Primum non nocere platí nejen v medicíně aneb ekologický pohled na inhalátory

Historický pohled na inhalační systémy

Za milník novodobé éry inhalační terapie se dá považovat rok 1956, kdy byl vytvořen systém na bázi tlakového aerosolového dávkovače (pMDI − pressurised metered-dose inhaler). Jako hnací plyn se využívaly freony neboli chlor-fluorované uhlovodíky (CFC). Šlo o látky stabilní, levné, ale − jak se později prokázalo − mající vysoký potenciál poškozovat ozonovou vrstvu. Z tohoto důvodu bylo od roku 2005 na základě upraveného Montrealského protokolu používání CFC jako hnacích plynů zakázáno. Ve farmaceutickém průmyslu byly nahrazeny skupinou zcela fluorovaných uhlovodíků, tzv. hydrofluoroalkanů (HFA).

Hnací plyny a skleníkový efekt

Obě skupiny, CFC i novější HFA, jsou také oficiálně řazeny mezi skleníkové plyny. Mají schopnost pohlcovat unikající infračervené záření ze Země, zadržovat teplo v atmosféře a zesilovat tak skleníkový efekt. Ve srovnání s CFC je vliv HFA na tvorbu skleníkového efektu sice mnohem nižší, přesto stále 100—3000× vyšší než u oxidu uhličitého. Každý druh HFA zůstává v atmosféře různě dlouho, řádově se však jedná o desítky až stovky let, během nichž se z nich uvolňuje CO₂. Emise HFA pocházející z tlakových dávkovačů tak představují nezanedbatelný příspěvek k negativním klimatickým změnám.

Ke kvantitativnímu popisu vlivu jednotlivých látek se používá tzv. potenciál globálního oteplování (GWP − global warming potential). Norfluran (HFA-134a), jeden z nejpoužívanější hnacích plynů v pMDI, má pro horizont 100 let hodnotu GWP 1300, což znamená, že při vypuštění do atmosféry má stejný efekt jako 1300 molekul CO₂.

Uhlíková stopa

Významným srovnávacím faktorem je také uhlíková stopa. Ta u konkrétního výrobku představuje sumu skleníkových plynů, které byly při jeho výrobě a používání vypuštěny do atmosféry a přispívají tak k nežádoucímu oteplování planety. Výrobkem se rozumí rovněž léčivé přípravky, proto i u nich lze vypočítat uhlíkovou stopu.

Každý rok se celosvětově vyrobí cca 630 milionů pMDI na bázi HFA. Vezmeme-li v úvahu počet pacientů užívajících tento typ inhalátorů, množství balení, které každý pacient během svého života použije, a následný odpad v podobě nádobek se zbytky HFA, je míra vlivu na klima nezanedbatelná. Cílem OSN je přitom do roku 2030 snížit celkové emise skleníkových plynů a omezit globální oteplování o 1,5 °C, a apel proto zaznívá i na farmaceutické firmy.

Výhody Respimatu pro pacienta i životní prostředí

Možností jak snížit uhlíkovou stopu tlakových inhalátorů je jejich náhrada za inhalátory pro práškovou formu (DPI − dry powder inhalers). Takové inhalační systémy však nejsou vhodné pro všechny pacienty. Vyžadují určité dechové úsilí, prudký a hluboký nádech, který pacienti mnohdy nejsou schopni vytvořit.

Vhodné řešení však může představovat taková technologie inhalačního systému, která sice umožní uvolnění léčiva z nádobky pomocí tlaku, ale bez použití hnacího plynu. Systém Respimat tuto podmínku splňuje. Součástí mechanismu je pružina vytvářející mechanický tlak. Ten žene léčivo přes velmi jemné trysky a vytváří mlžinu s ideální velikostí kapek.

U přípravků Spiolto Respimat i Spiriva Respimat se uvolňovací mechanismus dávkovače používá opakovaně a mění se pouze nádobky s léčivem (cartridge). V případě 3měsíčního balení se tak dá snížit uhlíková stopa produktu o 57 %, u půlročního balení až o 71 %. To představuje významný rozdíl proti jednorázovým pMDI, které přispívají každým spotřebovaným balením ke zvyšování emisí HFA.

Další výhodné vlastnosti Respimatu, například přesnější počítadlo dávek, popisovací okénko na obalu a jednoduchost nádechového manévru, jsou tak kombinovány s opětovnou použitelností a menším dopadem na životní prostředí.

(zemt)

Zdroje:
1. Udržitelná zlepšení. Boehringer Ingelheim − Value Through Innovation. Dostupné z: www.boehringer-ingelheim.cz/o-nas/udrzitelna-zlepseni/udrzitelna-zlepseni
2. Co je uhlíková stopa. CI2, o. p. s. Dostupné na: https://ci2.co.cz/cs/co-je-uhlikova-stopa