Vlastnosti valproátu a jejich vliv na praxi léčby bipolární poruchy
Léčba bipolární poruchy představuje náročnou výzvu kvůli opakující se, epizodické a heterogenní povaze nemoci. V léčbě manických epizod i v prevenci relapsů prokázal svou účinnost valproát. V současné praxi se ovšem u pacientů s BP setkáváme s řadou nežádoucích efektů a snížením účinnosti léčby u různých forem valproátu. Která modalita s touto účinnou látkou se v léčbě BP jeví jako výhodná a proč tomu tak je, napoví i bližší pohled na farmakologické vlastnosti valproátu.
Úvod
Bipolární porucha (BP) je jednou z nejčastějších těžkých psychiatrických poruch, která může výrazně narušit celkové fungování nemocného, a pokud je nesprávně léčena, může mít výrazně negativní dopad na kvalitu života. Jakmile je BP diagnostikována, je nesmírně důležité začít s vhodnou dlouhodobou terapií uzpůsobenou stavu nemocného.
Mechanismus účinku valproátu
Valproát, sůl kyseliny valproové, je zavedeným antiepileptickým lékem, který se běžně používá právě v akutní i chronické terapii BP. Obecně je mechanismus působení valproátu složitý a stále není zcela objasněn. Zdá se, že má pozitivní vliv na funkci kyseliny gamma-aminomáselné (GABA). Pravděpodobně zvyšuje uvolňování tohoto neurotransmiteru a hustotu receptorů GABA-B v mozku a inhibuje katabolismus. Mezi další účinky, které mohou přispět k jeho terapeutickému efektu, patří snížení obratu dopaminu, snížení aktivity glutamátových receptorů NMDA a také pokles koncentrace somatostatinu v mozkomíšním moku (CSF).
Farmakokinetika valproátu
Valproát se silně váže na proteiny, primárně na albumin, a obecně se předpokládá, že při hladinách v séru < 45–50 µg/ml jsou tato vazebná místa nenasycená. Valproát se rychle vstřebává a jeho maximální plazmatické koncentrace je dosaženo 3–4 hodiny po perorálním podání. Plazmatický poločas činí 10–16 hodin. Nenavázaná část valproátu je považována za farmakologicky aktivní a může procházet hematoencefalickou bariérou.
Valproát je metabolizován především glukuronidací v játrech a mitochondriální beta-oxidací v mitochondriích. U starších osob a pacientů s onemocněními jater či ledvin je pozorována jeho snížená vazba na proteiny (vyšší hladiny v séru), tito nemocní jsou tedy více ohroženi toxicitou valproátu.
Vlivy lékových interakcí
Právě farmakokinetika valproátu souvisí s jeho vazebnou kapacitou na plazmatické bílkoviny a s inhibicí jinými léky metabolizovanými v játrech. Je známo, že koncentrace valproátu jsou zvýšené při současném užívání benzodiazepinů nebo nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAIDs) jako spirin, cemitidin a erythromycin, naopak ke snížení dochází při současném užívání fenobarbitalu, fenytoinu či karbamazepinu. Naproti tomu valproát snižuje clearance jiných antiepileptik (včetně karbamazepinu, lamotriginu, fenytoinu a fenobarbitalu), a může také zesilovat depresivní účinky alkoholu na CNS.
Rutinní monitorování hladiny valproátu v krvi není nutné. Existuje však zvýšené riziko při užívání v těhotenství, které může vést k abnormalitám plodu. Porozumění mechanismu působení valproátu, tedy farmakodynamice, i jeho farmakokinetice, včetně specifikace nežádoucích účinků, je tedy klíčové pro předepisující lékaře a další odborníky.
Depakine Chrono v léčbě bipolární poruchy
Různé léčivé přípravky s obsahem valproátu navíc mají odlišnou účinnost, nežádoucí vedlejší účinky (mezi časté patří gastrointestinální nežádoucí příhody, úzkost, třes, sedace, vypadávání vlasů, zvýšená chuť k jídlu a přibývání na hmotnosti) a vliv na compliance. Díky odlišné odpovědi pacientů na léčbu může docházet k přechodu na jiné formy valproátu, jako je například Depakine Chrono.
Tento přípravek byl testován u pacientů s BP léčených jinými formami valproátu po dobu nejméně 3 měsíců. Přechod na terapii pomocí Depakine Chrono měl výrazně pozitivní efekt nejen na účinnost, ale také compliance a byl spojen s nižším výskytem nežádoucích účinků.
Hlavními důvody přechodu z jiné léčby valproátem na přípravek Depakine Chrono u pacientů s BP byly zlepšení účinnosti (82,6 % případů), zlepšení compliance (68,4 %) a snížení nežádoucích účinků (53 %), a to samostatně nebo v kombinaci. Celkovým výsledkem 3měsíční léčby přípravkem Depakine Chrono bylo prokazatelné zlepšení účinnosti terapie, redukce výskytu nežádoucích účinků a dodržování preskripce.
Současně byla střední denní dávka přípravku Depakine Chrono lékaři během 3měsíčního období významně snížená, což nejpravděpodobněji souvisí se zlepšenou účinností, compliance a snášenlivostí léku. Přípravek Depakine Chrono tak může být vhodnou volbou pro pacienty s BP.
(par)
Zdroje:
1. Ayano G. Bipolar disorders and valproate: pharmacokinetics, pharmacodynamics and therapeutic effects and indications of valproate: review of articles. Bipolar Disord 2016; 2: 109, doi: 10.4172/2472-1077.1000109.
2. Ladea M., Sinca M., Barbu C., Bran, M. Clinical and therapeutical aspects of bipolar disorder: the switch on Depakine Chrono® from other valproate treatments – retrospective data collection. Farmacia 2015; 6: 446–452.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.