právě probíhajícími studiemi.

(luko)

Zdroje:
1. Penno G., Garofolo M., Del Prato S. Dipeptidyl peptidase-4 inhibition in chronic kidney disease and potential for protection against diabetes-related renal injury. Nutr Metab Cardiovasc Dis 2016 May; 26 (5): 361–373, doi: 10.1016/j.numecd.2016.01.001.
2. Szabó M. Inhibitory dipeptidyl peptidázy 4. Interní medicína 2013; 15 (2): 49–50.